8. května 2017 v 17:21 | renuška
|
V pohádce lehávala choulostivá a náramně citlivá princezna sice na hromadě duchen a peřin, ty ale přesto nedokázaly poskytnout dostatečné pohodlí a kuličku hrášku bylo cítit až na bedrech samotné majitelky modré krve. Ovšem v reálu stačí jeden polštář s volánem a místo hrášků měkké a šťavnaté korálky borůvek, které rozhodně Irence, obyčejné holce z vesnice, nebudou vadit. Stejně jako maliny, které borůvkám zdatně sekundují a doplňují chuť malého lehkého dortu, který si pro svou princeznu objednala matka královna Irena starší. Právě ta přišla totiž s nápadem, že by ráda pro svou třiadvacetiletou dceru jedno malé sladké překvapení z mé dílny/nedílny. Nejdůležitějším požadavkem bylo to, aby na dortu byla korunka - "Víš, Renčo, jak jsme si jako malý dělaly z těch ruliček po hajzlpapíru ...". No a pak prý ještě kousek fialové barvy, kterou má "malá" Irča ráda. A na velikosti taky záleží - stačí prcek - plný ovoce, prosím ... No proč ne? I přes obecními akcemi nabušený prodloužený květnový víkend se našlo ještě dost času na výrobu dortu a přiznávám, že po týdnu pauzy mi to vůbec nevadilo upravit své plány a přizpůsobit se malé nečekané změně. Ostatně změna je život, a to jak v životě běžných smrtelníků, tak i mezi šlechtici a smetánkou ... hrách nehrách, borůvka neborůvka :-)




Zlatou korunku jsem si pro jistotu udělala den předem ve dvou vyhotoveních, kdyby náhodou jedno z nich nějak přišla k újmě. Poprvé jsem pracovala s jedlou barvou ve spreji, není čeho se bát ... snad jen, že zlato pak bude všude kolem vás :-) Jinak jsem měla celkem jasno už od začátku, i když padla i varianta, že by koruna mohla být taková ta královská, s červenou výplní uvnitř a "kovová" jen po obvodu. Nakonec jsme se ale domluvily na polštářku, já přidala ještě volán a pozlacené růže, aby to bylo echt gold a teď už musím jen doufat, že oslavenkyně bude příjemně překvapená.
Dovnitř kromě výše zmíněného ovoce patří světlý korpus s bordo mramorováním, vanilkový růžový krém a nádech citronového aroma navíc. Ač to nevypadá, dort je opravdu malý a vyjma dvou špejlí, které zevnitř drží korunku na místě a poskytují jí dostatečnou stabilitu, je vše stoprocentně jedlé.
Jsem si vědoma toho, že vám dlužím nejen obrázky druhého legodortíku ještě z dubna, ale že zanedbávám i návštěvy, odpovědi, hojnost článků je víc než řídká a vůbec, chcíp´ tu pes. Jenže ... ono to teď nějak nejde z milionů důvodů a ani se mi nechce. Jak se znám, zase se to časem otočí, avšak zatím je to tak, jak to je. Tak se na mě nezlobte, jo? :-) Mimochodem, zbyla mi ještě jedna korunka - nechcete ji?
Krásné a lásky plné květnové dny,
milujte (se) ♥
Vaše r.
Ta zlatá je božská, nádherný kousek! :)