Říjen 2017

Ovečka Shaun na dortu

13. října 2017 v 12:25 | renuška |  Snímánky
Na tomhle dortu, který jsem výjimečně připravovala už během pracovního týdne, mi obzvlášť záleželo. Z osobních důvodů. Chtěla jsem, aby finální výsledek byl co nejpodobnější obrázku, který mi přilétl do e-mailové schránky a jehož motiv byl přáním malé oslavenkyně. Hanička, které bude už v sobotu krásných předškoláckých šest let, má zkrátka ovečku Shaun a všechny její zvířecí přátele tak ráda, že si je přála mít i na dortu. A když mi tohle přání Hančin táta Jára vyřizoval, věděla jsem, že udělám maximum proto, aby byli oba dva spokojeni. Ona i on. I já. Protože ... protože láska je láska. Jaroušek je totiž prvním mužem, který mě během mé "amatérské dortové kariéry" oslovil jakožto tatínek, který chce sladké překvapení pro svou malou holčičku. Dosud si dort objednávaly maminky, babičky, dcery, zkrátka ženy a když už náhodou přišel muž (což se stalo, ať počítám jak počítám, maximálně dvakrát třikrát, možná i to je moc), dalo se hovořit vlastně o zázraku. A zázraky, ty si člověk musí hýčkat, užívat a hlavně pamatovat, protože jich je jako šafránu a když už se nějaký takový objeví, je třeba si ho vychutnat naplno. Zrovna tak, jako dort samotný, od piškotu přes krém až po poslední kvítek z potahovky. Teď už nezbývá než si počkat na zprávy, jestli Hanka bude s narozeninovým kulaťákem spokojená a jestli všechny ty ovečky a pejska se svým bráchou Davčou spořádají nebo ne :-)





Hlavním motivem - jak vidno a patrno z titulku článku - je ovečka Shaun, známá figurka z oblíbeného nejen dětského animovaného seriálu. K ní samozřejmě patří i kámoši a velký důraz byl ze strany Jardy kladen ještě na to, zda by tam nemohla být "Koule", která je prý úžasná. Pro jistotu jsem dostala obrázkový mustr, abych věděla, oč se jedná. A podle něj jsem vlastně vymodelovala všechny figurky včetně zatrsakrpsa, který nešel a nešel, až jsem nakonec slevila ze svých nároků a udělala ho po svém, i když se tomu origoš zase tak moc nepodobá. Aby se mi od sebe stádečko nerozběhlo, stačilo bandu oplotit, nechat trochu zarůst trávou a to, co na dortu ještě chybí - prskavková fontána - ta má své místo na hřbetu ovce beze jména. Tak bude dort kompletní.
Doprostřed jsem opět na přání úžasného tatínka udělala kakaový korpus, čokoládovosmetanový krém z hořké čokolády a ledových kaštanů (díky Jani, díky díky díky), žádné ovoce ani nic dalšího, jen ještě z technických důvodů bylo třeba základ omatlat máslovopudinkovým krémem kvůli přilnutí potahovky. Té je použito naopak hodně, protože na modelaci figurek prostě nic jiného - vyjma vyztužovacích špejlí a párátek - nelze vzít.

Dort už je dávno na cestě za oslavenkyní, a teď mi tak dochází, že je to slaďouš, který zatím ode mě jel nejdál. Totiž až k Brnu!!! Celých přibližně 170 km!!! Cestovatel - snad dorazí v pořádku a na sobotní oslavu bude v takovém stavu, v jakém jsem ho předávala tatínkovi. :-)

Ať žije rodičovská láska ♥♥♥
Ať žije lidská láska ♥♥♥
Ať žije LÁSKA ♥
vaše r.


Svatební naháč

8. října 2017 v 14:42 | renuška |  Snímánky
Když se mě Martin, můj prima kolega z práce, počátkem září jen tak mimoděk zeptal, jestli bych mu v říjnu neupekla dort, chvíli mi mlžil, proč a pro koho to chce. Lezlo to z něho jako "z chlupaté deky", než jsem se dozvěděla, že se se svou milou Haničkou rozhodli vzít. Dojetí nejen z této informace, ale i z pocty, které se mně dostalo, bylo hodně silné a vlastně počínaje tímto jsem celé přípravy svatby s Martinem dnes a denně v kanceláři prožívala. Od oznámení rodičům, shánění prstýnků, ochutnání absolutně luxusních svatebních koláčků až po svatbu samotnou, kam jsem byla pozvána. Budoucí manželé měli jasno v tom, že se s přípravami nechtěji zdržovat déle, než je nezbytně nutné, takže termín na základě zásadních bodů domluvili již na počátek října. Z toho vyplývá, že na veškeré zorganizování měli pouhopouhý měsíc, což vůbec není moc času, ale zpětně, po včerejší velice vydařené "akci" musím říct, že všechno klaplo na jedničku. Z Martina je ženáč a z Hanky mladá paní a oběma to náramně slušelo. Troufám si tvrdit, že si oni i ostatní svatební hosté celou sobotu i kus neděle perfektně užili a že na tento zásadní životní krok budeme všichni ještě hodně dlouho s úsměvem vzpomínat :-)





