4. listopadu 2016 v 16:39 | renuška
|
Když jsme s dětmi dlabali
poprvé, bylo to ještě v dobách, kdy jsme žili tak, jak se na správnou rodinu sluší a patří. Kluci byli tehdy ještě poměrně malí, Honzovi bylo šest, Ondrovi o dva a půl víc, takže většina práce s obří dýní zbyla na mě. Tenkrát nás to bavilo a já se teď zpětně docela divím, že jsme se k dlabání od té doby nevraceli častěji. Vždyť dušičkové období Halloweenu k tomu přímo vybízí! Letos nás hodně inspirovala návštěva královédvorské ZOO, kam jsme o podzimních prázdninách vyrazili - máme to z domů do cíle sotva deset km, tak proč si neužít příjemný podzimní den zrovna tam? Ani téměř šestnáctileťák, ani čerstvě třináctileťák vůbec neprotestovali, ba naopak, byli za náš nedaleký, ovšem pestrý výlet rádi. Zvláště, když celý areál zoologické zahrady byl aktuálně vyzdoben právě vydlabanými dýňovými strašáky, které tam nechali návštěvníci, co se na chvíli zastavili a pustili se s radostí do práce. Honza ani Ondra se touto činností zdržovat nechtěli, ale nadšeně souhlasili s tím, že dýně pořídíme domů a svého bubáka si vyrobí až "ve svém". A mami, ty nám hlavně neraď! My sami!!!




... a tak jsem neradila, jen sem tam prohodila, co by šlo lépe a spíš jsem fotila. Záznam musí být, zvláště, když jsou oba tak činorodí a spolupracují :-). Čerstvě nám před vstupem do bytu teď zdobí náš zelený koutek dva dýňoví kulaťáci a i když jeden už je trochu pochroumaný, ještě chvíli ho tam nechám. Je to milá přírodní dekorace, která má svou životnost, a než ji vystřídá vánoční zdobení, mohou s námi tito fešáci ještě chvíli pobýt.
Ale aby mi to nebylo líto, že jsem nepřiložila ruku k dílu, hned následující den jsem si na "máry" snesla jiné přírodniny a zaměstnala ruce výrobou podzimních květináčů, košíků, pucláků ... zkrátka všeho, co čeho bylo možné napíchat trochu borovickových větviček, břečťanové snítky a červené bobulky jeřabiny. Kousek hotového jsem dala na hroby a většinu rozskládala po dvou parapetech, které jediné pravidelně zdobím.
Jo, bavilo mě to. Vědomí, že mám uklizeno a čisto doma, jsme po obědě a díky jednomu z volných všedních dní mám časový prostor i pro zdobení venkovní části našeho malého bytu, to všechno dohromady mi dělalo takovou tu vnitřní hospodyňkovskou radost. Však mi, holky, rozumíte, že? :-)
A tak nám doma jiskří svíčky stejně, jako svítily v dýních, na parapetech s dostatečným prostorem pro kočičáky, kteří si sem chodí lehnout, se do vánoc usídlily barevné dekorace a člověk má pocit, že se mu ten někdy slunečný, jindy sychravý podzim tak trochu dostal i domů. Jen škoda, že barevné listy javoru jsem nakonec nechala ležet ladem pod stromem a nevzala jsem si je domů vylisovat. Mohla jsem mít ještě listový závěs na oknech. Tak třeba za rok - jen si na to včas vzpomenout!
Užijte si své barevné okamžiky!
Vaše renuška
Krásná dýně