Když máte fajn sousedy, je to prima. Když je jeden z nich váš vrstevník, je to ještě víc prima. A když jím je muž, který je vám víc bráchou než jen sousedem, tak to je úplně dokonalé. To se vám pak pro něj úplně jednoduše vymýšlí narozeninový dárek k třicátým narozeninám, které jsme tento víkend oslavili hned dvakrát. Nejdříve s kamarády, poté s rodinou. Pokaždé to bylo hodně výživné, ať už kaloriemi, nebo zážitky. Dort jsem ale dělala jen jeden, a sice na komornější a klidnější posezení s blízkými, které se odehrálo v neděli, kdy mnohým v hlavě ještě dunělo z předchozího mejdanu. Včetně mě. A to jsem si už jednou důrazně kladla na srdce, že mám-li se věnovat následující den dortařině, je třeba se na to pořádně vyspat a hlavně mít čistou hlavu. Takže po ránu ke snídani tabletu ibalginu, sklenici vody a jde se na to ...
Zkombinovat dva největší koníčky oslavence nebyl vůbec žádný problém, tělem i duší hasič a myslivec v jednom, to vybízí k mnohému. Dalo by se to doladit ještě svazkem kabelů, satelitem, televizí, tedy materiálem, který Ondřeje coby prodavače živí, ale to už by bylo moc na mě a dost možná i na něj (byť je to nesmírně energický a živý člověk, takové chodící Perpetum Mobile). Zůstala jsem tedy u původního plánu, dva dny předem jsem si podle vzoru vymodelovala myslivecký klobouk a hasičskou helmu a pak, po sobotě, kdy jsem se věnovala dopoledne dortu svatebnímu, jsem už jen upečený a slepený základ potáhla, dozdobila, počkala s ostatními do druhé hodiny odpolední a mohlo se jít gratulovat ...




Někdy dávám přednost tomu, když mi je naznačeno, co má dotyčný člověk rád a co by na dortu chtěl třeba podle nějakého obrázku atd., jindy uvítám spíš možnost volné ruky. Tady jsem si mohla dělat podle sebe od začátku do konce a bavilo mě to nesmírně. Bez kdovíjakých příprav, hledání vzorů (jen mustry na klobouk a helmu jsem si vytiskla) a cizích nápadů, pracovala jsem v podstatě s tím, co sama umím. Šlo to pěkně, jen první modrý podklad jsem si obarvila na příliš tmavo a když jsem půlku dortu potáhla, vůbec se mi to nelíbilo, takže hmota šla dolů a barvila jsem znovu, opatrněji, aby to ve finále vypadalo lépe a v kombinaci s mramorovou plochou se barvy příliš nebily.
Uvnitř jsem zůstala věrná ovoci, poslední zásoby směsi rybízu, malin, borůvek a ostružin vzaly za své. K nim malinový krém, vanilkový korpus s citronovou esencí, plátky mandlí a červenými mramorovými proužky. Jednoduché, ne?

A tohle je už mobilem foceno při samotné oslavě, po gratulaci :-)
Ohéééééň, ohééééň, ohéééééň :-D
Ještě tento víkend a pak zase pauza, ale jen na chvíli. Hodně musím počítat čas, protože o víkendech máme až do konce roku plány předem určené a je třeba mít čas na sebe a na kluky. Takže "vocaď pocaď" a bohužel musím už i odmítat. Nedá se nic dělat, žijeme jen jednou a i když mě pečení a dortování opravdu hodně baví, chci také mít prostor na jiné krásy života a to pak jde ostatní stranou :-) Naštěstí jen o pár krůčků, že je vždycky možnost se vrátit.
Mějte se bezva a neztrácejte čas!
Renuška
Tak to je fakt už dokonalé! A úplně nejvíc je ten nápad... Prostě super a moje hluboká poklona