close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dva a půl týdne

3. července 2016 v 11:17 | renuška |  Jak to vidím ...
Je mi dobře. Bála jsem se samoty, to přiznávám, a občas to na mě i trochu dolehne, takový ten pocit, že kolem vás je bublina, do které se vejdete jen vy a nikdo jiný, což ne vždy je zrovna košer. Je přirozené a nadmíru božské mít vedle sebe člověka, se kterým se vám dobře "dýchá" a který vás vyslyší, pohladí, políbí, pomiluje, potěší ... no takové ty krásné a nejmilejší věci na světě. Ale zároveň je fajn být je n sám(a) se sebou. Přijde mi proti mysli dělat si tabulku plus/mínus a do ní vypisovat klady a zápory singl života matky dvou puberťáků, ale jestli je pro mě něco opravdu zásadní změnou, tak především:
  • míň vařím
  • míň peru
  • mám téměř pořád uklizeno
  • televize je skoro nevyužitá
  • necítím cigarety
  • dělám, co chci, kdy chci
  • postel pořád není prázdná - můj mladší syn i obě kočky vědí, jak mi udělat společnost

Ne, takhle ne, ještě jednou ...

Přesně tak dlouho to už je, co jsem zase svobodná. Mladá slečna. Sice s třicetidevíti křížky na bedrech, ale na čísla se nehraje. Jsem překvapená, protože jsem si sebe sama představovala jako hromádku neštěstí, které bez chlapa nebude umět žít. I přes dva krásné a dozajista v té době láskyplné vztahy, kterých nelituji a za které jsem nesmírně ráda, ať už dopadly, jak chtěly, mě ale nemrzí, že si teď zkouším svůj vlastní život lajnovat sama. Bez toho, aby vedle mě kráčel muž a já se mu rychlostí chůze přizpůsobovala. Učím se organizovat si své dny tak, jak to vyhovuje mně. Zjišťuji, co pro mě je a není dobře, co jsem byla ochotna ze svého života vypustit, ani by mě to tížilo, a co mi naopak vadilo, že musím přijímat. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu v nové situaci v pohodě, nevěřila bych mu. Tvrdila bych, že budu stále mimo sebe, uplakaná, ukňouraná, bolavá renuška, která bez mužského objetí nemůže fungovat. Ale já můžu. Navíc mám kolem sebe tolik testosteronu, že mi snad ani nevadí, když jdu večer spát a ležím tam výjimečně sama. Dopřávám si odpočinek, léčbu samotou, terapii klidem, relax svobodou. Dělám si radosti jakéhokoliv rázu. Ať už jsou to večerní chvíle s osmisměrkami, kdy vedle mě leží Honzík a pomáhá mi hledat slovíčka, která - to mě fakt fascinuje, jako by odpovídala mé náladě a mým myšlenkám. Nebo večeře v podobě grilované cukety či oběd složený z pohanky a lilku - do té doby něco nevyzkoušeného, protože by to neprošlo. Tou největší hmotnou radostí je můj staronový bílý miláček, se kterým vás někdy příště seznámím a o kterém vám jen napíšu, že to byla láska na předprvní pohled. Já jsem si ho vybrala a on ke mně dorazil přesně tak, jak jsem si přála. Obří radost je i zjištění, že spolužáci z Ondrovy třídy mě prostě obejmou a řeknou, že mě mají rádi. Protože pak vám fakt najednou není těch devětatřicet, ale třeba jen pětadvacet, jak mi někteří tipovali - vtipálci :-D. Forever young.

