Srpen 2017

Karafiátový naháč

22. srpna 2017 v 16:30 | renuška |  Snímánky
Jak jsem minule slíbila, tak dnes plním ... vracím se v čase do víkendu 33. týdne tohoto roku, kdy jsem pracovala nejen na dortu s pohádkovou tématikou - viz minulý článek, ale zároveň jsem opět dostala příležitost zapomenout na chvíli na potahovou hmotu a vystačit si s živým kvítím a čerstvým ovocem. Květa, která už moje dorty zná, mě poprosila o jeden malý dvoupatráček pro svou kamarádku ke 45. narozeninám. Samotnou oslavenkyni sice neznám, ale i tak jsem chtěla, aby jí dort ode mě udělal radost a aby nad ním správně, žensky, zaáchala. Byla jsem moc ráda, že Květa netrvala na modeláži růžiček, na potažení celého dortu hmotou, že jsem opět mohla tvořit s tím, co je mi blízké a co jsem si v kombinaci s tzv. nahými dorty opravdu oblíbila. A nejsem sama, protože jak sleduji různá periodika a media, ony "naháče" stále stoupají "v ceně" a lidé jim čím dál tím víc dávají přednost před těmi výrazně zdobenými a méně přirozenými moučníky. Ačkoliv i ty mají své kouzlo ... nejdůležitější asi je pracovat na jakémkoliv dortu poctivě a s kapkou vkusu, aby výsledek vždy druhého potěšil a ne poděsil :-) Už dnes podle reakcí vím, že na druhou možnost naštěstí nedošlo a že sladký dárek s sebou přinesl i slzy z radosti a nečekaného překvapení. A z toho já jsem vždycky nejvíc dojatá ... když druzí mají opravdovou a upřímnou radost.




Tak to je on, nahý fešák s rudým karafiátem v klopě, trochou jahod a malin, nevěstiným závojem a ještě bobulkami nejedlými, které nevím, jak se jmenují, ale moc mě baví a jsem ráda, že jsem je v tom našem skromném květinářství sehnala. Ač se dort zdá být velkým, opak je pravdou, průměr spodního je cca 21 cm a ten vrchní může mít max 12 cm. Takže nic obřího, takový decentní mrňous, na kterého se - bohužel - už kvůli zdobení nevešlo všech 45 svíček, jak Květa původně plánovala a jak já jsem jí, ještě nevědíc, jak budu dekorovat, přislíbila. Jako bonus jsem poprvé použila nový podnos z Tesca, do kterého jsem se zamilovala na první pohled a který je pro podobné dorty úplně ideální. Ještě bych potřebovala pořídit větší na obry, ale to zase někdy příště ...
Korpus jsem tentokrát udělala mramorový, krém kokosový a znovu a zase jsem sáhla do mrazáku pro letošní borůvky, které prostě do dortů jsou naprosto mňamózní. Řekla bych, že je předčí jen maliny, kterých je zatím poskrovnu.

Kdybych se měla ještě někdy vdávat (jako že já bych fakt chtěla :-) ), docela klidně si takový dort umím na své svatbě představit. Možná bych nevolila jen ostře rudé kvítí, ale spíš něžné pastelové tóny hortenzií, eukalyptu, levandule ... ano ano, fantazie pracuje na plné obrátky a já doufám, že tenhle karafiáťák není tento rok posledním hambatým dortem, který jsem dělala, ale že ještě někdo s podobným přáním přijde. Zatím to však vypadá tak, že budu potřebovat pořádnou zásobu potahovky ... alespoň tedy, když mrknu do diáře a vidím tam tři víkendy, na které mám rezervaci ...

... a protože se do konce prázdnin asi už "neuvidíme", tak ... krásný zbytek srpna a ať žije babí léto!
Vaše zamilovaná r ♥


Nemo na dortu

19. srpna 2017 v 11:22 | renuška |  Snímánky
Minulý rok jsem své skorosousedce Pavle musela dát kvůli dovolené košem, ale letos už to vyšlo a její dvě holčičky - Zuzka a Verunka - se mohou těšit na dortík z mé rádoby dílny. Pavla je maminka, jak se patří, takže sladký narozeninový dárek s dcerami konzultovala a jejich představu do slova a do písmene předala mně, a to včetně obrázku od samotných děvčat ...


Holky vyslovily přání dostat společný dort na téma oblíbené animované pohádky "Hledá se Nemo", kde pochopitelně nesmí chybět jak samotný maličko fyzicky indisponovaný Nemo, tak ani jeho kámoška Dory a taky malý želvák, jehož jméno nějak nevím. Důležité také bylo udělat kulaťák dost velký, protože se sejde pořádná parta kamarádů a kamarádek, tak aby na každého zbylo (a aby každý z malých měl dost oďobávaček, proto jsem nešetřila zdobením z potahové hmoty, kterou prostě malé děti milují). Po dvou týdnech dortového nicnedělání jsem se tedy opět vrátila ke svému hobby a výjimečně kvůli víkendové službě v práci jsem tvořila vždy po večerech. I tak jsem ale do práce vložila maximum a doufám, že holky budou spokojeny :-)




Inspirace na webu je tolik, že i kdybych chtěla být stokrát plus jednou originální, nikdy se mi to nepodaří (s tím, co zatím umím), takže tentokrát bych řekla, že se svým "dílem" podobám mnohým dalším, které jsou na internetu k dohledání. Nakonec jsem byla i ráda, že jsem našla postup na modeláž rybek, protože jsem si nebyla moc jistá a ona berlička se mi docela hodila. U želvy to šlo samo, i bez pomoci ... Paradoxně nevíc zabrat mi dal právě Nemo, kterého jsem modelovala z čerstvě obarvené potahovky, která je v rukou podstatně "živější" než hmoty takto připravené už dříve. Takže mi vyšel až na čtvrtý pokus a i tak to není úplně ono, ale v jedenáct večer už jsem opravdu víc sil neměla ...
Dovnitř jsem po domluvě s Pavlou použila do světlého korpusu na kostičky nakrájenou mléčnou čokoládu Milka, krém jsme zvolily malinový, znovu jsem sáhla po stále se tenčící zásobě borůvek, které jsem poctivě prosypala druhou, tentokrát nastrouhanou Milkou - když už, tak už. V průměru má dortík cca 35 cm a na výšku dobrých 12 cm, tedy žádný prcek. Na velikost, ani na váhu :-) Hold hodně jedlíků si žádá své :-)

Nemodortem ale mé víkendové pečení nekončí, v lednici se mi chladí ještě malý dvoupatráček ... o tom si ale s dovolením budeme povídat až příště. Nicméně už teď se těším, až vám ho představím - zase je to útěk jinam, k mé radosti. A určitě i k radosti oslavenkyně, ke které sladké překvapení poputuje.

Krásné tenčnící se prázdninové dny
a milujte (se) co nejvíc!
Vaše r ♥



Uteče to

14. srpna 2017 v 17:48 | renuška |  Přišla Múza
Zkusíme, co vydržíme,
až hromobití začne spát,
až přestaneme datlovat
si
slova lásky,
která jak mana nebeská
chutnají a možná víc.
Lanýže proti nim
jsou pouhým prstů lusknutím ...

Do ticha displejů a monitorů,
do něma sluchátek,
do dálky na dotek
poznáme, jak chybíme
si
a naše objetí
snad naprázdno nevyzní,
když v duchu se oba na chviličku
přimáčknem k sobě
ve stejným tričku ...


Polibky vzduchem
budou se potkávat
z jihu na sever, ještě zamávat.
Ti amo.
Si.
Láska hory přenese.
A čas si pospíší,
až předběhne sám sebe.
Zas modrý bude nebe.

Uteče to ...