Květen 2017

Mustang ... pod kapotou :-)

29. května 2017 v 16:15 | renuška |  Snímánky
Sice jsem na tento víkend měla plány už dávno dopředu dané - vyrazili jsme za kulturou, a to jak v sobotu až do samotné matičky Prahy na muzikál Sibyla, tak na neděli, kdy jsme si s kluky konečně vyčerpali vánoční dárek v podobě vstupenek do Cinestaru (Jack Sparrow to jistil :-) ). A to nepočítám ještě celodenní akci v obci, jejíž noční program jsem si rozhodně nemohla nechat ujít. Ovšem ... to by nesměl přijít kamarád z dětství, o půl hlavy menší Pepík, který mě zkoušel přemluvit, abych pro jeho desetiletého syna upekla dort. Jak známo, pro malé synky já mám už od dob, kdy jsem se stala maminkou, slabost, takže jsem hodně kalkulovala a přepočítávala dny a hodiny, zda bych dokázala malému Pepčovi udělat radost sladkým dárkem. Jenže to jsem ještě netušila, že přijde jobovka s velkým J. Protože velkou vášní mladého oslavence jsou auta, konkrétně tím nejlepším z nejlepších je starý dobrý Ford Mustang. Bylo velké štěstí, že jsem v tu chvíli seděla na židli, jinak by se asi pode mnou podlomila kolena a Pepa by mě všemi těmi vytištěnými obrázky mohl akorát tak ovívat a probírat ze šoku. Takhle je jen vyskládal na stůl a řekl: "Dyť to nic není, to dáš!" Blázen jeden ... ale té nastavené laťce se nedalo odolat a vidina toho, že bych ji mohla zkusit přeskočit ... ostatně, dyť to nic není, to dám!




Modrásek, který měl být nižší a delší, je pro milovníky aut asi kombinací kdečeho, ale malý Pepa prý okamžitě poznal, že je to "jeho" Mustang. Tak jupííí. Přiznávám, že nebýt mého Ondry, který mi ochotně v pátek po návratu ze školy stál za zády a radil, jak na detaily a dotvarování, asi by to dopadlo úplně jinak. Takhle jsem tu zatlačila, tu řízla, tam něco přidala a auto začalo získávat svou finální podobu. A já krůček po krůčku byla na sebe pyšnější a pyšnější, že jsem znovu zvládla výzvu v podobě 3D dortu.
O co víc jsem měla dáno, jak má dárek vypadat, o to volnější ruku jsem měla v kombinaci "dutin" vozu. Protože jsem dort dělala dva dny dopředu, rozhodla jsem se vynechat ovoce a zvolila jsem světlý korpus s kousky hořké 70% čokolády, pistáciový krém a plátky mandlí, aby to aspoň trochu bylo něčím ozvláštněné. Myslím, že na chuť to mohlo být opravdu fajn a doufám, že jsem se netrefila jen po vizuální stránce, ale i po té chuťové.

Kámen mi spadl ze srdce, když jsem dort předala a udělala si sama pro sebe jednu velikánskou červenou hvězdičku za to, že jsem tohle náročné 3D zadání zvládla. Juch!!! Za odměnu jsem si tu kulturu, o které píšu nahoře, určitě zasloužila. A zasloužím si i společně s mými dvěma nejmilovanějšími chlapy pod sluncem víkendový výlet, na který už se těším jako malá.

Nezapomínejte pro všechno ostatní na sebe ani vy!
Krásné skoroléto, vaše r. :-*


Tak jako slunečnice každý den ...

20. května 2017 v 17:45 | renuška |  Snímánky
... otáčí se za sluncem, tak já se otočila za ní, když jsem ji viděla ve velkém chladícím boxu v květinářství, kam jsem si šla nakoupit - podotýkám, že s původním záměrem ladit dort do modra - živé květy. Jenže! Jednak modré kytky aby jeden pohledal a druhak ty slunečnice! No prostě srdcová záležitost. Hned na to konzultace s paní Kateřinou "tričkovou", která je jakousi "maceškou" čerstvě osmnáctileté Anežky, pro kterou jsem měla tento víkend dort tvořit, zda mohu pořídit úžasné žluté krásky. Dostala jsem svolení a zajásala. To bude něco! Protože pracovat s tímto nádherným materiálem, to je pro mě zábava, která s prací nemá vůbec nic společného. To je relax. To je ráj! Ostatně, mé srdce zaplesalo už v momentě, kdy mi Katka o dort říkala - prý hlavně ne tu sladkou potahovku. Jak ráda jsem jí vyhověla! Stejně jako v přání, ať je tam dost ovoce a ať je to aspoň dvoupatrový kousek; bude prý dost hostů, tak ať na každého vystačí. No problem. Tři korpusy o různém složení jsem si připravila dva dny předem, jejich různé chutě sjednotil krém, ale tu hlavní a nejdůležitější třešinku jsem si nechala až na sobodní dopoledne, aby květy byly svěží a čerstvé. Protože pro prima slečnu, kterou znám už řadu let, to ani jinak udělat nejde. Ona sama je sluníčko s nádhernou duší, tak doufám, že sladký dárek byl přesně takový, jaký si přála. Ať žije Áňa!