Zjišťuji, že když už člověk ať už svým, nebo cizím rozhodnutím zůstane sám (myšleno bez partnera), není to důvod k tomu, aby zanevřel na život. Je to začátek nové cesty, protože kříž/ovatka vždycky má víc možností a zůstat stát nebo se nedej bože vracet zpátky - to nás nikam neposune. Minimálně zjistíte, že vám stejně nic jiného nezbývá než vykročit vpřed, maximálně pak, že jste to zvládli sami a vaše sebehodnota rázem stoupla o několik desítek ne-li stovek procent nahoru. Jste zodpovědní sami za sebe a rozhodujete především vy za to, jak váš osobní život bude vypadat. Nechala jsem za sebou slušný potůček slzí, jezírko slané vody, fotku zlomeného srdce, ale přede mnou se mi rýsuje tolik nového a nepoznaného, že bych byla sama proti sobě, kdybych si to nechala ujít. Tu voňavou louku plnou rozvketlých květin, ty motýli, co mě šimrají ve vlasech a třeba časem znovu skočí dovnitř, až přijde ta správná chvíle. Ale na tu mám opravdu ještě čas - nechci spěchat, nechci za každou cenu chvátat "za štěstím", chci si zvolna vykračovat, zhluboka se nadýchnout a vnímat roztažená křídla. A pomaličku se uzdravovat. Teprve pak ať se žluťásci honí, kde se jim zachce. Však oni sami vycítí, kdy mají přilétnout ...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mi-lada Mi-lada | Web | 3. července 2016 v 12:48 | Reagovat

Správný pohled na situaci. Mám z Tebe radost. :-)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. července 2016 v 16:29 | Reagovat

Renuš, pomohlo Ti to, když jsi to napsala?

Možná vedle sebe nemáš chlapa, se kterým si patříte na celý život, a jo, kluci Ti taky odejdou, ale pořád máš sebe a to je prostě nejvíc :-)
A když máš sebe, tak máš i blog a když máš blog, nejsi sama :-)
A dokonce, což se mi na blogu neskutečně líbí, si psaním můžeš třídit myšlenky stejně dobře, jako když diskutuješ s jiným člověkem. A možná i líp :-)

Drž se a držím palce.

3 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 3. července 2016 v 17:15 | Reagovat

Život už je takový, pokaždé není jako prosluněná zahrada. Určitě není třeba spěchat do nového vztahu, ještě máš před sebou spoustu let a hlavně báječné kluky vedle sebe. Jsem přesvědčená, že krásný vztah na tebe určitě čeká, držím palce :-)  :-P

4 Katka Katka | E-mail | Web | 3. července 2016 v 22:47 | Reagovat

Každá ženská by měla přijít na to, co všechno sama zvládne. Nemyslím tím přímo rozvod nebo rozchod, ale to, že soužití dvou samostatných schopných plnohodnotných lidí je lepší, než když jeden visí na druhém, myslí si, že nemůže být šťastný bez druhého.....

5 Lenka Lenka | 4. července 2016 v 9:13 | Reagovat

Renuško, nevím, co říct... asi... máš můj obdiv! A ten optimizmus Ti taky trochu závidím... :-D Vážně je skvělý, že sis to předtím i teď takhle parádně srovnala v hlavě a že Ti díky tomu je, jak Ti je. Protože když jsme šťastné nebo alespoň v rámci možností v pohodě, ty lepší a (s)nové zítřky se očekávají mnohem lépe. A možná o to dřív si nás i najdou! A tím čekáním se netrápit, ale brát si z něj to pozitivní, to neumí každý. Fakt mám z Tebe radost!!! ;-)

6 renuška renuška | E-mail | Web | 4. července 2016 v 12:18 | Reagovat

[1]:I já mám radost :-)

[2]:Blog je pro mě deník a ráda se tady vracím v čase. Do mého života patří všechno, dobré i zlé, proto je třeba si zaznamenat tyhle zásadní, zveřejnitelné body.

[3]:Evičko, moc díky. Všechno je to pravda a já se jí budu řídit, protože tak mi to teď nadmíru vyhovuje.

[4]:Kači, obecně si myslím, že každý člověk. Byli jsme vychovávání v tom, že sami nemůžeme být, že vždy musíme fungovat v páru, ale když člověk nenajde cestu sám k sobě, nikdy nebude úplný, i když bude mít kolem sebe milion lidí.

[5]:Leni, taky mám radost. Ale to víš, že mi je někdy smutno, nechci dělat frajerku. Jenže co si pomůžu utápět se v pláči? Nic z toho ... lepší je se těšit a přizpůsobit se novému životu, který umí opravdu kouzla :-). Jen se na ně umět podívat těma správnýma očima :-)

7 Blanka Blanka | 4. července 2016 v 19:42 | Reagovat

Reni,naše rodina je příklad,ze nic není nemožné( neříkám, že správné)...Já žiju v dlouholetém manželství( rozhodně ne bez problémů), můj starší syn je singl a mladší syn žije spokojeně v bezdětném
manželství  ( zatím, jsou ještě mladí a budují kariéru...) Takže hlavně si najdi svoji cestu a věř, že  je všechno normální...

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | 5. července 2016 v 13:00 | Reagovat

Milá Renuško, přeju ti, ať už se vydáš na té křižovatce jakýmkoliv směrem, aby to bylo správně a aby ti to přineslo spoustu štěstí a třeba i lásky.

Mám tě ráda a držím pěsti :-).

9 Intuice Intuice | E-mail | Web | 5. července 2016 v 14:42 | Reagovat

Renuško, pěkně sis setřídila myšlenky. Já v podobném věku řešila podobné. Taky jsem třídila, obávala se samoty, která se nakonec ani nekonala. Zklidnila jsem se a začala dělat věci tak, jak chci já. Jsem šťastná. :-)

10 renuška renuška | E-mail | Web | 6. července 2016 v 11:28 | Reagovat

[7]:Jo, Blani, normální je v podstatě úplně všechno. Ale stejně má člověk tak nějak hluboko v sobě zakořeněné, že teprve řádně oddaný svazek ženy a muže je to nejsprávnější ... Pro mě je teď nejdůležitější se srovnat do latě a pak děj se vůle boží :-)

[8]:Jani, ty jsi zlatíčko :-* <3 Děkuju za všechno :-)

[9]:I já mám občas ze samoty strach, říkám si, jak mi bude smutno, ale ono to k tomu setřídění myšlenek prostě patří. Gratuluji k nalezení štěstí! :-)

11 Sugr Sugr | E-mail | Web | 6. července 2016 v 13:49 | Reagovat

Reny, jsi neuvěřitelně silná žena, máš dva smysly života (nej-důležitější v životě ženy), pro které má smysl žít. Ano, ženy, které zůstávají z jakéhokoliv důvodu samotné a nemají dítě - jsou nešťastné, osamocené, ale my smysl života máme! ;-) Přesto, jak tě tu občas čtu a znám, věřím, že když budeš chtít, budeš mít zase brzo po boku muže, pro kterého budeš dělat opět s "láskou" to, co žena v soužití s mužem dělá ráda a nebere to jako povinnost či otroctví (jó jsou takové ženy, které v soužití s mužem otročí a rády!)
Není štěstí v životě mít muže vedle sebe 24 hodin za zadkem, štěstí je mít pro koho žít, a to ty máš! :-)
Jeden velmi, velmi moudrý mladý pán mi kdysi řekl: "Není chyba v tobě, je chyba jeho, že si tě nedokázal vážit a ocenit co v tobě měl!"
Ano! Tak to je, ber to tak, že "jeho chyba, že zůstal bez tebe!"
V tvém případě tomu víc než věřím.

12 renuška renuška | E-mail | Web | 6. července 2016 v 15:49 | Reagovat

[11]: To je táááák kráááásnýýýý. Děkuju moc, děkuju :-* A je to tak, ti moji chlapi, ti jsou prostě nejvíc a až bude mět přijít do mého života ten třetí, tak přijde. Ničeho nelituji a jsem vděčná za všechno, čeho se mi dostává, i když to občas sakra bolí.

Děkuju moc ještě jednou :-*

13 Blanka Blanka | E-mail | Web | 13. července 2016 v 19:30 | Reagovat

Ano,tak tohle je Renuška...silná,plná optimismu,víc se dívá před sebe a očekává lepší zítřky.Pěkně jsi to napsala ,myslím,že už teď si to užíváš a pěkné to bude i v budoucnu,uvidíš :-)

14 renuška renuška | E-mail | Web | 15. července 2016 v 9:15 | Reagovat

[13]: Blani, věřím v to. Jsem vděčná za to, že spolu i přes náš rozhod dokážeme komunikovat a povídat si. A upřímně - mám teď na sebe tolik času!!! Chci si tuhle singl etapu užít, abych na ni v budoucnu vzpomínala jako na hezkou část svého života a ne jako na proplakané dny a bezesné noci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama