Březen 2017

Z ráje ...

31. března 2017 v 14:26 | renuška |  Přišla Múza
... kde slunce vstává na západě ...
... kde ovoce chutná zakázaným ...
... kde láska tiše doufá ...
... kde čas, bohužel, hraje prim ...
... kde to, co je, tak není ...
... kde ti dva - vyvolení ...

... nahlas šeptají, že napořád,
že, dokud budík nezazvoní,
dokud oči nezamhouří,
dokud v nebi vášně bouří,
dokud mohou,
dokud sami sobě,
dokud sami v sobě
dýchají se, cítí, lepí ...

Oba z lásky slepí,
a přece vědí, kudy se z ráje utíká.
Kde budík všedně zatiká,
kde spánek je klidný
a vášně ospalé,
kde sami
se sebou
dýchají, cítí a lepidlo drží jen na vlásku.

Pro lásku ...
Z ráje ...

Drsné legendy

27. března 2017 v 11:51 | renuška |  Snímánky
Když se nám Ondra před šestnácti lety narodil, kde bychom tušili, že se z něj vyklube tak úžasný a skvělý kluk, muž, jakým je nyní. Tak jistý a pevný ve svých názorech, přísný k sobě, hodný k ostatním, paličatý, vtipný (na jeho smích si člověk musí počkat, ale o to víc si ho pak užívá). Prostě senzační. A jako bonus, který se klube na svět dejme tomu poslední rok, přidejme ještě Ondrův zájem o metalovou, rockovou hudbu, který sice zatím obloukem míjí českou tvorbu, ale poctivě se usazuje v zahraniční produkci, která hýří takovými jmény jako Metallica, Nirvana, Sabbaton, ACbleskDC, Slipknot, System of a Down, v poslední době třeba i méně známá Gojira apod. Projevují se v něm geny tatínkovy i moje, což je v tomto směru opravdu radostné poznání, protože mně ani klukům nevadí, co si doma pouštíme na plný pecky. Většinou je to totiž právě metal (plus pár mých popových oblíbených hitovek a samozřejmě Kryštof :-) ), co jde z reproduktorů mobilů a notebooku slyšet. Proto když jsem se Ondry ptala, jaký by chtěl k narozeninám dort, v duchu jsem si už ty svoje hudební a dortové představy v jednom malovala a doufala, že až se vyjádří, shodneme se. Netuším, kdo z nás dvou měl pak větší radost, když mi sdělil, co by si na sladkém dárku přál ... protože jakmile pronesl, že by chtěl dort s oblíbenými kapelami, já jen řekla: "Jupíííí!" ...




Jednoduchý bílý podklad a pětkrát logo legend. Z toho dvě, byť v revivalovém podání, ale přesto luxusní jsme si užili nedávno na koncertě - Nirvana a AC/DC předvedly tak skvělou show, ze které sice tři dny člověk měl zalehlé uši, ale jinak to bylo absolutně absolutně úžasný. Mrzuté je snad jen to, že jsme vzdali koupi vstupenek na koncert Metallicy příští rok v dubnu, takže v tomto případě si musíme nechat zajít chuť. Píšu v množném čísle, protože těchto hudebních akcí se ráda zúčastňuji i já - a doufám, že letos konečně klapne alespoň metalový festival nedaleko od nás - hodně známý Brutal Assault, kam máme na dva dny namířeno.
Ale zpátky k dortu ... Ondra byl moc spokojený. On to sice na "plnou hubu" neřekne, ale už jen jeho podpora, když jsem se mořila s vyřezáváním "M" a "A", když jsem natřikrát nezvládla vytvořit logo Slipknotu, které pak vzniklo podstatně jednoduššeji a okamžitě, když mi jen tak tak vyšla černá potahovka, když řekl, že ten karamel na druhou, kterým byl dort naplněný, bude super ... bylo vidět, že má radost. A doufám, že vnímal i tu největší mateřskou lásku, kterou jsem do práce vložila. ♥


Můj už dávno ne malý, ale VELKÝ VELKÝ muž. Sladkých šestnáct. Ondra. Ondřej. Ondrášek. Ondy. Kulíšek.
♥ ♥ ♥

Pod rukama mi vzniká velké množství různých dortíků, malých, velkých, ovocných, čokoládových, dětských, dospělých, potahovaných, "nahých", všelijakých. Ale stejně tyhle, ty maminkovské dělám úplně ze všech nejraději. S láskou z lásky ♥


Děkuji a s pokorou a vděčností navždy děkovat budu - za Ondru i za Honzíka.
maminka



