6. července 2016 v 15:39 | renuška
|
Po cca tříměsíční odmlce jsme si konečně znovu vyrazili (z kopýtka) a v poněkud menším množství o počtu deseti párů očí, rukou a nohou vyjeli jsme my, Hujerovic, na další z našich výprav, tentokráte za historií Jičínska. Konkrétně pak na hrad Kost, který, jak nám bylo řečeno, netyčí se na hoře ani na kopci, nýbržto nachází se v podstatě na rovině, ale přesto je z jeho věží vidět do šíroka dáleka. Meteorologové vyhrožovali deštěm a sodomou gomorou, ale opět se potvrdilo, že když se někam jede s Renatkou, bude hezky. Proto nechápu, co mě vedlo k tomu nabalit se do dlouhých kalhot a uzavřené obuvi. Přece JSEM MĚLA PŘEDPOKLÁDAT!!!, že bude slunečno, teplo a (vz)letno. No nic ... nehledejme mouchy na prima výletu a pojďme si zalistovat několika snímánky z vydařeného červencového dne :-).


Ze Sobotky kolem Humprechtu je to sem, co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky, jedete jedete, kopeček sjedete a najednou hurá, hrad před vámi. V blízkosti "Bílého" a "Černého" rybníka (barvy si pánové hradní určili kdysi podle toho, jaké pivo se z kterého rybníka vařilo), kdy oba jsou v dnešní době jaksi víc zelené. V zajetí pískovcových skal, docela jistě příbuzných od těch nedalekých, Prachovských. S cestami dlážděnými kamenem, s branami mnohými, s věžemi třemi a s velmi příjemnou atmosférou. Tak přesně tady je ta naše radost, ta KOST.
Hrad je to opravdu monumentální, proto jsme se nechtěli při prohlídce okrást ani o jeden okruh a zvolili jsme tedy nejdelší prohlídku, díky které jsme se podívali úplně všude ...
... třeba do komnat plných dobových zbraní, kanónů a jiných válečných památek ...
... do jídelny - místnosti ze všech nejsvětlejší, kde byť bylo prostřeno, nejedla bych, protože jak nám bylo řečeno, jídalo kdysi panstvo z nádobí, které obsahovalo olovo a oni se z obav, že by služebnictvo rozkradlo vzácné stříbrné talíře atd., raději se pomaličku "otravovali" jedovatým kovem ...
... do mučírny, která v těchto místech sice nikdy mučírnou nebyla, ale přesto jsem měla zvláštní pocit a respekt před všemi násilnými zbraněmi, které tu byly k vidění. To jen náš Honza našel odvahu a podvolil se ukázati, kterak se kdysi hambář trestal - ať už na pranýři nebo pomocí "likvidátoru prstů".
Zato v kuchyni, to byla jiná, to bylo onačí pokoukáníčko :-).
Krásně bylo s mými muži ♥♥♥
Po prohlídce a vydatném obědě vyšli jsme ještě po naučné stezce Plakánek, žel Honzíkova zraněná, po dlouhé léčbě ještě občas bolavá nožka zavelela v půli cesty otočit, takže jsme zbytek party nechali za zády a pomalu se zase odporoučeli zpátky do podhradí na limču. Přišli jsme tím o setkání s místním chalupářem, Pepou Dvořákem alias "nejznámějším českým vodníkem", ale nedalo se nic dělat. Nohy má člověk jenom jedny, že ano.
Z Kosti jsme se vydali pak ještě na krátkou zastávku v nedaleké vísce, kterou si mnozí filmaři vybrali jako ideální prostředí do svých příběhů a pohádek. Tam se ale podíváme někdy příště. Pro dnešek se s vámi loučím a přeji vám všem, ať máte taky takovou radost až na Kost, jakou jsme měli my. Je to totiž moc fajn nechat někdy všechno ležet a vypadnout pryč - zvláště, když na to nejste sami :-)
Také jsme minulý rok byli! Vedle hradu se nám moc líbilo a chutnalo i ve venkovní restauraci