Leden 2017

Alá Green Gate

29. ledna 2017 v 17:00 | renuška |  Snímánky
Je už tradicí, že od té doby, co jsem se začala věnovat dortování, dávám do tomboly na myslivecký ples, který pořádá můj taťka, nějaké sladké kousky coby výhru. Poprvé jsem zůstala neutrální, podruhé naopak tématická a letos jsem si střihla ze zbytků obarvené potahovky dvě srdcata ve stylu "Alá Green Gate". Milovníkům této značky není třeba představovat, ale pro ostatní vkládám odkaz na stránky Bella Rose, kde moc ráda nakupuji a ještě radši se kochám, protože tady je opravdu radost se zdržet. Nevím, jestli je dobře nebo špatně, že můj byt je malý a kdovíco věcí se sem nevejde, protože mít jen trochu víc prostoru, asi bych doplňkům nejen této značky ještě kus místa věnovala. Takto jsem limitována a tak alespoň chodím do BR na návštěvu, pro dárky ostatním a pro radost očím a pohlazení duši. Snad takovým pohlazením byla i výhra malého sladkého srdíčka z mé dílny ...





Oba minizákusky jsou z oříškového piškotu a čokoládového krému, bez ovoce, ale přesto lehoučké. A jak už jsem několikrát zmiňovala, jako vzor mi posloužily motivy růžičkové kolekce Green Gate. O tom, že bleděmodrá s růžovou fungují dobře, už jsem se přesvědčila několikrát dříve, ale měla jsem strach z béžové a červené. Nakonec ani takhle neotřelá barevná kombinace nevypadá zle. Docela by se mi líbilo udělat v tomto designu i standarntí dort, třeba na to časem dojde ... až přijde ta správná chvíle. Člověk nesmí být nedočkavý, trpělivost růže přináší. A nejen ty živé, ale i ty z potahovky :-)

Pár dní si odpočinu a pak zase nanovo, další výzva, opět premiéra, opět pohádka jako minule, opět animák jako minule, opět 3D jako minule. Jen myš to nebude jako minule, ani srdce jako teď. Bude to ... překvapení. Žlutomodrý. A ani mimoň to nebude! Co to bude? Uvidíte. A já taky uvidím, to zase bude legrace!

S láskou z lásky ...
R ♥


Puntíkatá myš od Disneyho

28. ledna 2017 v 14:01 | renuška |  Snímánky
Ivetu znám relativně krátce, seznámily jsme se díky společným kamarádkám v momentě, kdy jsme dávaly dohromady "babinec", který by jel hromadně do kina. A znáte to - já se přátelím s tou a ta zase s tamtou a najednou se okruh rozšířil a já jsem tak poznala nejen další milovnici románů pro ženy, ale také maminku mladé slečny Lucky, která dnes slaví své 4. narozeniny a při té příležitosti ... Však už je to asi jasné, že? Musím říct, že Iveta s rezervací dlouho neotálela a já jsem za to ráda, protože později už bych věděla, že jí její přání splnit nemohu. Nemohla bych jí podle zaslaného vzoru vytvořit dort s podobou parťačky myšáka Mickey Mouse, myšky Minnie, nemohla bych jí nakombinovat vanilkový a čokoládový krém, nemohla bych ... jednoduše udělat radost malé Lucce, která se teď prý čerstvě trápí s neštovicemi, takže se k ní oblíbená kreslená postavička bude hodit víc než cokoliv jiného. Ale jak už jsem napsala, Iveta se ozvala včas a oslava čtvrtých narozenin může zvesela začít, myš sem, myš tam :-)




Jak si vždycky zakládám na originalitě, tak tady jsem se snažila držet předlohy, kterou mi maminka Iveta poslala. 3D formát se mi jakž takž podařilo zachovat, nejvíc starostí jsem měla se samotnou přípravou, aby nastavené uši seděly dobře k hlavě, což vyšlo relativně fajne. A pak už "jen" stačilo asi napopáté vyříznout černý podklad hlavy, na něj ksichtík a dolepit co nejvěrohodněji oči, čumáček a papulu. Opuntíkovat, omašličkovat, doladit a dvě a půl hodiny ze soboty byly rázem fuč. Až při konrole fotek a vkládání na web jsem zjistila, že jsem na něco zapomněla, ale neprozradím ... třeba si někdo z vás všimne ;-)
Uvnitř na přání tedy vrstva vanilkového krému s ostružinami a pak další vrstva čokokrému, který chutná fááááákt moc moc moc dobře. Jak tohle nemusím, tak tentokrát jsem kousek ochutnala a mňam. Piškot jsem doladila rumovou esencí a věřím, že v kombinaci s ostatním bude nejen Lucince šmakovat.