Pekelný dort

25. března 2017 v 18:40 | renuška |  Snímánky
Zcela netradiční přání měla moje, čerstvě jedenáctiletá neteř, která se narodila na den přesně, jako můj od pátku šestnáctiletý Ondra. Ten dort od maminky dostane dodatečně až v neděli, kdy se koná rodinná oslava. Pro Elišku byl ale čas tvořit již nyní. Byla jsem zvědavá na její přání, ovšem to, oč si řekla, jsem nečekala ani v nejmenším a musím říct, že její originální představa mě opravdu hodně zaujala a kupodivu téměř okamžitě jsem věděla, jak si s dortem poradím. Eli totiž vyslovila touhu dostat dort "alá čertice" nebo tak nějak. No fíha, to je nápad, co? Přímo pekelný :-) Nicméně protože se mělo jednat jen o symbolického prťavce a nemusela jsem se striktně držet tématu, docela dobře se mi pracovalo s 3D formátem, který jsem vykrojila z klasického kulatého korpusu. A i když ve finále je z čertí ďáblice na dortu jen trocha detailů, moc doufám, že Eliška byla spokojená. Dozvím se to co nevidět, oslavy tohoto víkendu totiž neberou konců :-)




I když to není z fotek poznat, dort je opravdu jako 3D pekelný hrnec nad ohněm. Jen škoda, že mi došlo černé gelové barvivo a musela jsem sáhnout po hnědé. Takže kotel vypadá spíš jako dřevěný, s čímž by žhavé plameny neměly moc probém zatočit. Tak alespoň pár zanýtovaných děr schovaných pod stříbrnými záplatami z "hliníku". K tomu rohy rohatý, čertí ocas s mašlí - holky si ozdobí kde co, a místo jisker jedenáct hvězdiček - co rok, to jiskra :-) Dort pro čertici je hotov!
Na první pohled pekelníkův dar, ale uvnitř něha a jemnost ... vanilkový korpus (raraši nenápadně přilili trochu rumového aroma), Satanáš přimíchal trochu červeného mramorování a zbytek už byl na mně - smetanovovanilkový krém, jahůdky a banány. Mňam.

A jak už jsem na začátku uvedla, s pečením tento víkend nekončím, protože v neděli ráno už budu pracovat na dalším, větším kulaťáku pro mého Ondru. I když si mohl vybrat, cokoliv by na dort chtěl, já už matně tušila, jak - podotýkám, že hodně jednoduše - mu dort ozdobím. Jak jsem byla ráda, když se jeho nápad shodoval s tím mým, prostě je vidět, že ta naše nátura je jedna a ta samá. Syn mého srdce, krev mé krve. A hlavně láska mého života. O tom ale zase příště :-)

Anděl s ďáblem v těle nebo ďábel s andělem?
Od každého kousek každému z vás :-* Vaše r.


Jaro

19. března 2017 v 16:07 | renuška |  Snímánky
Dnes by mi stačily hastagy ... a nebo body:
  • jaro
  • doma
  • v bílém
  • v duši
  • v srdci
  • J.A.R.O.
  • probuzení
  • pučí
  • kvete
  • miluju



Když ráno ještě svítilo sluníčko rovnou do obýváku, musela jsem všeho nechat a tu domácí jarní náladu zaznamenat. Škoda, že se takhle nedá vyfotit i to, co se děje uvnitř mě.

Milujte se a jestli chcete, tak se i množte. To už je na vás :-)
r.



Slunce, seno ... dort

11. března 2017 v 13:37 | renuška |  Snímánky
Slyšíte tu znělku z Troškovy trilogie nejen o bláznivé rodině Škopkových, kde se králíci krmí zelenýma a modrýma anylínkama? Vybavíte si Evíka, jak volá: "Přecedó, ať mě živočichář nedráždí!!!" nebo o polední pauze hlásí: "Padla!!!" a začne si lakovat nehty? Nebo jak Plánička, Šimon Plánička, dvacetdva let, svobodnej ... a voní! ... tak přesně ten zkouší kravám zvýšit dojivost za pomocí hudby? Mohla bych takhle pokračovat do aleluja a pochybuji, že by se tu našel někdo, kdo by nevěděl, o čem je řeč. Tím pádem asi nemusím zdlouhavě popisovat téma, které bylo hlavním motivem dvoupatráčku pro čerstvého šedesátníka - tatínka a tchána mých dvou kamarádů, manželů - Katky a Martina. To oni si na mě připravili plán, originální nápad, jak ozdobit dort pro milovaného jubilanta, který se od svého mladí pohyboval coby technik v živočišné výrobě po kravínech, mezi telaty a jalovicemi, mezi voly i býky (přeberte si to, jak chcete), zkrátka ve společnosti ryze tuří. No a když se spojí dvě a dvě dohromady, vyjdou čtyři ... Musím přiznat, že nápad měli úžasný a že jsem už od začátku února, kdy jsem jejich předlohu dostala k dispozici, byla celá nedočkavá, až přijde ten správný čas k dortování. Pečlivě přepečlivě jsem se připravila, naplánovala si, co a jak, i když jsem pak věnec vila snad napětkrát, ale i tak ... výsledek je nad mé očekávání a já DĚKUJI za tuhle příležitost, protože mě práce na sluncesenodortu fakt hodně bavila. Věřím, že stejně tak bude dort bavit i oslavence, který prý nemá absolutní tušení ... to bude překvápko!





