Červen 2017

40 let spolu

Dnes v 6:00 | renuška |  Snímánky
Se 14ti denním zpožděním tu mám další z mých výtvorů, který byl určen pro rodiče mých kamarádek Radky a Katky. Maminka s tatínkem totiž slavili 40té výročí svatby, což už si zasloužilo pořádnou oslavu, na které by dort neměl chybět. Zároveň to měl být dárek, překvapení, což se také stalo, protože rodiče s tímto vůbec nepočítali a byli velice mile překvapeni, když se holky s dvoupatrákem přihnaly. Body, které jsem při výrobě měla dodržet, byly "Renčo, dej tam čtyřicítku, ovoce jenom někam - naše děti to nechtěj jíst, jó, klidně dvě patra, bude nás na něj dost. A hlavně kopretiny, joooo?" Protože jak mi bylo řečeno, kopretiny úzce souvisejí s nostalgickými vzpomínkami, kdy ženich prý zapomněl na svatební kytku a na poslední chvíli na zahradě natrhal právě kvetoucí náruč kopretin. Tedy tak nějak to prý bylo ... Já jsem si na rozdíl od něj vystačila s potahovkou, pístovým vykrajovačem, zlatou prachovou barvou a o zbytek už se postarala fantazie a představivost.




40 let v manželství, které mělo určitě všechny možné tváře - jak tu radostnou, zamilovanou, vášnivou, tak tu rozhněvanou, naštvanou, rozhádanou ... a přece spolu jsou. Mají na to prsteny nejen na rukách, ale i na dortu a i ty kopretiny snad pomohly k cestě v čase zpátky k dobám, kdy tehdy mladí novomanželé měli ještě celý svůj společný život před sebou a zdaleka netušili, že se nakonec stanou rodiči tří prima dětí. A i když není všechno zlato, co se třpytí, tak já jsem jim alespoň ten jejich dort pozlatila, co to šlo :-)
Spodní patro vanilka, banánový krém a banány v čokoládě, vrchní pak kakaový korpus a krém caffé latté. Aby si pochutnali ti, co ovoce rádi i ti, kteří mu neholdují.

A co bude dál? Kdo ví ... především začnou prázdniny, Ondra bude zase doma a já si jako stará dobrá kvočna budu hýčkat ty chvíle, že mám oba kluky u sebe. I když budou rozlítaní všude možně ... u kamarádů, u babiček, na brigádách. Jestli všechno dobře dopadne, čeká nás prima dovolená na Slovensku, občas snad vyjedeme i někam na jednodenní výlet a prostě si užijeme, co nám síly budou stačit. Uteče to totiž jako voda a z Ondry bude zkušený druhák na stavebce a Honzík coby osmák už začne pomalu přemýšlet, čím by se chěl v budoucnu živit. Protože zatím v tom nemáme jasno nikdo :-)

Radujte se, veselte se ... léto je tady!



Sezona krtků začala ...

Neděle v 10:11 | renuška |  Snímánky
Luboš a Romana, rodiče dvou malých rošťáků, už dvakrát vyzkoušeli, jaké peču dorty a rozhodli se vstoupit do oné stejné řeky potřetí s přáním, že tentokrát by rádi pro svého druhorozeného Oldu nechali udělat dortík s krtečkem (teď váhám, jestli tam mám napsat velké "K", protože jmého oblíbené postavičky je prostě "Krteček", nebo malé, poněvadž se je o název nejedná ... ). K němu prý postačí zajíc a myška, hlavně když uvnitř bude ovoce a já to stihnu na poslední červnovou neděli připravit. Stihla jsem, i když v těchto vedrech ten, kdo pracuje s potahovou hmotou, ví, že je to práce několikanásobně těžší, protože potahovka vám prostě "teče" mezi prsty. A vytvarovat figurku, aby držela, zvláště je-li z materiálu, který čerstvě obarvujete na černo, to je prostě masakr. Takže na střídačku odcházíte od linky k mrazáku, od mrazáku ke dřezu, od dřezu k lednici ... no naběháno mám dost :-) Ještě že moje kuchyňka je prťavá a mám téměř vše na dosah. Takže nakonec zajíc i myška na první dobrou, krtek na druhý pokus, vše přes noc do lednice, ať to tuhne, a ráno zavčasu vstávat, abych nemusela pracovat za stále zvyšující se vekovní teploty moc dlouho. Důležité také bylo připravit si hlínu, což byla improvizace jako hrom a snad každý pochopí, co rozdrobený hnědý korpus na dortu značí. A kdo by snad měl dojem, že něco podobného už u mě viděl, kývu souhlasně hlavou, protože krtkovskou premiéru už jsem měla minulý rok a rozhodla jsem se částečně držet předlohy, která mi vizuálně vyhovovala ...




Krteček a jeho kamarádi - podruhé. Abych krtkovi dopřála kus jeho vlastního prostoru, zkusila jsem část dortu "obalit" rozdrobeným kakaovým piškotem, který stačilo opatrně natlačit na pomazaný korpus. Nevěděla jsem, jestli to bude "lepit" dostatečně, aby se zakryl světlý podklad, ale dopadlo to dobře, za což jsem moc ráda, protože jinak bych musela asi všechno dělat z potahovky, kamínek po kamínku, a to by vydalo na mnoho hodin. Zbytek už je víceméně klasika s tím, že jsem nechala ještě kousek místa na svíčky, aby si Oldík to svoje tajné přání mohl sfouknout :-)
Uvnitř tradiční světlý piškot, vanilkový krém a místo jahod tentokrát banány. Chuťově bude dortík hodně jemný, žádné výrazné ovoce jsem totiž po ruce neměla a na mé nejoblíbenější domácí maliny si ještě nějaký ten pátek budeme muset počkat. Přesto věřím, že Olda, jeho starší bráška i rodiče budou spokojení :-)

Z čeho mám ale tento víkend mnohem větší radost, tak z našeho Honzy, který se už rok aktivně věnuje hasičskému sportu a já jsem se konečně na vlastní oči mohla přesvědčit o tom, jak moc je šikovný a jak mu to jde. Sice se malým hasičům závodní útok vinou techniky moc nepovedl, ale jejich náboj, energie, radost a chuť, s jaké se do toho pustili ... jsem na všechny pyšná. A myslím, že až přijde ta správná chvíle, budu dělat dort i pro ně - za odměnu za jejich šikovnost a odhodlání, píli a nadšení, se kterým ke sportu přistupují. Mimochodem - abych uzavřela kruh - právě Luboš a Romana vč, jejich synů jsou dalšími z party místních dobrovolných hasičů, se kterými je Honza v "týmu" ... Takže asi tak :-)

Veselé léto plné dobrot :-)
Vaše r.


Slon na krému

20. června 2017 v 16:15 | renuška |  Snímánky
Povídání k dortu, který jsem výjimečně tvořila, resp. dotvářela až v pondělí, by bylo na dlouho. Nicméně fakt, že jsem byla oslovena a vyzvána k tomu upéct malého slaďouše k prvním narozeninám synovce mých synů, mě nejen překvapil, ale také hodně potěšil. Protože ještě před rokem bych si nic takového ani ve snu neuměla představit. Teď už umím. Kristýna, maminka malého Honzíka, si pro něho přála dort, kde nebude moc potahovky, spíš radši krém, dovolila mi i ovoce a nechala mi - to především - volnou ruku. Souhlasila s mým návrhem, který se mi vlastně okamžitě začal rozvíjet v hlavě už v době, kdy jsme o dortu hovořili s tchýní, která byla strůjkyní všeho dalšího :-) A protože na webu je sice mnoho inspirace v podobě dekorování, ale hlavně odtud teď vím, že "frčí" krémové dorty, zkusila jsem si poprvé v životě "omatlat" piškot vícebarevným máslovopudinkovým krémem a zdobit ozdůbkami z potahovky přímo na to. Ty jsem si ale radši připravila předem, abych pak jen sáhla a nemusela se zdržovat další výrobou. Chtěla jsem prostě udělat maximum pro to, aby vše dopadlo tak, jak se předpokládá ... že do dortu malý oslavenec bude moct sáhnout, zamazat si baculaté prstíky, olíznout si je, zašpinit si sváteční outfit ... prostě užít si svůj den se vším všudy, tedy i s dortem jak se patří díťátkovským :-).




Krémový tyrkysáček a na něm slůně. A vlajky ať vlají, když se narozeniny slaví! Přesně takhle jsem si to představovala, aniž bych musela čerpat odjinud, což se pak ukázalo stejně zbytečné, protože podobných dortů je všude plno. Ale tenhle je můj a je tam tolik "poprvé", že je možná ani všechny nevypočítám. Ať už je to tříbarevný krém, se kterým jsem pracovala a kde bylo třeba být opravdu pečlivá, protože tentokrát ho žádná jednolitá plocha potahovky neschová. Nebo modeláž slůněte, která probíhala za pomoci mého Honzy - "Dobrý, mami!" nebo "Blbý, mami!". Vlajky už jsem si vyráběla několikrát, ale čerstvě mám doma nové pomocníky - ozdobná rádla, a s těmi se teprve pracuje! A co teprve s vyřezávačem písmenek, jehož principu jsem přišla na kloub teprve teď, přičemž doma už ho "suším" dobrý půlrok!!! Juch!
Co se týká obsahu - piškot je ze světlého těsta s tyrkysovým mramorováním a citronovou vůní, pojí ho standardní vanilkový krém a doplňují čerstvé jahůdky ze zahrádky. Jemná kombinace, kterou může i roční mrně :-)

Takovou radost jsem zase měla, když jsem si vyzkoušela dosud nepoznané a zjistila, že při troše vynalézavosti a odvahy zvládnu i krémové dorty. Sice nemám zdobítka, ale pokud si někdo nepotrpí na potahovku, která je fakt sladká jak cumel, tak tohle je docela fajn řešení, jak celý dortík schovat. Následující dva víkendy opět strávím ve společnosti Pasty Dama Stelly, přičemž vám, milým a věrným čtenářům, ještě dlužím jeden kousek z víkendu minulého. Snad se mi to podaří dohnat a dočkáte se :-)

Mějte se lehce a svěže, i když to slunce někdy moří.
Vaše r. :-*


Mo-psí dort

10. června 2017 v 15:26 | renuška |  Snímánky
Po víkendu, který jsem se syny procestovala a užila si opravdu skvěle, je tu další sobota, kterou jsem věnovala dortování. K tomu se vrátím i v neděli, ovšem ta je teprve přede mnou.
Když jsem někdy během minulého roku kdesi na internetu narazila na relativně jednoduchý návod, jak vyrobit dort v podobě psa rasy Mops, okamžitě jsem si vzpoměla na svého dobrého kamaráda, který právě mopsíka doma má a oba jsou to velikánští kamarádi do slova a do písmene na život a na smrt. Roman na svého "Dasťáka" nedá dopustit a i když mu okolí neřekne jinak než "Chrochtal" (tedy Dustymu, ne páníčkovi :-) ), poněvadž Dustin opravdu šíleně chrčí, funí a skutečně chrochtá, miluje ho Romča celou svou člověčí duší. Kdo zná lásku mezi člověkem a psem, pochopí ... No a právě na toto téma, když už jsem tedy měla v hlavě zakódovaný onen postup na výrobu dortu, jsem Romanovi slíbila dort k jeho pětatřicetinám. Jenže jak se blížil den D a já se znovu vrátila k internetovému vyhledávači, usoudila jsem, že prostě musím tento původní plán opustit. Nějak mi to bylo málo, snad možná mi to přišlo i pod mou úroveň dortík takhle "ošidit", resp. nepohrát si a nechat to jen tak jednoduché, jak se na první pohled a možná i ten druhý a třetí zdá. A protože inspirace bylo minimum, musela jsem se spolehnout sama na sebe (jako téměř vždy) a doufat, že to nějak dopadne. Už předem jsem se omlouvala, že kdyby náhodou vznikl paskvil, ať oslavenec přimhouří oči a dělá, že je to dokonalé ... Teď, když už je dílo hotovo, věřím, že i když Roman oči otevře, bude spokojený. I když, jak poznamenal mladší synek Honza, to spíš vypadá jako doga než jako mops ... ale co už. Mo-psí dort je hotový a už za pár hodinek se uvidí, jestli v něm Roman Dustina pozná nebo ne :-)




Tak to je on, Romanova srdce šampion. Možná, že má nedostatky, možná není úplně mopsí a kousek jiné rasy se tam nějak propašoval, možná, že ty jeho varhánky nejsou přesně takové, jaké "zmačkaní" pejsci mají, ale já jsem spokojená. Nadmíru. Navíc vím, že se dort neztratí, protože má psí známku s číslem, které neznačí nic jiného než oslavencův věk.
Dovnitř jsem použila konečně jedny z letošních prvních domácích jahod, standartní vanilkový krém a bílý korpus s citronovou vůní. Oblíbenou kombinaci, kterou vím, že nikdy nic nezkazím. A o které jsem se už několikrát přesvědčila, že lidem zkrátka chutná. Takže pokud Roman najde odvahu a zakrojí do svého "dortopsa", ochutná a bude si libovat, bude to pro mě velká radost :-)

Na neděli, jak už jsem předeslala, mám za úkol připravit další dort - čeká mě svatební dvoupatrák. Víc neprozradím, až v příštím článku. Místo toho bych se ráda omluvila všem vám, které jsem chodívala navštěvovat na blog, i těm, kteří chodí ke mně, že to tady pořád tak šidím. Ale já prostě nemám čas, víte? Teda já ho mám - denně 24 hodin, ale nějak se mi minutu od minuty zaplňují kdečím a já jsem nesmírně šťastná a vděčná, že do těch vzácných chvil patří i láska. Tak se na mě nezlobte a i když nerada slibuji, tak možná, že v budoucnu to tady zase bude trochu pestřejší, než v posledních týdnech ...


Prima sluníčkové dny a dobrou chuť k životu!
Vaše fall-in-love r. ♥