4. března 2017 v 15:04 | renuška
|
Jestli se říká: "Nikdy neříkej nikdy.", tak já bych to s dovolením upravila na "Nikdy neříkej: Už nikdy!", protože říkat si můžeme, co chceme, ale stejně je tu dost vysoká pravděpodobnost, že z onoho "nikdy" bude třeba "teď". Táááákže ... je tu další dort s koněm na přání. Bránila jsem se zuby nehty, vymlouvala, nabízela jiné holčičí motivy, zkoušela psí oči, ale když se jedná o mou bývalou skorovnučku (co mě znají, vědí, jak to je), které by její maminka Monika splnila každé přání, co vyčte z její tváře ... no řekněte "NE!". To prostě nejde. A vůbec, když si Terka přála dortík k osmým narozeninám. Chtěla s koněm, dostane s koněm. A já z toho dostanu psotník. Nebo radši ne, však ono to nějak dopadne, že jo. Sice už jsem tím sama sobě protivná - stejný motiv, žádný progres, obavy jít do 3D modeláže kůního ksichtu koňské hlavy, ale zkusila jsem aspoň trochu popátrat na netu, jak oblíbené dívčí téma ojinačit a našla jsem. Plot a věnec vítězů. Tak to zas není taková složitost, že ano. Plůtek je hotový raz dva, vavřínový náhrdelník s mašlí taky, a zas je to kousek jiný. I s tím čumákem, který tentokrát nefuní nalevo, ale napravo. Asi je to koník pravicový. :-) Nebo spíš uondaný z dostihů, protože vypadá dost vyčerpaně ...




Ryzák na přání, maličko jiná předloha, ať to není stále na jedno brdo. Minimálně větší obrázek proti předchozím malým kulaťákům. Vavřínové listy, resp. vykrajovátka sice nemám, ale dobře posloužily i pístové vypichovače na lístky k růžím. Zas taková katastrófe to není a se stuhou pro vítěze je snad jasné, o co tu kráčí. Nebo kluše? Ledabylý plůtek na louce se sedmikráskami a hurá za princeznou. Terinka si u mě dort převzala a byla náramně dojatá a spokojená, a to já pak jsem taky náramně dojatá a spokojená. Hned si uzobla kousek chudobky a jen se olizovala. Doufám, že k chuti ji přijde i mramorový vanilkovo-citronovo-kakaový korpus s extra super vanilkovým krémem a čerstvými jahůdkami. A že vystačí i na ostatní, kteří na oslavě Terčiných osmých narozenin budou :-)
Sice dorty s koňmi nemám moc v oblibě, ale z tohohle jsem měla kupodivu radost. Hlavně asi z toho, že jsem mohla udělat zase něco nového, že prostě ta studna nápadů (nejen mých) ještě nevyschla. Už teď se těším na příští týden, protože sice bude pečení náročnější, přímo dvoupatrové, ale ten motiv, který si Katka s Martinem, moji kamarádi ze základní školy vymysleli, to bude něco! Profláklý, všeříkající, a hóóóóóódně venkovský. :-)
Bože, dnešní den je táááák krásný ... to jaro venku ... i uvnitř mě samé. Mám tolik ráda ♥
... i vás ... vaše r.
Renuško, ty mne vždycky dokážeš překvapit, nádhera