18. února 2017 v 15:45 | renuška
|
Hanka je spolužačkou mé sestřenice, snachou mého kolegy a především maminkou malé Lucinky, která právě oslavila první rok svého života. Viděla jsem ji jen dvakrát, jednou ještě jako hodné "hajací" miminko, které s maminkou nakupovalo v obchodě a ukázkově spinkalo, protože tak je to správné a tak to má být. Podruhé jsem si Lucky, už značně čiperné všimla na vánoční akci v sousední vesnici, kde mladá rodinka bydlí. Tam už to zdaleka nevypadalo na to klidné mimčo, ba naopak ... Podle slov Hanky má Lucka moc ráda Mimoně, oblíbila si je natolik, že - cituji - "... když ho vidí, jde po něm ...", takže bylo jasné, jak bych měla dort zdobit. Mimoní dort už jsem dělala víckrát, takže jsem zase až tak moc nepotřebovala šmejdit na netu a hledat, co a jak, ovšem stejně jsem neodolala a jukla. A když jsem viděla tu přehršel nápadů a tipů, rychle jsem google zase vypnula a znovu se zkusila spolehnout sama na sebe, jak je ve většině případů mým dobrým zvykem. Doufám, že jsem se malé oslavenkyni trefila do vkusu, těžko soudit předem, ale děti mají podobné barevné panáčky rády, tak věřím, že i Lucka bude nadšeně sahat právě po těch dvou ...




Žlutomodrý svět, tak to mají Mimoni rádi, tak se jim to líbí. Vlajky jsem nepočítala, ale jsem ráda, že mě napadla zrovna tahle varianta. Původně nad figurkami měla viset písmenka LUCKA a po obvodu dortu měly rozkvést kytičky, ale nakonec jsem zvolila tříbarevné praporky. Jediné, co mi trochu neštymuje, tak že dort je pro holčičku a vypadá spíš, jako by ho měl dostat kluk. Ale co s tím, když Mimoň je žluťák v modrých lacláčích? S tím se hold nedá nic dělat. Trochu té červené jsem tedy dostala alespoň dovnitř dortu - konečně se dají sehnat čerstvé jahody a já jsem za to opravdu vděčná. Zásoby v mrazáku už se mi srazily k nule a co si budeme povídat - čerstvé je prostě čerstvé. K jahůdkám jsem volila smetanovovanilkový krém a bílý piškot s citronovou esencí. Jemná kombinace chutí, která lahodí dospělým i dětem.
Tímhle dortem ale moje aktuální víkendové dortování zdaleka nekončí, měla jsem totiž zakázky dvě. Shodným bodem pro obě bylo to, že si je u mě zadaly maminky pro své dcery - té první, Lucce, je rok, a té druhé, Verunce, je těch roků osmnáct. Zatímco Lucince jsem vyráběla dort s pomocí potahové hmoty, Verča jí tam nemá ani ždibec, ale o to víc tam má jiných okulibých jedlých a nejedlých dekorací. To vám ale ukážu až příště :-). Podle všeho se máte na co těšit! ;-)
Mezi námi ... občas není na škodu být trochu "mimo". Vypnout hlavu není totiž vůbec marné.
Papik, r. :-*
Tak ten se povedl!!