Pátý dort roku 2017 je za mnou a s ním i pididortíčky č. 6 a 7. Ty vám ale ukážu až příště. Mám teď hodně nabité dny, snad se to trochu uklidní a já s vámi dodatečně oslavím stotisícého návštěvníka mého blogu, který ke mně přišel počátkem tohoto týdne. Snad vám povyprávím o jednom vánočním dárku a snad ... raději nic nebudu slibovat, kdo ví, co mi zase do cesty osud přivane. Ale i kdybych měla dočasně blog omezit jen na dorty, v kontaktu zůstávám :-)

Nevíte o někom, kdo by uměl natáhnout čas? :-)
Vaše r. :-*



Spartáááááá

21. ledna 2017 v 13:55 | renuška |  Snímánky
Když se řekne "Sparta", tak ...
  • si vzpomenu na řeckou historii
  • se mi vybaví říkanka: Sparta, Sparta, buzerantů parta (tímto se omlouvám všem fanouškům tohoto týmu, ale fakt to tak mám v hlavě zapsaný)
  • si matně vybavuji, že to buď jsou nebo nejsou "sešívaní" a že se Slávií asi budou vždycky na kordy ... alespoň na fotbalovém trávníku
  • jo a taky jsou to cigarety, myslím ... Sparty ... nebo ne?
Nicméně pro mě to tento víkend bylo hlavně zadání pro výrobu dalšího sladkého dárku. Ten si u mě objednala slečna Veronika, která mi občas pomáhá při obecních akcích. Její přítel, shodou okolností Ondrův kolega z tanečních, dnes slaví své jednadvacáté narozeniny a Verča ho chtěla překvapit, k čemuž jí poslouží dort z mé dílny. Žádné výrazné nároky neměla, obsah a složení dortu ponechala zcela na mě, jen poprosila, aby dort byl alá "Sparta" - fotbalový tým z Prahy, jehož je Patrik, její přítel, velkým fandou. A protože to není první sportovní dortík, který dělám, docela rychle jsem si vyfantazírovala jeho vzhled, který byl s nadšením přijat a dnes, za pár minut, ho v reálné podobě předám. Snad se bude líbit :-)




Typická modrožlutočervená trikolora byla jasnou volbou téměř okamžitě stejně jako logo samotné Sparty. To jsem si připravila už dva dny dopředu, aby mi pěkně vytvrdlo a pak ho stačilo jen položit na vršek dortu. Pravdou je, že tahle piplačka vyšla na téměř 2,5 hodiny čisté práce, což se takhle vůbec nezdá, ale ano, je to tak. Samotná šála, to byla otázka lusknutí prstů. Původně jsem měla v plánu položit ji přes dort, ale nakonec jsem se rozhodla, že bude daleko lepší kulaťák jí omotat a myslím, že to vůbec není zlé.
Uvnitř jsem znovu volila banány v čokoládě, nějak mi to teď k tomuhle období pasuje nejvíc. Doplňuje je banánový krém a mramorový vanilkovokakaový korpus s kapkou rumové tresti, která tam sice není moc cítit, ale pro ten pocit ...

Moc pěkně se mi pracovalo, šlo to všechno skoro jako po másle, znak byl sice chvílemi dost vyčerpávající, ale jinak si nemohu stěžovat. Objevila jsem při práci i takový malý zázrak, protože teď, v zimě, se tuhá potahovka velice dlouho zpracovává a mě až dnes!!! napadlo zkusit ji dát na chviličku do mikrovlnky povolit. Ach, ta slast jen párkrát poválet válečkem a ohromná placka na potažení byla hotová. Sice si už tak neposílím prsáky a tricepsy (nebo co je to za svaly), ale ušetří mi to hromadu dřiny a času. Tak už příště budu vědět, jak na to :-)

Buďte šťastní! A užívejte si zimu :-)
vaše r.


