27. března 2017 v 11:51 | renuška
|
Když se nám Ondra před šestnácti lety narodil, kde bychom tušili, že se z něj vyklube tak úžasný a skvělý kluk, muž, jakým je nyní. Tak jistý a pevný ve svých názorech, přísný k sobě, hodný k ostatním, paličatý, vtipný (na jeho smích si člověk musí počkat, ale o to víc si ho pak užívá). Prostě senzační. A jako bonus, který se klube na svět dejme tomu poslední rok, přidejme ještě Ondrův zájem o metalovou, rockovou hudbu, který sice zatím obloukem míjí českou tvorbu, ale poctivě se usazuje v zahraniční produkci, která hýří takovými jmény jako Metallica, Nirvana, Sabbaton, ACbleskDC, Slipknot, System of a Down, v poslední době třeba i méně známá Gojira apod. Projevují se v něm geny tatínkovy i moje, což je v tomto směru opravdu radostné poznání, protože mně ani klukům nevadí, co si doma pouštíme na plný pecky. Většinou je to totiž právě metal (plus pár mých popových oblíbených hitovek a samozřejmě Kryštof :-) ), co jde z reproduktorů mobilů a notebooku slyšet. Proto když jsem se Ondry ptala, jaký by chtěl k narozeninám dort, v duchu jsem si už ty svoje hudební a dortové představy v jednom malovala a doufala, že až se vyjádří, shodneme se. Netuším, kdo z nás dvou měl pak větší radost, když mi sdělil, co by si na sladkém dárku přál ... protože jakmile pronesl, že by chtěl dort s oblíbenými kapelami, já jen řekla: "Jupíííí!" ...




Jednoduchý bílý podklad a pětkrát logo legend. Z toho dvě, byť v revivalovém podání, ale přesto luxusní jsme si užili nedávno na koncertě - Nirvana a AC/DC předvedly tak skvělou show, ze které sice tři dny člověk měl zalehlé uši, ale jinak to bylo absolutně absolutně úžasný. Mrzuté je snad jen to, že jsme vzdali koupi vstupenek na koncert Metallicy příští rok v dubnu, takže v tomto případě si musíme nechat zajít chuť. Píšu v množném čísle, protože těchto hudebních akcí se ráda zúčastňuji i já - a doufám, že letos konečně klapne alespoň metalový festival nedaleko od nás - hodně známý Brutal Assault, kam máme na dva dny namířeno.
Ale zpátky k dortu ... Ondra byl moc spokojený. On to sice na "plnou hubu" neřekne, ale už jen jeho podpora, když jsem se mořila s vyřezáváním "M" a "A", když jsem natřikrát nezvládla vytvořit logo Slipknotu, které pak vzniklo podstatně jednoduššeji a okamžitě, když mi jen tak tak vyšla černá potahovka, když řekl, že ten karamel na druhou, kterým byl dort naplněný, bude super ... bylo vidět, že má radost. A doufám, že vnímal i tu největší mateřskou lásku, kterou jsem do práce vložila. ♥
Můj už dávno ne malý, ale VELKÝ VELKÝ muž. Sladkých šestnáct. Ondra. Ondřej. Ondrášek. Ondy. Kulíšek.
♥ ♥ ♥
Pod rukama mi vzniká velké množství různých dortíků, malých, velkých, ovocných, čokoládových, dětských, dospělých, potahovaných, "nahých", všelijakých. Ale stejně tyhle, ty maminkovské dělám úplně ze všech nejraději. S láskou z lásky ♥
Děkuji a s pokorou a vděčností navždy děkovat budu - za Ondru i za Honzíka.
maminka
Za tu dobu co sleduju tvůj blog, je na tomhle tvém oslavenci vidět jak se mění opravdu přímo před očima