3. února 2017 v 15:36 | renuška
|
Že vám titulek nic neříká? Neplačte a neáchejte, mně byl ještě před 14-ti dny taky cizí. Ale teď už není. Teď už vím. Protože ... Eva, která už mě potřetí oslovila, abych jejímu synkovi Míšovi upekla dort k narozeninám, vždycky přijde s nápadem
za všechny prachy, který mě okamžitě posadí na zadek a já si jen říkám, "cože???" Poprvé to byl
Alzák, podruhé
Tom a letos to měla původně být mašinka Tomáš, pak hrdinové ze Čtyřlístku a nakonec Evička zvolila podle vkusu malého jubilanta oblíbeného hrdinu dalšího animáku, který prý teď frčí. Jsou to opět vláčky, jsou tři a jmenují se Chuggington. Míšovi ale stačí Bruno,
tenhle Bruno ... A já znovu opakovala svoje "cože???" Jenže znáte mou filozofii - každá výzva je tu od toho, aby mě posunula dál, takže jsem ráno vstávala a večer usínala s tím, jak dort udělat, aby byl své předloze co nejvěrnější. Rozhodla jsem se totiž pro formu
3D, a to jednak proto, že jsem si nejen na dortování vzala
D-ovolenou, abych ten
D-ort mohla udělat pro Evu
D, ale především proto, že jsem usoudila, že tak to bude prostě nejlepší. Než udělat kulaťák a na něj posadit miniaturu Bruna, to by nebylo tak echt. A tak jsem opět nedodržela svůj slib, který jsem si dala, že zkrátka dorty ve 3D formě dělat nebudu. No nic ...




Netroufám si odhadnout, kolik tenhle obr váží, ale kolem šesti kg to bude určitě. Aby také ne, když je ze dvou různých vrstev piškotu - oříškovočokoládového a kakaovoskořicového, celý promazaný čokoládovým krémem posypaným ještě slušnou vrstvou čokolády. Právě tak si to Evča přála - dosud jsem jim dělala dorty s ovocem, tak chtěla změnu a já jsem za to ráda. Je dobře, když si druhý řekne, jakou má představu - alespoň tak vím, že jsem se strefila do chuti.
Co se týká tvaru vláčku, celkem jednoduše jsem jednotlivé kusy korpusu skládala k sobě a minimum ořezu spořádali moji dva milovaní synáčci, kteří nikdy nepohrdnou. Byť je to jen suchá placka :-) Horší to bylo s potahováním, protože vyválet velký plát, aby pokryl celý základ, bylo nemožné. Nakonec se ale povedlo udělat vše vč. detailů tak, jak jsem si představovala, a po třech hodinách zdobení jsem si konečně řekla: "Uf, hotovo!"
Vždycky, když mě někdo osloví s netradičním přáním, říkám si, kam až mé sily stačí. Tentokrát jsem měla hodně na krajíčku a opravdu jsem se bála toho, že Evinu představu nesplním, což by mě kvůli ní i jejímu Míšovi moc mrzelo. Naštěstí všechno dopadlo dobře a já si do příštího víkendu mohu oddechnout. Sice budu znovu péct, ale "jenom" kulaťák s koněm, který už jsem dělala dvakrát a mám to v podstatě natrénované. Takže to snad půjde lehce.
Ať i vám jde všechno lehce! Nebo alespoň ne těžko :-)
vaše r. :-*
Dost dobrý!