Na přání nevěsty jsem měla vynechat potahovou hmotu, což jsem moc ráda splnila stejně jako prosbu, zda by dort mohl být ozdoben živými květy do teplých barev podzimu, tedy žlutá, oranžová, případně červená. Bohužel jsem nevěděla, jakou kytici si Hanka pro sebe vybrala, spoléhala jsem se tedy na to, že se barevně nějak sejdeme, a to i s výzdobou sálu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že slavnostní stoly jsou dekorovány rovněž do žluta, s využitím žlutých růží, totožných s těmi, které jsem použila na dort. A podobné, s červeně lemovanými okraji, měla i Hanička. Takže nakonec všechno docela příjemně ladilo :-)
Martin mě zase požádal, aby dort byl světlý a s ovocem. Upekla jsem tedy tři různě velé klasické korpusy s citronovým aroma, použila oblíbený vanilkový krém a co se týká ovoce - spodní a vrchní patro byly s malinami a borůvkami, prostřední pak s banánem. Celkově si dortík mohl přijít na dobrých 6 - 7 kg a byl to opravdu pořádný obr!

Už několikrát jsem se setkala s tím, že mnohé "dortařky" upřednostňují svatební dorty na úkor ostatních. To bych si moc nezapekla, vlastně tohle byl můj druhý v pořadí ... ale stejně je to jiné, byť každému dortu věnuji stejnou péči a snažím se co nejvíce vyhovět přání tomu, kdo po mě dortík chce. Prostě svatební je svatební. A když mi pak jedna mladá sympatická paní na svatbě dort po všech stránkách chválila s tím, že je sama cukrářka, takže "od fochu", byla jsem maximálně potěšena. Závěrem ještě podotknu, že se třípatrák spořádal najednou, po šunkové rolce, knedlíčkové polévce a svíčkové to byla sladká tečka. Nezbyl ani drobeček a mně se náramně ulevilo, že tahle jedinečná výzva dopadla dobře a ženich s nevěstou i ostatní byli moc spokojení :-)

Asi jsem blázen, ale já ty svatby fakt miluju!
♥ vaše R ♥




Velká porce čokolády

1. října 2017 v 16:44 | renuška |  Jak to vidím ...
Pořád jsem měla chuť konečně zkusit udělat dort jinak. Jenže i když představa byla, nebyl osvědčený recept, podle kterého bych se mohla pokusit tvořit. A pak taky pro koho. A najednou se to během týdne sešlo všechno dohromady a já kromě budoucího příjemce, tedy příjemkyně - mojí jediné nejmilejší sestřenice Péti obdržela i recepis od úžasné, vtipné a šikovné blogerky Jany z "mojí mozkovny", takže mi už nic nebránilo v cestě pustit se do práce. Až na maličkosti, o kterých se rozepíšu později, jsem všechny ingredience měla - dalo by se říci - pod nosem, stačilo jen důvěřovat návodu od Jany, o které vím, že prostě UMÍ, takže až s podivem šlo vzhledem k premiéře všechno hladce. A to, že se Péťa narodila zrovna v tu pravou chvíli, aby čokoládový dort dostala, to už je vlastně jen takový detail :-D.




Pořádná dávka čokolády ve všech možných variantách - na povrchu i uvnitř, prostě kde si jen pomyslíš. Věděla jsem, že chci doplnit rudými růžičkami, byť je Péťa milovnicí fialové. Ta mi ale přišla v kombinaci s hnědou taková neatraktivní a nezáživná. I když, kdo ví, třeba by to zrovna vypadalo dobře. Tentokrát jsem ale volila takto a myslím, že jsem udělala dobře.
Korpus je na rozdíl od běžných, světlých, na které jsem většinou zvyklá, víc tužší, méně nadýchaný a pravděpodobně za to může hojnost kakaa a možná i mleté oříšky. Co mě maximálně nadchlo a k čemu se asi často budu vracet, tak je krém. Pravda - na tenhle malý kulaťák padly tři kelímky smetany, dvě hořké 52% čokolády a dvě tyčinky "Ledových kaštanů" (no - ony mají být tři, ale jaksi já měla hroznou chuť si dát něco dobrého ke kávě, takže ... jsou tam prostě jen dvě). Ale ta chuť! Panebože!!! Taková lahoda, že kdyby mi to nebylo blbý, budu po lžičkách ujídat. Jenže to by na dort nevystačilo, takže jen olíznout prst a připravit čokoládovou polevu. A to byl první kamínek úrazu - bývala bych využila polevu v pytlíku, kdy stačí jen v horké lázni rozehřát a rovnou ze sáčku zdobit. Bohužel tuhle vychytávku tady náš vietnamský prodavač Miloš nemá, proto jsem si polevu udělala a nebylo to na zdobení úplně to pravé ořechové. Druhým kamínkem pak byl fakt, že Miloš nemá Ferrero Rocher. Právě tyhle bonbony měly původně na dortu být a já je musela nahradit jinými, které mi po vychlazení nehezky zešedly a efekt hotového vychlazeného dortíku je tím tak trochu pokažen. Naštěstí na chuti to nic nemění a podle dnešní reakce všech konzumentů se zdá, že dortík budu asi dělat častěji :-)

Ve finále mám z dortu opravdu radost, protože je to přesně to, co jsem si chtěla vyzkoušet a když vím, že to i šmakuje, tak třikrát hurá hurá hurá. Doufám, že zrovna tak si budu vískat příští týden - to mě totiž čeká avízovaný dort svatební a že se těším, to se teda těším. A moc. Nejen na třípatrák, ale i na svatbu! Juch!!! Protože svatby - to je moje :-)

Přeji radost a energii, ať už ji čerpáte jakkoliv.
Vaše r ♥