Zpátky ke štědrodnu

11. ledna 2017 v 20:38 | renuška |  Snímánky
I když už máme vánoce za sebou, teprve dnes jsem si našla čas vrátit se na chvíli zpátky ke čtyřiadvacátému prosinci a k okamžikům, které tak miluji. Ať si každý říká, co chce, ale vánoce prostě mají své jedinečné a neopakovatelné kouzlo, které lidem přináší takové vnitřní souznění, splynutí, jako bych v sobě měla vlnky uvolnění a vděku. I když mnozí z nás spíš podléhají stresu a tlaku v mnoha podobách (jedni nemají cukroví, druzí naklizeno, třetí nakoupeno ... ), já jsem se letos prostě chtěla nechat unášet na vlně pohody a radosti. Proto jsem neupekla ani jeden kousek cukroví, jen Honzíkovi jsem slíbila dvě várky úlků, které zmizely raz dva. I přes tuhle cílenou a úmyslnou "bídu" kluci ale nestrádali, protože obě babičky nás zásobily docela velkým množstvím sladkého zobání, takže nakonec bylo co mlsat. Co jsem si neodpustila, to byla příprava svátečního "černého kuby", kterého jsem si skutečně zamilovala a díky jediné letošní návštěvě lesa jsem do něho použila i tu trochu nasušených hub, co jsem doma měla. A pak už najednou byl čas na salát, řízky a klobásy, na přípitek a traráááá ... zazvonil zvonec a ježíškova nadílka na nás pod ozdobeným smrčkem už netrpělivě čekala. Nebo jsme snad byli netrpěliví my?

Svíčky v adventním svícnu jsme si šetřili, aby si jejich plamínky mohl užít i Ondra, který na každou adventní neděli odjížděl na internát. Je to takový krásný týdenní kalendář, který se za čtyři týdny uzavře a šanci dostane zase až za rok ...

Minulé tři roky jsem si do kouta k prosklenným dveřím dávala staré saně z bazaru, letos jsem místo nich ozdobila naši proutěnou truhlu. Betlém s figurkami už je letitý a svícen zrovna tak, ale přesto mám tyhle opakující se dekorace pořád ráda. Koš s chlupatinou si oblíbila i naše kočka Máša, která sice svým ladným skokem vždycky pár postaviček shodila - většinou to odnesli tři králové a pár oveček, občas i Panna Marie, což jí ale vůbec nevadilo. Hlavně že viděla ven a ležela na měkkém :-)


Stromeček tradičně zdobíme do bíla, velká většina ozdob je hand made, ať už jsem tvořila já nebo jiní šikulové. Na letošní sezonu už mám v plánu peříčkové ozdoby, což nesmím přes léto zapomenout, protože máme doma bílé slepičky a jsem si jistá, že sem tam po nich na dvorku nějaké to pěkné jemné peří zůstane ležet. Posbírám si je do zásoby a až přijde jejich pravý čas (a taky můj), vrhnu se na tvoření.



Prostřeno pro čtyři, jedli jsme po hodně dlouhé době zase jen tři. I když ... za oknem nám do talířů koukal daněk Lojza, na radiátoru se rozvalovala milovaná kočka Máša a kocour Kikin sice vyřvával za venkovními dveřmi, že chce k nám domů, ale jak známo ... od štědrovečerního stolu se nevstává, takže hold musel vydržet, než dojíme. Pro "strýčka Příhodu" bylo také připraveno - co kdyby náhodou :-)


Pohled z kuchyně do obýváku nás nenechal na pochybách, že už za chvíli pod stromečkem bude hromada překvapení ...


... a taky že ano. Mám dojem, že jsme rok od roku hodnější, protože dostáváme snad pokaždé víc a víc dárků. Všichni tři jsme si přišli na své, měli jsme radost z každého jednoho překvapení a ačkoliv se třeba Honzík o některá přání podělil, myslím, že on, Ondra i já jsme byli skutečně v údivu, co všechno nám ježíšek nadělil.

A kdo měl nakonec ze všeho toho nepořádku po nadílce největší radost? Jako již tradičně to byl náš kocour Kikin, který si vyloženě liboval v roztrhaných papírech, otevřených krabicích, provázcích a mašlích. Cokoliv šustilo, kamkoliv se mohl schovat - to bylo jeho. On měl svůj pelíšek na zemi, my v televizi a v duši taky. Měkko, útulno, svátečno.

I když je mi to už předem líto, v sobotu se s vánocemi v bytě rozloučíme. Už je to definitivní. Nechám jen nalepené vločky na sklech oken, teď se k tomu opravdickému sněhu docela hodí. Zbytek pečlivě uklidím na další vánoční sezonu, do které zbývá necelých dvanáct měsíců ... vlastně už jen jedenáct, počítám-li adventní období. A do té doby ... těším se, co hezkého nám příští dny přinesou. Určitě to budou samé láskyplné a úžasné zprávy :-)


Mějte samé báječné zítřky ♥
Vaše r.



Piráti na obzoru!

9. ledna 2017 v 18:22 | renuška |  Snímánky
S Petrou se znám už od nepaměti. Především proto, že je starší sestrou mé spolužačky Lucky, za kterou jsem v dobách mého školního mládí chodívala na návštěvu. Holky měly super pokojíček v podkroví a hlavně měly propojený domácí telefon ve svém pokoji a pak v obýváku a on normálně fungoval!!! To bylo tenkrát něco! A taky chodily moc pěkně oblíkané a vůbec, obě byly mými holčičími naprosto reálnými ideály. Jejich půvab, vkus a krása jim vydržela i do dospělosti a obě mají po dvou skvělých dětech. Konkrétně Petřin čtrnáctiletý syn Max je největším kamarádem našeho Ondry, takže jsme v kontaktu vlastně docela často. Proto není divu, že se k nim dostalo, že Renča peče. Petra nejdřív Maxovy poznámky nechápala, ale časem zjistila, že nepeču s nikým, ale něco. Dorty. Jak ona říká, "veledíla". A o jedno takové mě poprosila - chtěla totiž udělat radost svému šestiletému synovci. Jediným jejím přáním bylo, ať je dort s pirátem, což nebyl zas až takový problém a jak jsem pak zjistila, podobných nápadů mělo už mnoho dortařek přede mnou, ale ... jak jsem si to vymyslela, tak jsem si to udělala. Ke spokojenosti mé a následně i malého oslavence a všech hostů jeho mejdanu :-)




Malý kulaťák uvnitř skrývá na střídačku kokosový korpus, vanilkovobanánový krém, banány v čokoládě, červený piškot, krém, banány, kokosový korpus. Na řezu to tedy vůbec nemuselo vypadat špatně. A snad to nebylo špatné ani na chuť.
Jinak co se týká zdobení, pořídila jsem si při příležitosti velkých slev od Tescomy mmj. silikonovou podložku s klučičími motivy, kdy jedním z nich byla i loď/parník, kterým jsem zdobila obvod dortu. A poprvé jsem také pracovala s prachovou nemetalickou barvou - dělala jsem s ní pirátovy tváře. Jinak jsem si i přes mnohé nápady nemálo podobné mému výsledku poradila sama.

A je to za mnou. Třídortový maraton jsem zdárně ukončila a teď, pokud se něco nečekaného nestane, budu mít volný víkend. Jestli kluky umluvím, odstrojíme stromeček, protože - pašák - zatím stále drží a moc neopadává a tak nějak je nám ho líto. Je nám s ním dobře stejně jako s ostatní vánoční dekorací, ale ruku na srdce ... už je to pryč a je třeba vytvořit prostor pro jaro. I když si na něj ještě chvíli počkáme, domů si ho můžeme krůček po krůčku pustit už nyní. No, uvidíme, kdy k tomu nakonec dojde :-)

Až budete mít chuť si zalumpačit, klidně to udělejte - neškodně, dětsky a s radostí. Určitě to bude prima!
Vaše r.



Samá růže

8. ledna 2017 v 13:56 | renuška |  Snímánky
Paní Věra je čerstvou osmdesátnicí, což už je opravdu úctyhodný věk a i když jsme se spolu osobně nikdy nesetkaly, mnohokrát jsem o ní slýchala a proto vím, že je svou rodinou velmi milována. A to včetně její sestry Jarči, která je shodou okolností mou kolegyní. Děvčata mají mezi sebou patnáciletý věkový rozdíl, proto Jarka je spíš jako její dcera, ale z vyprávění vím, že si spolu moc rozumí, že Věrka je stále plná elánu a že se spolu i díky tomu, že obě bydlí ve stejné vesnici, často vídají. A protože paní Věra tento víkend slavila významné životní jubileum, rozhodla se jí její mladší sestřička Jarča podarovat dortem (moc dobře totiž ví, jaké je mé oblíbené hobby, poněvadž se jí vždycky po víkendu v práci chlubím novým upečeným kouskem :-) ). Sice jsem ještě v prosinci tvrdila, že si už nikdy nevezmu víc než dva dorty na víkend, ale Jáře jsem prostě nemohla odmítnout ... navíc když jsem si v hlavě srovnala časový harmonogram, vyšlo mi, že v pohodě zvládnu i malý kulaťák se srdcem na dlani na vrchu. A těch pár růží mě už taky nevytrhne, ba naopak - trénink ještě nikdy nikomu neublížil :-). Přiznám se, že jsem se na dortování moc těšila a s radostí jsem hotové dílo předávala, z čehož vyplývá jediné - zatím mě to pořád baví, čemuž jsem tuze ráda. Jen tak dál!




Už dlouho jsem si přála vyzkoušet absolutně nejholčičejší kombinaci barev růžové a fialové. Jenže pořád nějak nepřicházela ta správná přiležitost, protože většinou si ti, kteří dortík pro někoho zadávají, rovnou řeknou, že chtějí jen fialovobílý nebo do růžova atd. I Jarča v počátku toužila po fialovém, ale nakonec jsem ji při společném prohlížení mé dortové galerie umluvila a jsem tomu ráda. Jediné, v čem jsem od svých záměrů nakonec slevila, bylo olístečkování růží, protože byť jsem chtěla jen tříbarevný dvouposchoďáček, mamka mi za zády nadhodila, že sem tam lístek by nebyl marný. A měla pravdu - jako vždycky :-)
Dovnitř jsem použila vanilkou ochucený bílý korpus s vanilkovým krémem a malinami. Osvědčená varianta, která zatím chutnala úplně každému.

Dort s pořadovým číslem 2/17 je už od sobotního odpoledne u své majitelky a dost možná, že po něm zbylo jen pár špejlí, kterými jsem připevnila růže k podkladu. To by byla totiž ta úplně nejlepší tečka za "životní cestou" tohoto sladkého prezentu. Jak to s ním dopadlo ovšem doopravdy, to se dozvím až zítra v práci. A zítra (nebo pozítří) vám také představím třetí dortík tohoto víkendu, který byl opravdu pořádně vypečený. Přesto se ale našel i čas na běžnou práci hospodyňky a konečně i na kino, kam jsme s kluky v sobotu večer zamířili na film "Anděl Páně 2". Doslova a do písmene BOŽÍ víkend ♥

Je to sice stará známá věc, ale v mém případě se o nudě, kterou lze zahnat pořízením medvídka mývala, dá jen těžko mluvit :-)
Krásný den ♥ r.


Pro potápěče

6. ledna 2017 v 19:37 | renuška |  Snímánky
Tak. Už je to tady - rok 2017 a první dort. O něj mě poprosila moje dobrá přítelkyně Monča, se kterou se znám už hezkou řádku let. Chtěla jím překvapit svého kamaráda a formou nečekaného dárku měl být dort s motivem potápěče. I když jsem dostala od Moniky k dispozici několik obrázků stažených z netu, rozhodla jsem se pracovat se svou fantazií a představivostí, protože vím, že se na ně můžu spolehnout a přitom zůstat originální a ne jen kopírující a opisující. Navíc mi vyhovují i výzvy, které se zatím daří plnit k co možná největší spokojenosti mých "zákazníků". Takže jsem zareagovala po svém a vrhla se do práce, která vůbec nedopadla marně :-) Alespoň podle slov samotné Monči, která celá netrpělivá už půl dne dopředu vyzvídala, jak nakonec kulaťák bude vypadat a jestli tam ten potápěč teda bude nebo ne. NE! Není tam. Ale jinak je to přesně do tématu ...




Protože jsem se samotným pečením začínala už v úterý, aby na pátek byl dort k vyzvednutí, rozhodla jsem se pro kombinace bez ovoce. Korpus je kakaovoskořicovorumový a krém kráááásně karamelový. Jen jsem během práce zapomněla obě vrstvy krému mezi piškoty posypat drcenými oříšky, to mě docela dost mrzí.
Váhala jsem i s dekorací obvodu dortu, nechtěla jsem žádné kýčovité mořské rostliny, korály, mušle, hvězdy ... nakonec jsem použila karamelové burizony na písek a obyčejné vykrajovátko na ryby, kterým stačilo udělat několik bublin od pusy a bylo hotovo. Samotné potápěčské propriety jsem si připravila den předem, aby trochu vytvrdly, pak už je totiž jen stačilo aplikovat na vršek dortu a bylo hotovo.

