Pomlčka třetího zlatého vlasu
13. září 2016 v 16:44 | renuška | Jak to vidím ...Komentáře
Milá Renuško, nečetla jsem asi ani desetinu Tvých článků, ale k srdíčku jsi mi přirostla.
Ať už vypustíš do světa cokoliv, já budu ráda (ty dorty, ach, ty dorty, vždycky se můžu uslintat a vždycky žasnu).
Jsem ráda, že svoje "víčka" nezavřeš úplně a já budu vědět, že ta milá Renuška ještě pořád peče a zdobí a tudíže je, v mezích možností, tak nějak spokojená
A i nadále Ti budu, aspoň pomyslně, držet palce, aby ti Tvoji dva chlapi dělali jen samou radost a aby se našel i nějaký jiný chlap, který tomu Tvému dortování a cestování dodá zase trochu štěstí ![]()
Znám tvůj blog cca rok? Od doby kdy mi na něj odkaz poslala jiná blogerka kvůli tvému článku o jistém blogerovi, s kterým jsme obě dvě neudělaly dobrou zkušenost a kterej se nám třem, hlavně tedy mě a té blogerce která mi ten odkaz poslala, neustále mstí. od té doby tu jsem pravidelným čtenářem, ale nějak jsem tvůj poslední problém zaregistrovala opravdu až teď na konec. Nešmejdila jsem v počátcích, a nepřála ti nic zlého v koncích. Zvykla jsem si za tu dobu na tvoje povídání, dortování i cestování. Četlo se to moc hezky. A pro mne jsou skvělé i tvoje fotky. Nerada budu o něco z toho přicházet, ale tvoje rozhodnutí mi nepřísluší kritizovat ani tě přemlouvat aby sis to rozmyslela. To je všechno jen a jen na tobě ![]()
Chápu...Stejně se vždycky soukromí do všeho promítá ( i do těch dortů...) A je fakt , že kdyz to tak ciítíš ,podrobnosti nejsou nutné . I tak se těším na další články . ... ![]()
Renuško, krásně jsi to napsala a plně respektuji. Jsem šťastná, že "nezmizíš" a budu moct i nadále k tobě chodit a kochat se tvým uměním.
Mám tě ráda!
Milá Renuško budeš mi moc chybět.Díky tobě jsem našla blog Niternice,abych mohla pomoci nemocným dětem malým příspěvkem.Díky tobě jsem se zamyslela kolikrát sama nad sebou.Moc děkuji že jsi,užívej života plnými doušky.Krásné dny ti přeji.
Do smrti mi zůstanou v mysli "Renuščiny mezírky". Děkuji
[1]:Evičko, moc a moc děkuju - za milá slova i pochopení. Blog je kus mého životu a pokud bych třeba založila nový, už by to nebylo ono. Tady je moje "doma" ve virtuálním světě, takže neměním adresu, jen krotím obsah. A možná, že postupně sem tam něco prozradím, teď ale chci takové soukromé ticho po pěšině
[2]:Baru, na to nejde jinak odpovědět než že :-* :-* :-* Děkuju ti moc, viz můj koment pro Evku.
[3]:Vendy, i já s tím bojuji, ale prostě momentálně nechci křičet do světa víc, než uznám za vhodné. Nic to neznamená, žádné změny se nekonají, jen o tom teď prostě nechci psát. A budu ráda, když mi zůstaneš "věrná".
[4]:No jasně, Blani, že kousek mého života si v dortech přečteš a pokud umíš i číst mezi řádky, tak třeba i z veršů, které někdy sem tam přihodím, ledasco vyluštíš
A děkuju za vše :-*
[5]:Heli, nezmizím, přišla bych o mnohé včetně tebe, a to určitě nechci. Taky tě mám ráda a skutečně věřím, že se jednoho dne setkáme osobně
[6]:[7]:Maruško, dojala jsi mě. Ale neboj, Niternice i já zůstaneme, a hlavně "Nikdy neříkám nikdy." Pořád tu bude čtení, sice bude chutnat po dortech, ale nezmizí. A výlety a tak. A třeba zase jednou, až se uvnitř úplně uklidím a vyčistím, začnu zase psát. Teď to ale beru jako povinnost a to není ono. Ještě jednou moc děkuju :-* ♥
[8]:Jojo, Míro, ty jsou nezapomenutelné. A pořád si pamatuji, pro koho jsem je tenkrát především na blog vkládala (PS: ty jako největší fanda jsi hned na stříbrné příčce
)
Mít blog, o kterém ví hodně lidí, je fajn. Ale aby to fungovalo, musí být ti lidé "cizí" a blog být anonymní. Zatím se mi to daří držet na uzdě, doufám, že to ještě nějakou dobu půjde. Pokud by se o něm dozvěděl někdo blízký, například tchyně
, určitě bych skončila nebo přesídlila jinam. Ale to jen na okraj, teď už k tomu podstatnému:
Milá Renuško, všechno, co jsme s tebou prožívali, jsme dělali rádi. Nebo alespoň já a myslím, že to tak má nastavený většina tvých čtenářů.
Jsem ráda, že jsem tě mohla poznat a pevně doufám, že spolu kontakt neztratíme i nadále.
Mám tě moc ráda a přeji ti jen to dobré! ♥
Rozumím a respektuji. Ale jsem ráda, že mám i jiný kontak na Tebe než jen blog, nechtěla bych o Tebe přijít. Jsi mému srdci blízká. ♥♥♥♥
Reni,zdravím a respektuji,protože tenhle krok chápu.I "u nás" ubylo fotek našich ksichtíků,i když prozatím jsem neudělala žádnou špatnou zkušenost s těmi,co mě na ulici poznali a chtěli si povídat.Vždycky to zatím byla moc milá setkání a díky netu jsem našla i pár nových kamarádek...nejen virtuální,ale i ta skutečná.Spíš mi vadí ti šmejdilové,z našeho okolí,kteří chodí na kukandu,aby jim náhodou něco z našeho života neuniklo.Taky mě mrzí postoj některých,kteří získali dojem,že na blogu se dočtou všechno a mylně se domnívají,že mě mají "celou přečtenou".
No omyl,na blog se dostanou jenom střípky toho,co napsat chci,do hlavy mi fakt nikdo nevidí.
Je fakt,že nikomu z reálného života už neříkám,že nějaký blog mám.Pokud si mě někdo díky háčkování,vaření,nebo dekoracím najít má,stane se.
[10]:Jani, neboj, spolu forever
Neztrácím se, jen smršťuju do únosnější formy. A právě kvůli tomu jsem nechtěla přejít jinam, přišla bych totiž o tohle zázemí, o tuhle historii, o souvislosti, návaznosti, o kus života.
[11]:Mil, nápodobně. Jsem ráda, že se máme, že o sobě víme a že se snad jednou doopravdy uvidíme
. Mám tě ráda ♥
[12]:Blani, píšeš mi z duše, doslova a do písmene. Před někým se cítím tak nahá, když z blogu ví, co se mi děje, ať v dobrém nebo ve zlém ... takže od teď jinak a třeba z toho budu mít lepší pocit. Děkuju za pochopení i empatii :-*
Sedím teraz na gauči a vidím do kuchyne . A mám pred sebou Tvoje krásne obrázky, ktoré si mi poslala, a po lavej strane obrázek v rámečku d pírkem, mám i ružovou krabičku, ve které poklady byly...i hríbky z filcu....Všechno od Tebe....jak si ma moc potešila, i svojimi články, jak som sledovala Tvoje lepšie a lepšie dortíky...teším sa aj na Tvoje ďalšie...to už nechám na Teba...človek by chcel toho tolko povedať...ale niekedy je lepšie nechať to u seba ...čas ukáže...M.
[14]: Marci, děkuji za nádherný vzkaz. Dojala jsi mě. Děkuji i za pochopení, sama vidíš, že jsem od té doby nepolevila v článcích, jen nejsou tak osobní a mnohdy i intimní, a věř mi, je mi líp. Uvidíme, jak dlouho mi to tak vydrží, ale zatím mi to vyhovuje a těší mě, že to mé čtenáře a milé návštěvníky neodradilo.
Děkuju ještě jednou :-*
Zřejmě to tak cítíš a je to jenom tvoje rozhodnutí. Soukromý život je opravdu věc každého z nás a není třeba se o něm přehnaně šířit. Ale to je samozřejmě zase věc názoru. Přeju ti hodně štěstí a radosti v životě i ze synů, kteří se pomalu ale jistě mění v muže. A určitě novou lásku, která určitě přijde. Jsem ráda, že se pořád můžu těšit na tvoje neuvěřitelné dorty
