close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Plnou parou vpřed!

23. října 2016 v 10:47 | renuška |  Snímánky
Jak začít? Příběh tohoto dortu je na jednu stranu krásný, na druhou obdivuhodný, na třetí smutný. Ale i takový je život. Dávní známí mých rodičů se už coby mladí museli statečně prát s nepřízní osudu - nebylo jim přáno mít vlastní děti. Oni se ale k této těžké situaci postavili čelem a adoptovali dvě dušičky z dětského domova - nejprve dceru Kateřinu a poté postiženého Vašíka. A právě pro něho jsem měla dělat tento víkend dortík k jeho již pětadvacátým narozeninám. Vénu znám vlastně už - jak se říká - od kolébky, a nikdy bych nevěřila, že z retardovaného miminka může vyrůst sice na první pohled jasně postižený muž, ale také pracovitý a láskyplný syn svých rodičů, který je umí bránit zuby nehty a svou dvoumetrovou postavou a hlasitým hudráním vzbuzuje respekt už od pohledu. Není mu sice rozumět, člověk se musí hodně soustředit na souvislosti s tím, co chce Vašík sdělit, je nutné občas přehlédnout jeho plácnutí po zadku, což jemu samotnému dělá velikou radost a má z toho pak legraci ... bereme ho zkrátka takového, jaký je. Podstatný je totiž fakt, že Véna má to štěstí, že vyrůstá v plnohodnotné rodině a ne někde v ústavu, kde by o něj nebylo zdaleka tak dobře postaráno a kde by jeho život byl asi v naprostých troskách, v odevzdání se osudu, v čekání na smrt.
Když mě jeho maminka před nedávnem poprosila o dort k Vaškovým pětadvacetinám, ráda jsem jí na to kývla, i když téma znělo hodně náročně a opět mělo být pro mě posunutím laťky. Měla jsem totiž za úkol vytvořit mašinku, lokomotivu, zkrátka vlak - stroje, které Véna miluje a má pro ně slabost. Shodly jsme se, že se pokusím o 3D parní lokomotivu, nic infantilního, byť obdarovaný je spíš pořád dítětem než dospělákem. Já jsem ale přesvědčená, že i tato indispozice si zaslouží pracovat poctivě a vytvořit důstojný dárek - takový, za který se já nebudu stydět a především takový, který udělá obdarovanému tu pravou, poctivou a upřímnou radost. Pevně doufám, že se tak stalo ...




Odhaduji, že hotový dort mohl vážit tak pět kilo a není se čemu divit, protože:
  • podvozek byl z kokosového piškotu s lehoučkým kokosvým krémem, proložený malinami
  • kabinu tvořily tři vrstvy kakaovoskořicového korpusu, promazala jsem je krémem café latté
  • a ten jakoby válec, no víte, co myslím, že? - tak to byla klasická "bílá" roláda potřená borůvkovou marmeládou a doplněná trochou kokosového krému
Velkou novinkou pro mě bylo pracování pomocí již zakoupené obarvené černé potahovky jiné značky, než na kterou jsem běžně zvyklá. Protože si standartně hmotu obarvuji sama, vím, jak která barva "chytá" a černá je na to opravdu prevít, tak jsem si chtěla ušetřit práci. To jsem ale zdaleka netušila, že materiál, který budu muset zpracovávat, je spíš na modelování a rozválet mi ho musel pomoct Ondra, protože to byla dřina největší. Ušetřila jsem si tedy ve finále sice čas s obarováním, ale o to déle jsem se namordovala s válením na co nejtenčí placku, která byla i po zahřátí stále tužší a ... i když to dopadlo dobře, tak teď už vím, že nikdy více!

Jinak jsem ale se svou prací spokojená - snažila jsem se držet obrázku, který jsem si našla jako mustr a když jsem v závěru požádala svého největšího kritika, Ondráška, aby mi dílo zhodnotil, chválil jej a já byla v sedmém nebi, že jo! Že to je asi fakt OK :-)

Na následující týden se už teď moc těším. Jednak si s kluky konečně užijeme víc než jen víkend - je čas podzimních prázdnin, čekají nás výlety a zážitky, ale především Honzíkovy třinácté narozeniny a s nimi spojený rodinný mejdan. Takže výhledově samé prima věci, jupíííí :-)

Tak ať máte před sebou také samé krásné zítřky!
Vaše Renuška :-*

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 23. října 2016 v 11:01 | Reagovat

Parádní mašinka! Jen zatopit pod kotlem a hurá jede se! :-)

2 Eliss Eliss | Web | 23. října 2016 v 11:02 | Reagovat

Určitě se bude Vašíkovi líbit 8-)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 23. října 2016 v 11:45 | Reagovat

Renuško, smekám.
Smekám, klaním se a v posvátné úctě padám na kolena...
A jinak už asi nemám co dodat :-)

4 Marie Marie | 23. října 2016 v 18:04 | Reagovat

Krásný příběh a nádherný dort.

5 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 23. října 2016 v 18:33 | Reagovat

Tak věrohodná mašinka, že se ani nechce věřit, že je to dort. Super, ostatně jako vždy :-)  :-)  :-)

6 renuška renuška | E-mail | Web | 24. října 2016 v 15:05 | Reagovat

[1]:Zatopeno jsem měla ... ale já. Než jsem celou mašinku pořádně rozjela :-)

[2]:Líbil, jupííí.

[3]:Proboha, nepadej, dyť je to jen dort!

[5]:Děkuji, Evi :-*

[4]:Děkuji, Maruško :-*

7 Janinka Janinka | E-mail | Web | 24. října 2016 v 15:28 | Reagovat

Krásný povídání a ještě krásnější dortíkopatlání! Jsi skvělá, Renuško, popasovala jsi se s takhle těžkým úkolem naprosto fantasticky :-).

S tím Vašíkem a ústavem - ani není ústav jako ústav, ale vesměs máš pravdu. I když se teď v sociálních službách snaží, nikdy to není jako doma.

8 Blanka Blanka | E-mail | Web | 24. října 2016 v 17:37 | Reagovat

Reni,lokoška je skvělá!
Moc se mi líbí ta matná potahovka,
vypadá to trošku jako černá kůže.
Dortík se ti moc povedl a Vašík
byl jistě nadšený :-)

9 MirekC MirekC | Web | 25. října 2016 v 17:24 | Reagovat

Moc hezky napsané, Renuško, ostatně ty to ani jinak neumíš. A propó, není nějaká světová soutěž nebo olympiáda ve výrobě 3D dortů? ;-)

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 25. října 2016 v 22:14 | Reagovat

Chtěl bych být mašinfírou na tomto stroji.

11 renuška renuška | E-mail | Web | 30. října 2016 v 13:33 | Reagovat

[7]:Jani, někdy je to příšerně složité - bavím se právě o těch ústavech. Rodiče Vaška to nemají jednoduché ani s první adoptovanou dcerou, která od nich utekla a jako by se vracela dobrovolně ke "kořenům", ze kterých vzešla ... a to vyrůstala v normální rodině. :-(

[8]:Blani, děkuju moc! Ta matná potahovka mi právě dala tolik zabrat, ale máš pravdu, na pohled to vypadá dobře. Ale už nikdy více :-D

[9]:Míro, díkes :-) Soutěže určitě jsou, ale s takovými kousky já si ani maličko nemůžu dovolit konkurovat. To už je umění nad umění!

[10]:TlusŤjochu, no problema! Stačí říct a příště k mašině vymodeluju i tebe :-)

12 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 18. prosince 2016 v 21:09 | Reagovat

už byste měla mít pořad v televizi :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama