close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sousedi

21. července 2016 v 16:42 | renuška |  Jak to vidím ...
Příbuzné a sousedy si nevybíráš. To je staré známé pravidlo a já jsem ráda, že ten můj "nevýběr" dopadl tak, jak dopadl, protože je mám všechny ráda a řekla bych, že jsme opravdu jedna rodina - ne nadarmo si říkáme "Hujerovi". O nás to dnes ale nebude ...

Moje kancelář má tu (ne)výhodu, že má okna jak přímo do silnice, takže mám před očima stále rušno, byť jsme na venkově, kde není zdaleka takový provoz jako ve městě, tak do vjezdu do naší firmy, vedle kterého - už je to tady - bydlí jedni sousedi. Domeček mají prťavý, dvorek ještě menší a kůlnu také mají. Dokonce v ní i bydlí. Mávněme rukou nad tím, kolik let jim už okna zdobí vánoční folie, kdy naposledy prali záclony, tedy ... kdy oni vlastně naposledy prali. Letos poprvé jsem zažila, že se pustili do údržby zeleně kolem bydlení, byť trávník před domem sečou pravidelně. Hovořím např. o jedné jabloni a několika tůjích, o pár živých rostlinách ... v tomto směru bych řekla, že jdou do sebe. Všimla jsem si, že i větrají a že hromada nepořádku, který ještě minulý rok měli složený na ploše za plotem, která by se jinak dala využít mnohem lépe, taky mizí.
Jakmile začne být venku trochu teplo, vegetí spíš tam než uvnitř - často opékají cokoliv nad čímkoliv, je slyšet hlahol dětí i dospělých, vytí psů a hudba puštěná ze starého vozu s volume na max, protože když mejdan, tak mejdan. A klidně za bílého dne. Ostatně - za bílého dne se tam děje asi i fůra dalších věcí. Je to prototyp sociálně slabé rodiny, kdy matka/babička vdova v částečném invalidním důchodu a její syn invalida, též jen napůl asi, jsou na sezonu zaměstnaní u obce s tím, že žena syna invalidy je na mateřské s druhým synem, přičemž rodičům může být tak cca 25 let. Staršímu hošíčkovi jsou asi tak tři roky, mladšímu do jednoho. Snad ještě nikdy jsem je neviděla čistě a slušně oblečené, miminko už týden po příchodu na svět jezdilo v golfkách, protože prý pan doktor řekl, že má mít hlavičku výš, tak proč ho pokládat do kočárku??? Oděvy - jak známo - rádi pořizují od ostatních spoluobčanů, pokud se jim tato příležitost naskytne. Vodu vozívali v kanystrech, elektřinu mají asi zapojenou jen tehdy, když zrovna nedluží. Pokud se situace nezměnila, jsou zaúvěrovaní u různých Cofidisů a Houmkreditů a obávám se, že se ze své situace nikdy nedostanou ... Ale ani tohle není to, co mi leží na srdci nejvíc.
Může mi být vlastně úplně jedno, co se u nich děje, nemám s nimi - naštěstí - nic společného, ale přesto mi není vůbec lhostejné, jak jednají mladí rodiče se svými dětmi. Řvou na ně hodně, hodně sprostě už od samého rána, pak tatínek s babičkou odjíždí do práce, takže dvojnásob ukřičená matka kuřačka to musí zvládat i za ostatní - není nic nenormálního, když slyším volání dětí, na které ona obratem odpovídá: "Kurva, drž už tu hubu a běžte si hrát!" Super výchovná metoda, jak na to. A když to nepomůže? Moje otevřené okno do kanceláře je docela slušným zvukovým nosičem, takže k mým uším vzápětí dolehne zvuk typický pro pořádné plesknutí, které má za následek hodně hlasitý nářek právě ztřískaného dítěte. Matčina touha po klidu tím pádem stále není naplněna - aby také ano, když za vším stojí právě ona coby vzor pro nevinného prcka. Řve matka, bude tedy řvát i její ratolest a později i mladší bráška. Vždyť je to úplně normální křičet na sebe, sprostě a hulvátsky se osočovat a myslet si, že tím se všechno dá do klidu. A co nedá máma, to dožene táta ... Začarovaný kruh, ze kterého se nikomu z nich nechce vyskočit ven - dost možná i proto, že sami žili až dosud také v těchto podmínkách.
A tak si říkám - mám to nějak řešit? Nejméně jednou už jim sociálka hrozila odebráním dětí, protože neměli svou vlastní vodu. Vzít ale rodičům jejich potomky, to se mi taktéž příčí. Když však situace je taková, jaká je, snad by malým bylo lépe někde, kde se o ně postarají podstatně láskyplněji a dají jim do života mnohem víc než vědomí, že oni sami jsou pitomci a blbci, kreténi, kteří nic neumí a kteří se zmůžou akorát na to, co se jim v mládí tak často vštěpovalo do paměti. Nebo je snad lepším východiskem dělat jako že nic? Jsem v rozpacích a nepomůže mi ani zavřené okno a ticho. Na ty chuděry, které už teď formují své osobnosti, se prostě zapomenout nedá. Je mi z toho všeho nesmírně smutno :-(.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michal Michal | 21. července 2016 v 18:32 | Reagovat

Jsi opravdu drbna.Vedle tebe bych bydlet nechtěl.

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 22. července 2016 v 9:17 | Reagovat

Nepěkné dilema, toť pravda. Asi bych se klonila k té sociálce, jenže, ty děti už mají asi dost zakódovaný tenhle mechanismus života a je otázkou jestli by nakonec neputovali s návyky jaké si odnesou od jedné rodiny ke druhé. I když jsou ještě natolik malé a málo chápající, že by to pro ně mohlo bát vysvobozením i v tom dětském domově..... kolikrát odebírá sociálka děti z podstatně malichernějších důvodů.

3 Dáša Dáša | Web | 22. července 2016 v 13:16 | Reagovat

Říci "Sociálku na ně" je jednoduché, ale mnohdy to problém nevyřeší, a to ani kdyby ta sociálka opravdu zasáhla. Těžké řešení!!!

4 Janinka Janinka | E-mail | Web | 23. července 2016 v 12:38 | Reagovat

Je to smutný počtení, vždycky je mi těžko na duši, když slyším, jak někdo ubližuje, byť je to třeba i jen slovně, dítěti. Pokud by ses rozhodla kontaktovat sociální pracovníky, pak si z nějakých výčitek nedělej hlavu. Vezmi si třeba mou tchyni, my díky ní byli na "výslechu" kvůli vyložené vykonstruované kravině.

5 renuška renuška | E-mail | Web | 24. července 2016 v 17:32 | Reagovat

[1]:Pročpak jen mi z téhle IP adresy chodí tak povzbudivé komentáře?

[2]:Sama si říkám, že na to vlastně nemám právo kohokoliv soudit, možná mi to jen ještě víc dává vědět, jak krásné je mít vlastní děti a jak krásné je je milovat.

[3]:Ano, je to opravdu těžké :-(

[4]:Jani, tvůj příběh byl jedním z těch, na které jsem si při psaní článku vzpomněla ... ach jo, člověk někdy žasne nad tím, jak ten druhý "funguje" ...

6 Marie Marie | 24. července 2016 v 19:23 | Reagovat

Dětem je nejlépe u rodičů i když jsou takový,jak je popisuješ.

7 renuška renuška | E-mail | Web | 25. července 2016 v 11:39 | Reagovat

[6]:Asi jo ...

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 26. července 2016 v 0:29 | Reagovat

Asi tak nějak vím, o čem píšeš. Tady u nás je to podobné, jen místo jedné rodiny to jsou tři činžáky...
I když, mám pocit, že poslední dobou tu bydlí nějací jiní, protože poslední dny k nám na zahradu létá balón a minulé děti hračky neměly...

9 renuška renuška | E-mail | Web | 26. července 2016 v 11:07 | Reagovat

[8]:Baru, je to nepochopitelné, jak některé rodiny mají nastavený svůj chod a způsob výchovy. A závěr tvého komentáře, ten mě opět ujistil o tom, že jsem ráda a vděčná za to, že se o své syny dokážu postarat a že se máme rádi ...

10 Mi-lada Mi-lada | 1. srpna 2016 v 7:24 | Reagovat

Reni, tady je každá rada drahá. Sociálku kontaktovat můžeš, doporučoval bych anonymně, oni se musí zabývat i anonymama. Ale tak jak to popisuješ, myslím, že nic nezmůžou a pravda je taková, že někdy je mnohem víc ubližováno dětem, kde rodina vypadá navenek slušně.

11 renuška renuška | E-mail | Web | 1. srpna 2016 v 11:33 | Reagovat

[10]: Mil, třeba dnes je tam úplné ticho, ale o víkendu, když jsem byla v práci, tak byl u nich doma i tatínek a to na ty děti řvali dvojnásob. Co půlhodina, to nářek staršího kloučka, asi se už podle nich umí taky pěkně vztekat a křičet ... děs běs. Fakt že jo :-(
... a máš pravdu, bohužel ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama