close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pozdrav z Paříže

14. července 2016 v 16:25 | renuška |  Snímánky
Teprve dnes jsem se konečně dostala k tomu zpracovat všechny čerstvé fotky z našeho prodlouženovíkendového výletu až daleko, za hory, za doly. Jeli jsme totiž s Ondrou do Paříže.
Tahle nabídka mi přiletěla do klína někdy v dubnu, kdy už jsem věděla, že s kluky opět strávíme dovolenou u moře, ale hledala jsem ještě nějakou zajímavou krátkodenní poznávačku, abychom si to naše cestování o prázdninách trochu rozptýlili a neměli to tzv. na hromadě v jeden termín. Proto jsem byla moc ráda, když se tato příležitost naskytla a na mě bylo jen to rozhodnout, zda do Francie ano či ne a s kým. Nakonec jsme se s kluky dohodli a vzhledem k jejich nadcházejícím plánům nám vyšlo, že mým spolucestujícím bude starší Ondra. Zkoušeli jsme naši dvoučlennou posádku ještě rozšířit, ale bohužel se nepodařilo, takže jsme nakonec vyjížděli v partě čtyř lidí s tím, že naším leaderem byl můj kamarád a starosta naší obce v jednom plus jeho partnerka. Hodně důležitým kritériem pro kývnutí bylo i to, že finančně nás cesta i pobyt ve Francii vyšly za hubičku - ovšem hubičku s podmínkou. Ta zněla celkem jasně - jednalo se totiž o prodloužený pobyt financovaný z větší části z fondů EU, protože druhý den z pobytu jsme měli být účastníky kongresu na podporu míru v Íránu. Dopředu jsem si neuměla představit, co taková konference obnáší, takže nebylo těžké nadšeně odeslat přihlášku k zájezdu. Teď už bych k tomu přistupovala s podstatně větší rozvahou - ostatně o tom se rozepíšu někdy příště. Dnes to bude jen a jen o městu měst, o symbolu romantiky, o zdroji světových památek, zkrátka ... o Paříži.


Po čtrnáctihodinové jízdě nás autobus vysadil před "Invalidovnou" , překrásnou rozsáhlou stavbou se zlatou kopulí, která dříve bývala nemocnicí pro zraněné vojáky. Invalidovna je obehnána obrovským udržovaným parkem a směrem z historického centra ji ve dnech naší návštěvy "zdobily" ještě světové vlajky u příležitosti mistrovství Evropy ve fotbale. My jsme měli na prohlídku města celých 12 hodin a kdybychom měli důkladně projít každou památku, nestačili bychom vidět téměř nic. Proto jsme Invalidovnu obešli obloukem a pokračovali směrem k té nejvyšší železé lady, která je symbolem hlavního města Francie ...





Ano, ano, Eiffelova věž nebo-li "ajfelofka" - na tu v Paříži nejít, to je jako jíst řízek bez trojobalu. Těch jsme měli koneckonců dost do zásoby a proto se s nimi Ondra celou dobu nosil v batohu, abychom je pak - ty poslední dva chudáky - přivezli domů Adarovi. Co v zavazadle mít nemohl, bylo pití, které by mu u prvního kontrolovaného vstupu zabavili stejně jako se to stalo s jeho kapesním nožem, který jako správný chlap měl přibalený s sebou. Buď ven a nebo nůž vyhodit a jít dál. Z fotek je patrné, jak to dopadlo - oželeli jsme Ondráškovu výbavu a investovali 32 €, abychom vyjeli až nahoru do mraků a měli město jako na dlani. A stálo to za to! Lehký mlžný opar v dáli nám nebránil kochat se pohledem na Seinu a její okolí - toto je zážitek, který by si každý turista neměl nechat ujít. Tečka.



Po skvělém obědě na lodi kotvící na Seině přímo pod Eiffelovkou pokračujeme k mostu Alexandra III - tento je vidět už z dálky díky svým čtyřem obřím pilířům s pozlacenými sochami na jejich vršcích. Most lemují nádherně zdobené lampy a okouzlující je i pohled směrem k věži. Davy turistů tu korzují asi neustále a my mezi nimi jdeme až k pomyslnému rozcestí, odkud je v dálce vidět Vítězný oblouk po levé straně a po pravé už máme téměř po ruce samotný palác Louvre. Tam máme namířeno ...


Míjíme megalomanské ruské kolo, rozzsáhlý park s restauracemi po obou stranách, jezírko, neobvyklé lampy, procházíme "Malým Vítězným obloukem" a už jsme tam ...



V parném dni se lidé chladí svěží vodou z přilehlých bazénků, ti trpělivější nebo ti, kteří mají na Louvre celý den, stojí dlouhou frontu, aby si mohli prohlédnou expozice pod "pyramidou" a my jen tiše (a někdy i nahlas) zíráme na tu krásu kolem sebe. Zdržujeme se co možná nejdéle, abychom dostatečně vstřebali atmosféru místa, které si zaslouženě získalo naši pozornost. Bohužel, Mona Lisa musí počkat na jindy, my máme před sebou ještě jednu památku, kterou pochopitelně také MUSÍME vidět!


To ale neznamená, že máme oči jen pro dominanty velkoměsta, naopak - všímáme si i detailů, které doplňují více či méně vkusně historické jádro Paříže.




Katedrála Notre-Dame. To je podívaná! Aby také ne - taková krasavice. Hodně mi připomíná přenádherný Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře - asi hlavně svou velikostí a zdobností. Nejsem odborník přes architekturu, ale docela bych se nedivila, kdyby obě jmenované stavby byly vystavěny ve stejném slohu. A kdo z vás poctivě četl povinnou školní četbu, určitě ví, že právě tady se odehrával příběh lásky hrbáče Quasimoda k překrásné tanečnici Esmeraldě. Pobytu u katedrály jsme stejně jako u Louvru věnovali dobrou půlhodinu, možná víc - obdiv jsme neskrývali. Stejně tak potřebu jít se osvěžit do přilehlé kavárničky, kde jsme dali odpočinout nohám.

Naše prohlídka města se chýlila ke konci. Zbývaly nám ještě asi tři hodiny, abychom se vrátili zpátky k Invalidovně, kde nás měl autobus naložit a odvézt do hotelu. Cestu zpět jsme kombinovali jak procházkou podél řeky, tak kličkováním v uličkách plných kaváren a bageterií, kde jsme si koupili něco dobrého na zub.

Obloženou bagetu jsme s Ondrou spořádali cestou k Louvru, kde jsme na udržovaném trávníku natáhli svá unavená, upocená, uchozená těla a dobrou hodinku jsme lenošili. Teprve tady jsem pocítila tu správnou francouzskou ležérní náladu, elegantní způsob aktivního i odpočinkového relaxu, jako bych to jejich chrčivé "er" teprve tady začala pořádně vnímat. Vnímala jsem i první kousnutí do typického slaného koláče s kozím sýrem, který mi absolutně nechutnal a letěl do koše na rozdíl od luxusních slaďoučkých křehoučkých makronek, které se rozplývaly na jazyku a šmakovaly náramně. Však jsme jich pár dovezli i domů, aby i ostatní okusili typickou chuť Francie.

A pak už hurá na autobus, který měl hodinu zpoždění kvůli zácpě. Bát jsme se ale nemuseli, u Invalidovny se sešly dva vojenské vozy se čtyřmi ozbrojenci, kteří (nás) poctivě hlídali se zbraní v náručí a nespustili (z nás) zrak. Byl to zvláštní pocit, ale čert to vem. Lepší, než kdyby se kolem nás rojili desítky muslimů, jak tomu bylo o den déle ...

Závěrem po ódách na památky Paříže několik postřehů, které by se vám třeba - budete-li sem mít namířeno, mohly hodit:
  • pokud čekáte, že město bude upravené, čisté, uklizené, připravte se na naprostý opak. Vyjma prostorů přímo u památek vás čekají uličky plné odpadků, zapáchající močí, plácky s neosečenou zaschlou trávou, špína, davy lidí a v případě letních dní i hodně horké chvilky.
  • Ať jdete, kam jdete, vpustí vás bez vlastního pití - to musíte nechat u vstupu. Takže se zbytečně netahejte s termoskami, petkami s vodou nebo čímkoliv jiným. Je to zbytečné a pokud vlastní zásoby nevyžahnete dřív, než dojdete do cíle, patrně vám nezbyde než se s nimi stejně rozloučit. Místo toho si můžete kdekoliv ve stánku zakoupit vychlazenou minerálku za nemalé peníze, které ale utratíte velice rádi, protože žízeň ničím jiným neuhasíte.
  • Stejně tak je to s jídlem - na zapařené zásoby z domů už v poledne nebudete mít vůbec chuť, takže si nachystejte obložené chleby leda tak na cestu tam a pak se spolehněte na to, co si koupíte přímo na místě. Je z čeho si vybrat a když se neunáhlíte jako my s "tartaletkou", dozajista si pochutnáte.
  • Nepřepočítávejte na naše peníze!!! To byste si nemohli dopřát vůbec nic. Prostě si užívejte v rámci svých možností a pro chvíli zapomeňte, že půl litr vody stojí stovku.
  • Suvenýry jsou na každém rohu, ale poštovní schránky nebo známky abys pohledal! Takže jsme to vyřešili tak, že pohledy s námi přejely hranice, ale známku jsme na ně lepili českou.
  • Pohodlný boty. Pohodlný boty. Pohodlný boty. Bez nich radši zůstaňte doma. Já jsem si puchýř na malíčku léčila ještě čtvrtý den.
  • Zavazadlo jen malé - brašnu, malý batůžek na nezbytnosti, netahejte se zbytečně s tím, co fakt nepotřebujete. Je to zbytečné, obtěžuje vás to a fakt to nemá pro vás žádný smysl. Leda, když plánujete nakoupit hodně dárečků - ať je je kam uschovat. Jinak je lepší jít "nalehko".
  • Máte-li namířeno tam, kde to neznáte, je určitě fajn mít s sebou někoho, kdo na daném místě už někdy byl a má vám k tomu co říct. Je to totiž tisíckrát lepší, než když se připojíte k vícečetné skupině, která zdaleka tak dobře nespolupracuje jako tým méně lidí. My měli to štěstí, že jsme mohli jet s člověkem, který Paříž už dvakrát navštívil a navíc si skvěle pamatoval nejen cesty ke všem památkám, ale i jejich historii. Za to jsem moc ráda a považuji to za jeden z největších bonusů tohoto výletu.
Uf. Konec. Kdo jste došel až sem, gratulace! Tentokrát jsem si opravdu zablogovala hodně slušně a doufám, že jsem vás bavila. Že jste si se mnou prošli zase další kousek světa a že se vám v Paříži líbilo. Já sama si teď dobrovolně od Francie ordinuji odpočinek a pokud ještě někdy přilétne nabídka sem jet, tak doufám, že tomu tak bude nejméně za pět let. Do té doby mi toulačky Paříží bohatě stačí :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | 14. července 2016 v 18:15 | Reagovat

Co se týče stylu máš pravdu. Sv.Barbora i Notre Dame je vrcholný gotika ;-)

2 yellow yellow | 14. července 2016 v 22:01 | Reagovat

Mně Paříž docela zklamala. Památky jsou sice pěkné, ale nijak extra mě neoslovily a město jako takové se mi moc nelíbilo. Navíc všude strašné fronty, a to i přes to, že jsme v Paříži byli v zimě, krátce po útocích na Charlie Hebdo. No a největší zklamání byla Sima. :( Co jsem si však užívala, bylo jídlo. A zvlášť ráda mám ony tartletky, naopak makronky mě absolutně neoslovují.

3 renuška renuška | E-mail | Web | 15. července 2016 v 9:13 | Reagovat

[1]:No prosím, jaký jsem znalec :-D

[2]:Mně zklamala v tom smyslu, že je opravdu šedivá, ušpiněná, kromě památek docela nijaká. Ale přesto jsem si odtud odvezla krásné zážitky, člověk je prostě musí chtít vidět ... pak jsou dojmy o to hezčí.

4 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 15. července 2016 v 11:36 | Reagovat

A já ještě v Paříži nebyla a podle fotek si myslím, že bych to měla napravit....trošku mně ale berou chuť k její návštěvě ty všechny teroristické útoky..... :-(
Renuško, máš s klukama skvělé fotky!! :-)

5 Kamča Kamča | Web | 15. července 2016 v 12:34 | Reagovat

Tohle je krásné, dokonalé, krásná Paříž, Francie. A pak se najde nějaký debil, který všechno zkazí...Nice, jsem s Vámi!!!

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 15. července 2016 v 12:51 | Reagovat

Moc hezká reportáž, děkuji. V Paříži jsem dosud nebyla. Moc se mi líbily rady na závěr, jsou velmi důležité. :-)

7 renuška renuška | E-mail | Web | 15. července 2016 v 13:14 | Reagovat

[4]:Heli, za návštěvu to určitě stojí ... snad se časem situace uklidní a ty se tam s rodinkou také podíváš.

[5]:Ano ... je to šílené :-(

[6]:Děkuji, docela bych tyhle rady sama před odjezdem také uvítala. Člověk by hned odjížděl moudřejší.

8 Lenka Lenka | 15. července 2016 v 18:36 | Reagovat

Paráda! Já bych se hlavně kvůli té nenapodobitelné atmosféře vrátila hned...

9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 16. července 2016 v 8:40 | Reagovat

Krásné fotky i povídání, i když mě samotnou Paříž nikdy moc nelákala a asi tomu tak i zůstane. To je ale můj problém, že jo :-D. Což ale neznamená, že se mi Francie nelíbí, velice mě přitahuje francouzské pobřeží, Provence a tak :-).

10 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 16. července 2016 v 17:18 | Reagovat

V Paříži jsem byla v době, kdy teroristické útoky ještě nehrozily. Není to nejčistší město, to je pravda, ale za návštěvu rozhodně stojí. Součástí prodlouženého víkendu byla i návštěva Versaill, a tam se mi líbilo moc :-)

11 renuška renuška | E-mail | Web | 18. července 2016 v 11:18 | Reagovat

[8]:Leni, já kdybych mohla někdy Francii ještě okusit, ta bych určitě volila známé romantické Provance ... :-)

[9]:Jani, jsou příležitosti, které se neodmítají. Jsem ráda, že jsme jeli, viděli, sdíleli, nasávali ... poznali jsme kus světa a minimálně máme co dát do alba za rok 2016 a na lednici nám přibyly tři krásné magnety :-D

[10]:Ó, o krásách Versailles jsem mnohé slyšela a vůbec bych se nezlobila, kdybych si překrásné zahrady i palác mohla někdy prohlédnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama