Z myslánky kapeš mi
zpátky do života,
v lihotéce mícháš
ty čarovně opojné
láskynápoje,
bez studu, v míru, bez boje
šimráme se po rtech,
zavření v bublině
z pěny vzpomínek ...
Co bylo?
Co je?
Co bude?
Otázky tisíce a nuly odpovědí,
tady a teď
z Fénixe prach,
spolknuté "ááách"
a touha sbalená na cesty
do světa fantazie.
Bublina praská, srdce bije.
Minulost k životu
probuzená
ve snech se o slovo hlásí,
ale ve dne na stejné
časy
jí odzvoní,
kde byla, tam se vrátí,
bublinka (z) lásky,
co svoje místo
dávno má.
A miluje. A objímá.
Moc pěkné