Listopad 2017

DIY - vánoční recy lapače snů

19. listopadu 2017 v 11:13 | renuška |  Snímánky
Tento víkend mi nakonec dort s koněm odpadl, za což jsem opravdu ráda, protože být originální v tomto pojetí mi jde opravdu velice velice zle. Mé ruce ale nezahálely - kreativní a tvůrčí část mé osobnosti mě prostě nenechala v klidu a chtěla, abych konečně po dvou letech zase vyrobila další ze série vlastnoručně dělaných vánočních ozdob na stromeček. Původně jsem si říkala, že bych zkusila jen jednoduché maličkosti typu zabalit ořech do krajkové záclony, omotat a basta. Ale přišlo mi to příliš jednoduché a takové "nijaké". A najednou, možná k ránu, kdy má člověk po spaní hlavu odpočinutou a při válení v posteli se mu v ní honí kdeco, to přišlo. Ten nápad a vlastně rovnou na to navázal i postup, v duchu jsem se prohrabávala možnostmi a dispozicemi, zda mám doma to, co k výrobě potřebuji. Až na dvě pomůcky jsem nakonec po šuplících a po skříních posháněla vše, co se dalo zrecyklovat, a mohla jsem se vesele pustit do práce s tím, že zbytek dodělám vzápětí, co dokoupím zbývající propriety. A tak začala má výroba série vánočních ozdob pro rok 2017 ve stylu "lapačů snů" ...
Protože se jedná o poměrně snadnou tvorbu, podělím se s vámi o postup, který jsem zvolila a třeba některé z vás budu inspirovat pro podobnou činnost, u které si jednak odpočinete a určitě se dočkáte i příjemného pocitu na duši :-)

Budete potřebovat:
  • staré náramky - jednoduché obroučky
  • starou záclonu
  • provázek, režnou nit ...
  • různé stužky, mašle, krajky
  • peříčka
  • korálky
  • nůžky
Postup: Ze staré záclony si nastříháte od oka pásky cca 2 cm široké, 60 cm dlouhé, kterými omotáte kovové náramky. Jeden pásek bohatě vyjde na jeden náramek, je třeba pevněji utahovat a překrývat. Vůbec nevadí, že záclona díky roztřepení nevytvoří hladký obal, "chlupaté" kolečko vypadá mnohem lépe. Konec pásky pak ovážeme tenkým provázkem. A pak už vlastně jen stačí v jednom místě navazovat v libovolném pořadí šňůrky, na které můžete navléct korálky, stužky, mašličky, krajky, peříčka, to vše na délku cca 5 cm. A je hotovo. Velikost ozdoby se dá přizpůsobit vašim požadavkům - náramek nezmenšíte, ale "návazy" mohou být krátké, dlouhé, jaké chcete. Záměrně jsem nevyplňovala "oko" další krajkou, jak je u klasických lapačů běžné, protože mám v plánu neaplikovat na dekoraci háčky, ale zavěšovat je přímo přes jednotlivé větvičky vánočního stromku tak, aby prošly skrz náramek.




Relativně rychlá a snadná výroba, deset kousků jsem měla hotových za chvíli. Samozřejmě vaší fantazii se meze nekladou, můžete sáhnout i po barevných doplňcích, toto už je věc každého, kdo se rozhodne tvořit. U mě jednoznačně zvítězila bílá a trochu krémové, stromek dlouhodobě ladím do těchto odstínů, takže bylo jasné, že experimentovat nebudu. Jsem zvědavá, jak v kombinaci ostatních ozdob bude celková vizáž stromečku letos vypadat, ale už se moc těším, až nové přírůstky budu navěšovat :-)

Tak co, najde se tu někdo, kdo se do výroby recy lapačů snů pustí taky?
Ať se dílo zadaří!
Vaše r. :-)


Malinový nestyda

11. listopadu 2017 v 13:37 | renuška |  Snímánky
Když jsem v říjnu dělala svatební dort pro kolegu Martina, netušila jsem, že se stanu dvorní dortařkou jejich rodiny. Tedy dvorní, to se ještě uvidí, nicméně tento víkend jsem pro ně, resp. pro Martinovu sestru připravovala jeden malý sladký narozeninový dvoupatráček, o který mě požádali. V podstatě bylo vše ponechané na mně, pouze jsem konzultovala, zda mám nebo nemám použít potahovou hmotu, zda oslavenkyně Janďa preferuje čokoládu před ovocem nebo naopak a bude-li mít radost z živých kvítků, protože ty - ať chci nebo ne - dají dortu úplně jiný "grády". Sice je to nejedlé, ovšem na oko to vypadá dle mého názoru prostě skvostně. Byla jsem ráda, že mi tyhle nápady byly odsouhlaseny, protože jak už mnozí víte, dávám přednost právě těmto typům dortů. Naháči zkrátka vedou na plné čáře (i když jim teď na paty šlapou další cukrouši, kteří se mi minimálně líbí jako inspirace a ke kterým se snad časem taky dopracuji - jen co přijde ta správná příležitost). Pevně věřím, že Janďa bude s překvapením k třicetinám spokojená, ostatně už v pondělí mi Martin v práci povykládá, jestli to stálo za to nebo ne.





