9. března 2017 v 20:16 | renuška
|
Pozval jsem ji na víno. A do vany. S pěnou. Klaplo to na první dobrou, jako u těch předešlejch. Trocha sladkých slov o roztomilejch očích, zvláštní jiskře a roztomilý - jo, to už jsem vlastně řikal - tak třeba hezoučký a miloučký a co já vim tvářičce a byla moje. Na dva nudný dny, kdy sem neměl co dělat a bloumal po bytě ode zdi ke zdi a nic se mi nechtělo. Tak proč nezkusit trochu srandy na seznamce ...
Dělám to tak už pár měsíců a docela si to užívám. Holky tam přibejvaj od dvacíti do šedesáti, stačí bejt trošku džentlmen a umět pracovat se slovíčkama. Z lichotek ji v tu ránu dostanu do pozice žádoucí baby, kterou nikdo kromě mě nedostane, protože já ji chci a já se do ní zbláznil. A ony mi to, ženský jedny, baštěj z ruky, a eště maj pocit, že jim to píšu po pravdě. Kdyby věděly ... ale tak, zas je hezký jim dopřát ten pocit bohyně, když to doma třeba neslyšej. Pro krátkou chvíli se stanu zase svobodným mládencem, zapřu ženu, zapřu děti, zapřu, kde bydlim, co dělám, přiznám jen minimum a radši dělám mrtvýho, nebo spíš tajemnýho brouka. To je baví, to už jsem vykoukal. Praxe! Beztak je zajímá ve finále jenom to, kdy se uvidíme, kdy je budu obletovat, kdy jim snesu to modrý z nebe nebo ... no nebo napustim tu vanu s pěnou, snesu k nohám šampus s jahodama a ještě je pak vášnivě pomiluju v mojí vlastní posteli. Ve který ve skutečnosti ležím jenom se svou ženou, která ví o týhle mý zálibě velký prd stejně, jako ty naivní panenky ze seznamek. A je jedno, jestli jsou inteligentní nebo vod krav, všechny chtěj slyšet jen to jediný ... že sou jediný. Na celým širokým světě ... jen ona a já.
No a stejně tak to bylo s ní ... taky sem ji tam "náhodou" vypátral a začal obletovat, do klávesnice sem bušil jednu medořeč za druhou a úplně sem cejtil, jak tála a jak mi skapávala do mýho příběhu, co sem si za letu cucal z prstu. Baštila všechno. Tak zas nemůžu tak kecat, něco sem na sebe po pravdě prásknul, ale bylo toho tak málo, že udělat si vo mě vobrázek, aby vodpovídal pravdě, stejně moc nepude. Zato vona pěkně po svým, po upřímnu řekla, na co sem se jí ani neptal. A z netýkavky byla za pár hodin vášnivý konzultace po četu úplná mistryně v erotice. Tak netvrdim ... mě se tohle rajcování líbí, je to takový trošku úchylný a kdyby žena věděla ... no jenže neví. Takže si to užívám do tý poslední chvíle, který se dočkala i moje poslední oběť. A to je slib. Jak já jednou napíšu slib, tak vim, že je konec. Protože to je jak červeně okroužkovat den v kalendáři - už se toho prostě nezbavíš. No já sem jí prostě dvakrát řek, že se uvidíme a že si užijeme a jaký to bude, vykreslil sem to v těch nejkrásnějších kolorách, ať má holka sny a já pokoj. Že se toho chytla víc, to se dalo čekat. A v tu chvíli přichází vrchol celýho divadla. Řikám tomu celkem neoriginálně "tichá domácnost". V tenhle okamžik už pro mě všechno končí ... ale pro ni začíná ... co sem se načet srdceryvnejch keců, že nemohla spát a jíst a myslet a že mě potřebuje vidět. Že proč jí najednou nepíšu a vůbec. Strká mi jednu zprávu do schránky za druhou a já to dycky čtu až v době, kdy vona je mimo, teda oflajn. Jak je totiž onlajn a já taky, pohotově se vypínám. Ještě to tak, se s ní vidět na zeleným puntíku! Ne ne, tady už moje představení dávno vodpískali. A ani mě to už nebaví. I tak jsem jí věnoval času dost a dost. Jako těm předešlejm a jako těm dalším, co se mi v houfu staví do frotny a já nevim, kterou si vybrat dřív.
Tak to sem já ... vobyčejnej, na první pohled děsně seriozní, slušnej a naprosto neškodnej ... lhář, lhář ...
Ach bože, ti chlapi...