12. listopadu 2016 v 13:39 | renuška
|
Jak jsem již minulý týden avízovala, Radka, maminka Anežky a Vojty, si u mě rezervovala dva víkedy za sebou, kdy ode mě potřebovala pro děti udělat dort.
Poprvé to bylo na dětskou párty, kde hlavním úkolem bylo ani ne tak to, jak bude sladký dárek chutnat, jako spíš to, aby měl po sobě co nejvíc "ozobávání" z potahovky. Všichni malí jedlíci se s nadšením pustili o okvětních lístků, draka i podzimně zbarveného listí a přecpaly se tak, že na dort samotný už nebylo v jejich bříšcích místo. :-)
Tetokrát jsem už mohla znovu sáhnout do zásob mraženého zahradního ovoce, protože se jedná o rodinnou oslavu a děti zkrátka "utřou", i když je to dortík znovu pro ně. Jak Radka říká, ať si pochutnají i ostatní a že Áje ovoce nejede, tak má prostě smůlu. Snad se jí bude alespoň líbit to, jak jsem kulaťák nazdobila, protože mi opět bylo ponecháno volné pole působnosti. A na ozobání tam taky něco najde :-) Mladší Vojta naštěstí tak mlsný není a bude rád určitě i za maliny a ostružiny, co najde uvnitř. Společné jedenáctiny tedy dnes oslaví podruhé, se svým nejbližším příbuzenstvem a pro mě tím pádem končí dvouvíkendovka označená v kalendáři červěně napsaným jménem "Radka".




Jak už jsem předeslala, jednalo se tentokrát o vyloženě ovocný dortík, takže mezi třemi vrstvami růžovožlutého mramorovaného piškotu s citronovou esencí je v jedné části borůvková marmeláda, jahodový krém a ostružiny a v té druhé pak s marmoškou a krémem ještě maliny. Lahodnými plody s typickou vůní jsem nešetřila a jsem si jistá, že díky tomu bude dortík opravdu chutný.
Na zdobení jsem se rozhodla sáhnout po jedlé zlaté prachové barvě, kterou jsem celé sluníčko vystínovala a dodala mu tak na zářivosti. Obláčky na blankytně modrém nebi nahrávají sice letnímu počasí, které už je pro letošek za námi, ale věřím, že kus té správné letní nálady se díky tomu podaří přenést i do sychravého listopadového dne. Úplně nejtěžší ovšem pro mě bylo vytvořit ústa, protože ať to byly vyříznuté rty nebo jen tenká vlnka, pořád to nebylo ono. Do poslední chvíle jsem zvažovala i řasy a tváře, což mi můj Honza rozmlouval, ale nakonec se ksichtík podařil docela dobře a Radka z něj byla přímo nadšená :-)
Ještě příští víkend a pak konečně zase po dlouhé době volno. Pravdou je, že následující sobotu budu mít kvůli dortu, prodloužené v tanečních a "babinci" hodně náročnou, ale těším se. A nic na tom nemění ani fakt, že tentokrát budu znovu po roce zápasit s hlavou koně, což je pro mě hrůza hrůz. Naštěstí budu kopírovat už jednou tvořené, tak snad se zadaří.
Ať vás to vaše vnitřní slunce hřeje den co den!
Vaše r.
Úžasný výtvor