Tak to je on - frajer ve žlutém! Švihák slunečnicový! Bez těch květin by veškerý efekt pozbyl svého významu, ale s nimi je to jiný level! Jsem ráda, že v květinářství měli dost řezané flory, ze které jsem mohla vybírat do sytosti, abych nakonec jako ty správné partner(k)y ke slunečnicím zvolila frézie, zatím téměř celé v poupatech, jejichž květenství rozvíjelo celé aranžmá ještě víc do prostoru. K tomu kousek zeleně a - waw - kouzlo chtěného bylo na světě.
Aby si na své přišly i chuťové pohárky, tak jsem: spodní patro upekla kakaové s kousky hořké čokolády, prostřední nechala světlou klasiku a vrchní, nejmenší, též kakaové doplnila trochou kokosu. Všechny vrstvy jsou spojené vanilkovým krémem, u světlého piškotu navíc promazané vynikající domácí marmeládou z josty. Ani ovoce nechybí - v největším kulaťáku jsou na husto rozházené borůvky, v ostatních dvou pak maliny. Před samotným zdobením kvítky jsem dort ještě zlehka posněžila moučkovým cukrem, kde bylo třeba tunit, tam jsem píchla špejli, aby to všechno bylo tip ťop. Tak.

Mezi tím, co píšu tenhle článek, mi do schránky přilétá zpráva od samotné oslavenkyně, že dvě hodiny po předání dortu už je téměř celý spořádaný a já si jen říkám - co chtít víc? K čemu by tohle všechno bylo, kdyby se to nedalo jíst? Spokojenost je tedy na všech stranách a já jsem moc a moc a ještě moc ráda, že jsem dostala další příležitost nechat potahovku odpočívat a zdobit jinak. Zdobit "na živo" :-)
Poslední dobou jsou v módě dorty dekorované barevným krémem ... zatím jsem ve fázi sledování videí a návodů, nemám ani žádné pomůcky, ale docela si tak říkám, že zkusit si něco podobného bych také mohla. Počkám - třeba se nějaká příležitost najde. A když ne, nevadí. O zábavu budu mít postaráno tak či tak ;-). Třeba už jen příští týden, kdy mě čeká další opravdu hodně hodně velká výzva. Sama jsem zvědavá, zda se mi ji podaří splnit. Tak mi držte pěsti, za což vám už předem děkuji :-).

Květnové pozdravení a snad i návrat slunečních nebo alespoň slunečnicových dní :-*
Vaše r.


Princezna na borůvce

8. května 2017 v 17:21 | renuška |  Snímánky
V pohádce lehávala choulostivá a náramně citlivá princezna sice na hromadě duchen a peřin, ty ale přesto nedokázaly poskytnout dostatečné pohodlí a kuličku hrášku bylo cítit až na bedrech samotné majitelky modré krve. Ovšem v reálu stačí jeden polštář s volánem a místo hrášků měkké a šťavnaté korálky borůvek, které rozhodně Irence, obyčejné holce z vesnice, nebudou vadit. Stejně jako maliny, které borůvkám zdatně sekundují a doplňují chuť malého lehkého dortu, který si pro svou princeznu objednala matka královna Irena starší. Právě ta přišla totiž s nápadem, že by ráda pro svou třiadvacetiletou dceru jedno malé sladké překvapení z mé dílny/nedílny. Nejdůležitějším požadavkem bylo to, aby na dortu byla korunka - "Víš, Renčo, jak jsme si jako malý dělaly z těch ruliček po hajzlpapíru ...". No a pak prý ještě kousek fialové barvy, kterou má "malá" Irča ráda. A na velikosti taky záleží - stačí prcek - plný ovoce, prosím ... No proč ne? I přes obecními akcemi nabušený prodloužený květnový víkend se našlo ještě dost času na výrobu dortu a přiznávám, že po týdnu pauzy mi to vůbec nevadilo upravit své plány a přizpůsobit se malé nečekané změně. Ostatně změna je život, a to jak v životě běžných smrtelníků, tak i mezi šlechtici a smetánkou ... hrách nehrách, borůvka neborůvka :-)




Zlatou korunku jsem si pro jistotu udělala den předem ve dvou vyhotoveních, kdyby náhodou jedno z nich nějak přišla k újmě. Poprvé jsem pracovala s jedlou barvou ve spreji, není čeho se bát ... snad jen, že zlato pak bude všude kolem vás :-) Jinak jsem měla celkem jasno už od začátku, i když padla i varianta, že by koruna mohla být taková ta královská, s červenou výplní uvnitř a "kovová" jen po obvodu. Nakonec jsme se ale domluvily na polštářku, já přidala ještě volán a pozlacené růže, aby to bylo echt gold a teď už musím jen doufat, že oslavenkyně bude příjemně překvapená.
Dovnitř kromě výše zmíněného ovoce patří světlý korpus s bordo mramorováním, vanilkový růžový krém a nádech citronového aroma navíc. Ač to nevypadá, dort je opravdu malý a vyjma dvou špejlí, které zevnitř drží korunku na místě a poskytují jí dostatečnou stabilitu, je vše stoprocentně jedlé.

Jsem si vědoma toho, že vám dlužím nejen obrázky druhého legodortíku ještě z dubna, ale že zanedbávám i návštěvy, odpovědi, hojnost článků je víc než řídká a vůbec, chcíp´ tu pes. Jenže ... ono to teď nějak nejde z milionů důvodů a ani se mi nechce. Jak se znám, zase se to časem otočí, avšak zatím je to tak, jak to je. Tak se na mě nezlobte, jo? :-) Mimochodem, zbyla mi ještě jedna korunka - nechcete ji?

Krásné a lásky plné květnové dny,
milujte (se) ♥
Vaše r.