Přiznám se bez mučení - mám z mého prvního "sedmnáctkového" dortu radost. Vypadá přesně tak, jak jsem si představovala a těší mě i to, že s ním je spokojená Monča. Zrovna tak doufám, že se mi podaří splnit očekávání i zítra a pozítří - po oba dva víkendové dny budu totiž znovu dortovat, pokaždé na jiné téma. To se mi ten rok pěkně rozjíždí :-)

Někdy klesnout na dno není od škody ... je pak docela fajn mít se odkud odrazit :-)
Vaše r.


Silvestrovský Betlém

2. ledna 2017 v 19:14 | renuška |  Snímánky
O originálním a jedinečném "Braunově betlémě" už jsem tu kdysi psala, proto pro zájemce tentokrát vložím jen tento odkaz, kde se o něm můžete dozvědět více. Pro nás je to místo, které je od našeho bydliště skutečně nedaleko a má-li člověk chuť se projít nejen přírodou, ale přitom i shlédnout něco zajímavého, je to ten pravý cíl k pěší turistice. A nemusí se udělat jen "malý" okruh kolem soch; je možné dojít až do Kuksu, kde stojí nově zrekonstruovaný hospital s nádhernými zahradami. My jsme si pro naši silvestrovskou procházku zvolili střední trasu, která vede míjením památek po M. B. Braunovi k novodobým pískovcovým sochám ze série "Křížová cesta 21. století". Směrem do kopce se dá opět celkem pohodlně dojít k parkovišti, byť se u toho trochu vypotíte, což v povánočním čase není vůbec na škodu. Částečně jsme si tímto rodinným výšlapem i vynahradili letošní absenci, co se štědrodenní procházky přírodou týká. Počasí nás nakonec opravdu překvapilo a jinovatkou ozdobené stromy, keře, listy ... zkrátka pohádkové prostředí člověku udělalo dobře nejen na duši, ale i na těle. Jak nám pak po návratu domů chutnal domácí maminčin čaj s pořádnou dávkou rumu! Jak se pak hned čerstvěji vítal nový rok! Nezlobila bych se za to, kdyby se i tahle prima dvouhodinová vycházka stala takovou naší malou tradicí :-)












Zbytek party jsem poněkud zdržovala, protože jsem se co chvíli zastavila u nádhery, která byla k vidění všude kolem. Jinovatka opravdu dokázala za dva dny vyčarovat takové krasohledy, že nebylo možné je jen tak minout ...

Hned prvními sochami, pokud scházíte z Betléma dolů do údolí směrem ke Kuksu, jsou tihle tři obří andělé. Nevím, proč, ale naháněli mi takovou hrůzu, v jejich bezprostřední blízkosti bylo tolik energie, kterou jsem vůbec nedokázala strávit. Čím víc jsem se k nim přibližovala, tím víc mi vadili, stahovalo se mi hrdlo a trnuly tváře, zůstala jsem okamžik stát a přemýšlela jsem, co se to se mnou děje. I když se mi moc nelíbil ani zbytek netradiční venkovní expozice, tyto až negativní a nepříjemné pocity jsem měla jen u tří andělů. Vyfotila jsem je jen proto, abych si připomněla nezvyklé emoce, které ve mně sochy vzbuzovaly.

Rok 2016 jsme zakončili aktivně. Pohádkami a odpočíváním proložené vánoční období tím skončilo a i když nám ještě pár dní stromeček a další tradiční sváteční ozdoby budou doma dělat společnost, už je to prostě pryč. Rok co rok pouze konstatujeme, jak rychle to uteklo a divíme se tomu. Ale máme neuvěřitelné štěstí v tom, že si ten čas, který - ano - letí jako zblázněný - můžeme užít tak, jak sami chceme. Svobodně, o své vůli, podle svého uvážení. A to je na tom všem asi to nejkrásnější. A také nejvzácnější. Díky za to!

Buďte tím, kým skutečně jste, dělejte to, co doopravdy a upřímně chcete ♥
Vaše r.


PF 2017

1. ledna 2017 v 20:49 | renuška |  Snímánky
Na fotku pro letošní péefku se vyplatilo počkat ❄❄❄
Krásný a vším dobrým naplněný rok každému z vás! 😘