Původně jsem měla v plánu okraje dortu polít čokoládou a nechat ji stéct, protože jsem vůbec nedoufala, že bych mohla ještě teď sehnat čerstvé maliny nebo borůvky a protože jsem chtěla pak dort dozdobit ještě bonbony Ferrero Rocher a nějakými pralinkami typu truffles. Jenže jakmile jsem v Tescu objevila vaničky s nádhernými šťavnatými malinami, bylo rozhodnuto. Stačilo dokoupit voňavé frézie, s radostí jsem uvítala i konečně dostupný eucalyptus a pro barevné sladění jsem po delší době znovu sáhla po zvoncích, které nevím, jak se jmenují. Místo čokoládové polevy jsem nakonec dort zachumelila moučkovým cukrem a dodala mu nádech jemnosti a něhy.
Dovnitř jsem na přání maminky oslavenkyně použila také ovoce - ale to už bylo z mražených zásob - mix malin a borůvek. A protože jsem nepracovala s potahovkou, rozhodla jsem se vyzkoušet nový krém z mascarpone a tvarohu. Musím říct, že je úplně luxusní a už si v hlavě rovnám postup, jak krém aplikovat i do dortů, které by měly být zdobené potahovou hmotou. Však ono to půjde. Je fakt, že proti máslovopudinkovému krému se finančně dostávám úplně někam jinam, ale pokud si to dotyčný bude přát, co bych pro něj neudělala :-) Progres je potřeba neustále ...

Mno, ještě než jsem dokončila tento článek, volal mi kamarád, že by na příští týden potřeboval dort s koněm. Původně přitom byla v plánu ve čtvrtek návštěva divadla, v pátek volno a v sobotu ochutnávka vína. Ale koní kulaťáček se mi tam vejde taky, to zvládnu. Řekla bych, že zrovna z tohoto motivu už se začíná pomalu stávat rutina a asi budu muset hodně rychle vymyslet nějakou obměnu, abych netvořila pořád stejně. Nemáte nějaký nápad?

Martin nám letos asi opravdu na tom bílém koni přijede ...
... tak hlavně, aby nezapomněl dorazit i na Štědrý den - už se to krátí ;-)
Vaše r :-*

PS: Ráda bych poděkovala vám všem, kteří sem za mnou chodíte na návštěvu, případně necháte i nějaký milý vzkaz. Moc si vaší pozornosti i vřelých slov vážím a i když už neodpovídám, jsem pokaždé moc ráda, když vás "čtu". Díky díky díky ...


Ať žijí dortoví duchové!

3. listopadu 2017 v 16:06 | renuška |  Snímánky
Radka je adeptem na věrnou zákaznici, protože už - počítám-li dobře - si mi o dort řekla popáté. Z toho počtvrté pro svoje dvě ratolesti, které jsou rok od roku o rok starší :-D První dva dortíky Anežka s Vojtou dostali ve velkém provedení, ale po předchozích zkušenostech už Radka předem hlásila, že bude stačit malý kulaťák, ale o to víc aby tam bylo potahovky na ožďubování. Protože prý " ... ten vnitřek stejně nežerou, pacholci ... " A i když těch "pacholků" bude na kinder párty dvanáct, což na spořádání malého dortíku je tak akorát, pravděpodobnost, že se dotknou korpusu, je velice mizivá. Ten prý nejspíš zbyde na druhý den, až se sejde rodina. Jak ovšem torzo strašidelného helloweenského dortu bude vypadat, to snad ani radši nechci vědět :-D




Jak si Radka přála, tak jsem konala - malý korpus, hodně potahovky. I když se Radce zdálo, že jí je pořád málo, ale to bych si zase bojovala sama se sebou, protože si vždycky stojím za tím, co předávám a překombinovat hotový dort jen za cenu toho, aby děti měly víc přeslazené chemie, to se mi příčí. Budou si muset hold vystačit s tím, co je - pět dýní, dobrých devět bubáků a hromada lístečků a krucánků by je mohla uspokojit :-)
Stejně jako obsah snad zachutná těm, kteří potahovku nevyhledávají. Uvnitř na ně čeká klasický světlý korpus, slepený hruškovolevandulovým krémem, proložený kyselými malinami. Mňam.

Po třech týdnech jsem se znovu vrátila k dortování a přiznávám, že už se mi stýskalo. Abych nevyšla ze cviku, střihnu si o víkendu ještě jeden dort, ale ten bohužel nesmím nikde prezentovat na přání zákazníka. A hned další víkend stojí ve frontě sladký dárek pro sestru mého milého kolegy. No není to krása?

Nebojte se chmur ani duchů,
dobrá nálada zažene všechno špatné.
Mávám.
Vaše r. :-*