Ať žije děda!
Kráva, vlčí máky, chrpy a slaměnný věnec se stuhou z loga filmu Slunce, seno ... Srozumitelně, jasně. Nic není třeba dodávat. A víš co? Na gůglu jsem takových dortů viděla minimum, takže jsem i průkopník. Maličkej. Mám radost, obří radost, že se to povedlo. Sice jde obilí hodně blbě modelovat, je to nimračka, ale jinak to všechno tak krásně šlo ... nádherná práce to pro mě byla.
A teď k chuťovým pohárkům. Na přání mladých manželů jsem dovnitř nedávala žádné ovoce, protože vnoučata dědy oslavence to prý nejedí. Ale můžou marmeládu. Ta tam je. Výrazná višňová. A taky spodní oříškovovanilkový korpus s kousky čokolády promazaný oříškovomandlovým krémem. K němu pak vrchní mramorový piškot s poctivým čokokrémem. Kalorií miliony, ale všechny z lásky :-)

Tak takové bylo moje včerejší pečení. Ryze filmové, ryze venkovské, ryze sluncesenovské. Těším se na reakce, o kterých se snad brzy již dozvím. A těším se i na příští víkend, protože to si dám minimálně nohy na stůl a potahovku, formy, šlehač, mouku ... to všechno nechám pěkně odpočívat. Mám totiž PADLA!!! Tralala :-)

Už se poprali? Už se poprali?
:-D Krásný víkend, r. :-*


Lhář, lhář

9. března 2017 v 20:16 | renuška |  Přišla Múza
Pozval jsem ji na víno. A do vany. S pěnou. Klaplo to na první dobrou, jako u těch předešlejch. Trocha sladkých slov o roztomilejch očích, zvláštní jiskře a roztomilý - jo, to už jsem vlastně řikal - tak třeba hezoučký a miloučký a co já vim tvářičce a byla moje. Na dva nudný dny, kdy sem neměl co dělat a bloumal po bytě ode zdi ke zdi a nic se mi nechtělo. Tak proč nezkusit trochu srandy na seznamce ...
Dělám to tak už pár měsíců a docela si to užívám. Holky tam přibejvaj od dvacíti do šedesáti, stačí bejt trošku džentlmen a umět pracovat se slovíčkama. Z lichotek ji v tu ránu dostanu do pozice žádoucí baby, kterou nikdo kromě mě nedostane, protože já ji chci a já se do ní zbláznil. A ony mi to, ženský jedny, baštěj z ruky, a eště maj pocit, že jim to píšu po pravdě. Kdyby věděly ... ale tak, zas je hezký jim dopřát ten pocit bohyně, když to doma třeba neslyšej. Pro krátkou chvíli se stanu zase svobodným mládencem, zapřu ženu, zapřu děti, zapřu, kde bydlim, co dělám, přiznám jen minimum a radši dělám mrtvýho, nebo spíš tajemnýho brouka. To je baví, to už jsem vykoukal. Praxe! Beztak je zajímá ve finále jenom to, kdy se uvidíme, kdy je budu obletovat, kdy jim snesu to modrý z nebe nebo ... no nebo napustim tu vanu s pěnou, snesu k nohám šampus s jahodama a ještě je pak vášnivě pomiluju v mojí vlastní posteli. Ve který ve skutečnosti ležím jenom se svou ženou, která ví o týhle mý zálibě velký prd stejně, jako ty naivní panenky ze seznamek. A je jedno, jestli jsou inteligentní nebo vod krav, všechny chtěj slyšet jen to jediný ... že sou jediný. Na celým širokým světě ... jen ona a já.
No a stejně tak to bylo s ní ... taky sem ji tam "náhodou" vypátral a začal obletovat, do klávesnice sem bušil jednu medořeč za druhou a úplně sem cejtil, jak tála a jak mi skapávala do mýho příběhu, co sem si za letu cucal z prstu. Baštila všechno. Tak zas nemůžu tak kecat, něco sem na sebe po pravdě prásknul, ale bylo toho tak málo, že udělat si vo mě vobrázek, aby vodpovídal pravdě, stejně moc nepude. Zato vona pěkně po svým, po upřímnu řekla, na co sem se jí ani neptal. A z netýkavky byla za pár hodin vášnivý konzultace po četu úplná mistryně v erotice. Tak netvrdim ... mě se tohle rajcování líbí, je to takový trošku úchylný a kdyby žena věděla ... no jenže neví. Takže si to užívám do tý poslední chvíle, který se dočkala i moje poslední oběť. A to je slib. Jak já jednou napíšu slib, tak vim, že je konec. Protože to je jak červeně okroužkovat den v kalendáři - už se toho prostě nezbavíš. No já sem jí prostě dvakrát řek, že se uvidíme a že si užijeme a jaký to bude, vykreslil sem to v těch nejkrásnějších kolorách, ať má holka sny a já pokoj. Že se toho chytla víc, to se dalo čekat. A v tu chvíli přichází vrchol celýho divadla. Řikám tomu celkem neoriginálně "tichá domácnost". V tenhle okamžik už pro mě všechno končí ... ale pro ni začíná ... co sem se načet srdceryvnejch keců, že nemohla spát a jíst a myslet a že mě potřebuje vidět. Že proč jí najednou nepíšu a vůbec. Strká mi jednu zprávu do schránky za druhou a já to dycky čtu až v době, kdy vona je mimo, teda oflajn. Jak je totiž onlajn a já taky, pohotově se vypínám. Ještě to tak, se s ní vidět na zeleným puntíku! Ne ne, tady už moje představení dávno vodpískali. A ani mě to už nebaví. I tak jsem jí věnoval času dost a dost. Jako těm předešlejm a jako těm dalším, co se mi v houfu staví do frotny a já nevim, kterou si vybrat dřív.
Tak to sem já ... vobyčejnej, na první pohled děsně seriozní, slušnej a naprosto neškodnej ... lhář, lhář ...


