Červenec 2017

Dort s králíkem

29. července 2017 v 17:15 | renuška |  Snímánky
Přemýšlela jsem, jak vtipně bych dnešní článek otitulkovala, ale nakonec jsem už v úvodu prozradila, o čem že to dnes bude. Prostě o dortu s králíkem. Který jsem v kalendáři měla už několik týdnů dopředu označený výraznou poznámkou, která říkala, že se jedná o dort "vyrovnávací", protože ... inu protože klukoviny ve třídě někdy nejsou jen prozrazené modřinami nebo škrábanci, ale třeba také rozbitými brýlemi. Právě to se při blbnutí stalo Honzovi, který nedopatřením a v zábalu "boje" v sebeobraně rozhodil rukama ... a už to bylo. Naštěstí maminka poškozeného hocha navrhla místo tahanic s pojišťovnami a finančního řešení tuto alternativu, tedy že se škoda nahradí dortem. A já kývla nejen na tuto dohodu, ale i na motiv, který na malém kulaťáčku má být. Prý zajíc. Tak je králík. A to ještě vygůglený, protože jsem si sama nějak nevěděla rady. Takže až narazíte na podobného ušáka, tak vězte, že třeba právě on mi byl dobrou inspirací, za kterou moc a moc děkuji. Zbytek už byl naštěstí jen a pouze v mých rukou, což mi vyhovovovalo. Ve finále i s tím, že mám pracovní víkend a prodloužené dny pracovní, takže času nazbyt moc není, všechno dopadlo asi takhle nějak ...




Hlavu králíka jsem si vyrobila den dopředu a nechala ji pěkně ztuhnout, ouška jsou podložená špejlemi, protože jinak by svou vahou asi upadla. Mrkvičky šly úplně samy, patinovala jsem gelovou hnědou barvou, jen to "zelený" je trochu uvadlý, ale to se nedá nic dělat. Pracovalo se mi moc příjemně, hotovo jsem měla relativně brzy, až jsem se sama divila. Nevím, čím to je, že někdy je to hned a někdy je to dřina ... nicméně jsem ráda, že se mi povedlo mou představu zhmotnit a doufám, že králík udělá malé Andulce radost.
Dovnitř jsem po hodně dlouhé době použila kombinaci zcela exotickou - kokosový korpus jsem slepila kokosovým krémem a ovoce jsem tentokrát volila z krajin vzdálených, v plechovce balené a velmi velmi šťavnaté. Sáhla jsem po ananasu. Už jednou jsem dort s touhle dobrotou dělala a mám v paměti pořád tu zlost a bezradnost, když šťáva z ananasu poškodila potahovku. Od té doby už ale utekly tři roky a já dávno vím, kde byla tenkrát chyba, a poučena už jsem teď na žádné vady nenarazila, protože jsem jim včas zabránila.

Tak takhle dopadl poslední předdovolenkový dortík. K pečení se vrátím zase za 14 dní, jak doufám, tak odpočatá (spoléhám na termály) a nabitá (spoléhám na Brutal Assault), a hned po návratu do reality mě čeká nejen víkendová služba v práci, ale další dva dorty, takže to bude docela náročné. Ale takových dní už bylo a ještě bude a já vím, že jak přišly, tak odejdou a zase je vystřídají ty klidnější ... zkrátka koloběh a rovnováha ... a tak to má být.

Užívejte dovolených, užívejte sluníčka, užívejte společnosti vašich lásek.
Mávám, vaše r. :-*


Pivní dort

27. července 2017 v 21:03 | renuška |  Snímánky
Eliška si u mě termín rezervovala už dobré dva měsíce dopředu a dobře udělala. Přes léto mám kvůli práci i jiným prázdninovým aktivitám času podstatně méně, než kdykoliv jindy během roku. Protože jsem Elis nechtěla zklamat, zcela výjimečně jsem se do pečení pustila ve všední dny, což nebylo zdaleka tak náročné jako práce s potahovkou během vysokých venkovních teplot. Kdo s tímto materiálem má co do činění, ten ví, že z tuhé až tvrdé hmoty se během hnětení a titěrného tvoření stává nepoddajná rozteklá táhlá věc, se kterou to fakt jde těžko. Ale jak víme od pana Ledeckého - sliby se maj´plnit nejen o vánocích, takže jsem i přes tyto překážky udělala maximum, aby si Eliška mohla v páteční odpoledne dort pro své dva "šéfy" a manžele v jednom, čerstvé to šedesátníky, odvézt. Zadáním bylo udělat malý sladký dárek na téma "hostinec", protože právě ten mají oba ve své péči a Elis jim tam vypomáhá. Jak byli s výsledkem spokojeni, mi není známo, ale Eliška byla naprosto nadšená i přesto, že já jsem nadšená nebyla vůbec. Protože tolik nedokonalostí a chyb, které se na mě z pullitru šklebily, jsem snad ještě na žádném dortu neměla. Naštěstí byl po ruce chmel, který mi pomohl zakamuflovat, co se dalo :-)




Postavit na ubrus pořádný tuplák piva ... to není žádný problém ... pokud teda ten korbel není z více kousků, které při sobě drží silou vůle i silou špejlí. Doladit barvu piva, to už bylo těžší a vůbec nejtěžší bylo udělat "pěnu". Nechtěla jsem šlehat smetanu a pak ji na hotový výrobek hezky aplikovat, protože by to nedopadlo dobře kvůli obsahu vody, který by narušil potahovou hmotu. Bylo tedy nutné vymyslet pivní čepici jinak - k tomu mi posloužil rozdrobený piškot smíchaný s krémem - z tého směsi jsem potom vymodelovala větší kuličky, které jsem nerovnoměrně rozmístila po vršku základu sklenice a doufala jsem, že při potahování budou držet tvar. Zadařilo se! Kupodivu docela dobře se povedly vyrobit i chmelové paličky a jako nejtěžší se ukázalo ucho od pullitru, které nechtělo držet ani za nic. Nakonec opět posloužily špejle a párátka a především dlouhý pobyt v lednici, kde se všechno přilepilo ke všemu.
Dovnitř jsem udělala klasický světlý korpus, čokočoko krém, znovu jsem sáhla po čerstvé zásobě borůvek a v pěti vrstvách jsem se pokusila poslepovat vysokého slaďouše do tvaru budoucího dortu. Přiznávám, ideálně rovný nebyl, prostě křivák jak má být. Ale co už ... opice po něm nebude, a těch kalorií proti tekutému pivečku tam také není tolik. Na závěr stačí jen říct: "Na zdraví!" a "Ať slouží!" ... a já si dělám další zásobu fotek do dortového alba. Za letošek to zatím vypadá hodně pestře :-)

Ještě předtím, než s kluky odjedu na Slovensko na dovolenou, čeká mě další dortování - bude to malý, bude to zase něco poprvý a bude to určitě k jídlu. Za tím si stojím. Ovšem jestli to bude na podívání, to se teprve uvidí. A když ano, tak to uvidíte i vy ;-)

Pivečko pijem a vesele žijem,
desítku dvanáctku do sebe lijem,
staří i mladí jsme kamarádi,
když u stolu nad pivem máme se rádi.

... z dílny HSK - Žíbru ...

Prima léto, vaše r. :-*



Medvědi nevědí ...

24. července 2017 v 20:20 | renuška |  Snímánky
Takové překvapení, jaké mě čekalo minulý týden, už jsem dlouho nezažila. A i když jsme pak ještě s dotyčnou ladily podrobnosti, aby všechno klaplo, byla jsem celá netrpělivá, až ... Totiž, když se s někým znáte jen přes blog, tak sice můžete stokrát slibovat, že se určitě jednou uvidíte, ale těch "ale" je mnohdy tolik, že zůstane jen u slov. Ovšem v tomhle případě se stal zázrak a na jedno takové první setkání došlo. A musím říct, že návštěva to byla opravdu vzácná nejvzácnější, protože jsem konečně mohla poznat naživo nejen Helenku, úžasnou kreativní a nesmírně šikovnou mladou dámu, ale také maminku naprosto senzační dvouleté Ely, kterou jsem si hned zamilovala. Společně s holkami dorazil i Helenčin partner a zároveň tatínek Elinky, takže jsme ve čtyřech strávili moc fajn chvíle a pořád bylo o čem povídat. Protože jsem věděla, že mladá rodina bude o vesnici dál přes víkend pobývat, nebylo nic těžkého vymyslet pro ně malý jedlý dárek, jak jinak než z renuščiny dortodílny. Helenka mi na požádání prozradila několik tipů animovaných figurek, které Elu baví, a kterými jsem měla v plánu malý dort ozdobit, ale nakonec jsem si poradila jinak a myslím, že ve finále to Elince vůbec nevadilo. A mamince s tatínkem určitě také ne :-). Medvídek "Me to you" to prostě jistí a řekla bych, že sympatie byly nakonec na všech stranách - jak lidských, tak i těch zvířecích :-)




Po jakémsi "navnadění" u dortíku se slonem jsem znovu omezila práci s potahovou hmotou, ze které jsem pouze vymodelovala pár růžiček a pokusila se co nejvěrněji, byť bez huňaté srsti, vymodelovat oblíbenou postavičku roztomilého medvídka známého pod názvem "Me to you". Růžová barva byla jasná okamžitě - děvčata byla v početní převaze a pro malou slečnu je tahle příjemná něžná barvička jako dělaná. Na potření jsem si opět připravila tři odstíny, aby povrch dortu nebyl jednobarevný a hezky doplnil dekoraci z potahovky.
Dovnitř jsem na mandlovovanilkový korpus ve třech vrstvách dala ještě kokosový krém, slušnou dávku letošních borůvek a ty jsem pokaždé zasypala hrstkou strouhaného kokosu. Jsem ráda, že sezonního ovoce je počínaje květnovými jahodami pořád přísun a nemusím se spoléhat jen na banány nebo kiwi, po nichž sahám v chladnějších měsících.

Dortík pro Elu a její rodiče ale nebyl jediný, který jsem si během pracovního týdne před víkendovým hudebním festivalem "střihla". Zatímco tady jsem se zaměřila spíše na holčičí dekorace, ten druhý, který vám ukážu příště, je ryze klučičí. Byť byl pro manželský pár. A protože jsem oba dortíky stihla včas a potěšila jimi ty, kterým byli určeny, odměnila jsem se jako minulý rok účastí na dvoudenním fesťáčku "Hrady CZ" pod Kunětickou Horou a v neděli jsem ještě večer stihla v nedalekém letním kině bezkonkurečního Bohumila Klepla ve hře "Vysavač". Za mě tedy všechny palce nahoru a i když to bylo hodně náročné, neměnila bych nic, protože všechno stálo za to!

Žijte, bavte se, radujte!!!
Vaše r ♥


Pro vzuchostřelce

2. července 2017 v 18:11 | renuška |  Snímánky
Moniku znám už přes dvacet let, ale od mých "mladých" let jsme se dlouho neviděly a dohromady nás "dal" až slavný facebook. Mezitím jsme se obě staly maminkami, jen s tím rozdílem, že já mám syny dva a ona jednoho. Čerstvě patnáctiletého Martina, který se už léta "vidí" v zemědělské technice, což ještě tak před měsícem, kdy mi Monča poprvé napsala o dort, měla být tématika narozeninového dárku. Podstatnější ale byl termín s tím, že to "doladíme" později, až přijde pravý čas. Ó, jak se mi ulevilo, že Monika upustila od svého plánu, a sice od kombajnů a traktorů (což vzhledem k mé profesi jsou stroje mé osobě víc než blízké) a poprosila o motivy vztahující se ke střelbě vzduchovkou. Právě to Martina aktuálně baví, takže terče, zbraně, dobrá muška, to jsou body, o které jsem se rozhodla opřít a zkusit malý kulaťák odekorovat právě takto. Podle reakce maminky si troufám tvrdit, že úkol jsem splnila dobře, teď se ještě uvidí, jak to prošlo u oslavence. Snad i on bude spokojený a já si budu moct udělat další "zářez na pažbě" znamenající dobře odvedenou práci :-) .




Nápad, jak malý dort ozdobit, přišel v podstatě téměř okamžitě ... on motiv je dost sám o sobě všeříkající, takže nebylo nutné přemýšlet nad nějakými složitostmi. Terč jsem chtěla přibít ke kmenu, vzduchovku a diabolky stačilo položit na vrch, něco málo vystřílet a místo původního plánu dortík omotat červenou "jedlou" stuhou jsem nakonec zvolila snítky břečťanu, které mi k tématice přišly tak nějak stylovější.
Dovnitř jsem na přání upekla oříškový korpus se semtam kouskem čokolády, jednotlivé díly jsem spojila čokočokokrémem a jednu vrstvu ještě prosypala plátky mandlí, když už není ovoce. Chuťově jdou všechny části pěkně dohromady a jsem si jistá, že mladý oslavenec bude mít v bříšku jako v bavlnce.

Protože se s létem také o slovo hlásí žně, což pro mě značí být několik víkendů v práci, do toho se rýsuje účast na dvou hudebních festivalech - Hrady CZ a Brutal Assault, navíc, proč to nepřiznat, si letos sfouknu čtyřicet svíček na svém, doufám, že pouze pomyslném dortu, poněvadž já dorty moc nemusím, k tomu zasloužený odpočinek na dovolené - inu z toho všeho vyplývá, že přes léto jsem slíbila upéct pro mé přátele jen tři dortíky a nevím nevím, jestli se jejich počet do konce prázdnin navýší. Plány jsou velké a čas tak rychle utíká ...

Přeji vám všem prima dvouměsíční volno, odpočívejte, relaxujte, užívejte.
Vaše stále inamoratta r. ♥