29. června 2017 v 6:00 | renuška
|
Se 14ti denním zpožděním tu mám další z mých výtvorů, který byl určen pro rodiče mých kamarádek Radky a Katky. Maminka s tatínkem totiž slavili 40té výročí svatby, což už si zasloužilo pořádnou oslavu, na které by dort neměl chybět. Zároveň to měl být dárek, překvapení, což se také stalo, protože rodiče s tímto vůbec nepočítali a byli velice mile překvapeni, když se holky s dvoupatrákem přihnaly. Body, které jsem při výrobě měla dodržet, byly "Renčo, dej tam čtyřicítku, ovoce jenom někam - naše děti to nechtěj jíst, jó, klidně dvě patra, bude nás na něj dost. A hlavně kopretiny, joooo?" Protože jak mi bylo řečeno, kopretiny úzce souvisejí s nostalgickými vzpomínkami, kdy ženich prý zapomněl na svatební kytku a na poslední chvíli na zahradě natrhal právě kvetoucí náruč kopretin. Tedy tak nějak to prý bylo ... Já jsem si na rozdíl od něj vystačila s potahovkou, pístovým vykrajovačem, zlatou prachovou barvou a o zbytek už se postarala fantazie a představivost.




40 let v manželství, které mělo určitě všechny možné tváře - jak tu radostnou, zamilovanou, vášnivou, tak tu rozhněvanou, naštvanou, rozhádanou ... a přece spolu jsou. Mají na to prsteny nejen na rukách, ale i na dortu a i ty kopretiny snad pomohly k cestě v čase zpátky k dobám, kdy tehdy mladí novomanželé měli ještě celý svůj společný život před sebou a zdaleka netušili, že se nakonec stanou rodiči tří prima dětí. A i když není všechno zlato, co se třpytí, tak já jsem jim alespoň ten jejich dort pozlatila, co to šlo :-)
Spodní patro vanilka, banánový krém a banány v čokoládě, vrchní pak kakaový korpus a krém caffé latté. Aby si pochutnali ti, co ovoce rádi i ti, kteří mu neholdují.
A co bude dál? Kdo ví ... především začnou prázdniny, Ondra bude zase doma a já si jako stará dobrá kvočna budu hýčkat ty chvíle, že mám oba kluky u sebe. I když budou rozlítaní všude možně ... u kamarádů, u babiček, na brigádách. Jestli všechno dobře dopadne, čeká nás prima dovolená na Slovensku, občas snad vyjedeme i někam na jednodenní výlet a prostě si užijeme, co nám síly budou stačit. Uteče to totiž jako voda a z Ondry bude zkušený druhák na stavebce a Honzík coby osmák už začne pomalu přemýšlet, čím by se chěl v budoucnu živit. Protože zatím v tom nemáme jasno nikdo :-)
Radujte se, veselte se ... léto je tady!
A víš že mě by se asi víc líbil ten naháč se živejma kopretinama? Nebo potřený krémem. Nicméně zas pěkné dílko.