Dort s koněm ... ve vavřínu

4. března 2017 v 15:04 | renuška |  Snímánky
Jestli se říká: "Nikdy neříkej nikdy.", tak já bych to s dovolením upravila na "Nikdy neříkej: Už nikdy!", protože říkat si můžeme, co chceme, ale stejně je tu dost vysoká pravděpodobnost, že z onoho "nikdy" bude třeba "teď". Táááákže ... je tu další dort s koněm na přání. Bránila jsem se zuby nehty, vymlouvala, nabízela jiné holčičí motivy, zkoušela psí oči, ale když se jedná o mou bývalou skorovnučku (co mě znají, vědí, jak to je), které by její maminka Monika splnila každé přání, co vyčte z její tváře ... no řekněte "NE!". To prostě nejde. A vůbec, když si Terka přála dortík k osmým narozeninám. Chtěla s koněm, dostane s koněm. A já z toho dostanu psotník. Nebo radši ne, však ono to nějak dopadne, že jo. Sice už jsem tím sama sobě protivná - stejný motiv, žádný progres, obavy jít do 3D modeláže kůního ksichtu koňské hlavy, ale zkusila jsem aspoň trochu popátrat na netu, jak oblíbené dívčí téma ojinačit a našla jsem. Plot a věnec vítězů. Tak to zas není taková složitost, že ano. Plůtek je hotový raz dva, vavřínový náhrdelník s mašlí taky, a zas je to kousek jiný. I s tím čumákem, který tentokrát nefuní nalevo, ale napravo. Asi je to koník pravicový. :-) Nebo spíš uondaný z dostihů, protože vypadá dost vyčerpaně ...




Ryzák na přání, maličko jiná předloha, ať to není stále na jedno brdo. Minimálně větší obrázek proti předchozím malým kulaťákům. Vavřínové listy, resp. vykrajovátka sice nemám, ale dobře posloužily i pístové vypichovače na lístky k růžím. Zas taková katastrófe to není a se stuhou pro vítěze je snad jasné, o co tu kráčí. Nebo kluše? Ledabylý plůtek na louce se sedmikráskami a hurá za princeznou. Terinka si u mě dort převzala a byla náramně dojatá a spokojená, a to já pak jsem taky náramně dojatá a spokojená. Hned si uzobla kousek chudobky a jen se olizovala. Doufám, že k chuti ji přijde i mramorový vanilkovo-citronovo-kakaový korpus s extra super vanilkovým krémem a čerstvými jahůdkami. A že vystačí i na ostatní, kteří na oslavě Terčiných osmých narozenin budou :-)

Sice dorty s koňmi nemám moc v oblibě, ale z tohohle jsem měla kupodivu radost. Hlavně asi z toho, že jsem mohla udělat zase něco nového, že prostě ta studna nápadů (nejen mých) ještě nevyschla. Už teď se těším na příští týden, protože sice bude pečení náročnější, přímo dvoupatrové, ale ten motiv, který si Katka s Martinem, moji kamarádi ze základní školy vymysleli, to bude něco! Profláklý, všeříkající, a hóóóóóódně venkovský. :-)

Bože, dnešní den je táááák krásný ... to jaro venku ... i uvnitř mě samé. Mám tolik ráda ♥
... i vás ... vaše r.