25. července 2016 v 19:41 | renuška
|
Když vás vaše nejvíc nejmilejší a nejlepší přítelkyně a kamarádka poprosí o dort, okamžitě a střelhbitě přehodnotíte svoje plány a priority, protože tady slovíčko "ne" prostě neexistuje. Není. A bastafidli. Zvláště pak, když se jedná o narozeninový dárek pro třiadevadesátiletou!!! babičku paní "tričkové" Kateřiny. Katce jsem prostě chtěla vyhovět, protože ... prostě proto. Pro ni i pro ni. Pro Katku i pro její báječnou babi, která je sice už v hodně pokročilém věku, který si vybírá daň tím, že paní je odkázaná na invalidní vozík, jinak je ale naprosto soběstačná a čilá. Je to bývalá učitelka a stále jí to neuvěřitelně myslí a já pokaždé, když ji vidím, žasnu nad tím, jak dobře vypadá a jak je fajn. A jak už to u takhle starých lidí bývá, mají zpravidla vše a jsou vděční za to, když se kolem nich sejdou jejich nejbližší a stráví čas pospolu. Na velké dary už se dávno nehraje ... To ale neznamená, že by nemohli dostat třeba takový prezent, který je ke konzumaci a překvapí víc než tradiční balíček s potravinami.
Stejně jako dort s mašinkou z minulého článku, tak i tenhle bylo třeba připravit na uplynulý víkend, naštěstí tedy až na neděli, a s tím už se dalo něco udělat. Stačilo "jen" v pátek mezi zdobením "mašinkového" moučníku upéct oba korpusy a slepit je krémem plus ovocem, zamatlat a nechat odstát v lednici, kde jim denní pobyt neuškodil. V neděli ráno po hodně výživné sobotě pak práce s potahovkou byla tím nejnáročnějším momentem, protože čím větší základ, tím větší placka ... naštěstí je teď takové teplo, že materiál doslova měkne pod rukama a tím pádem jde i docela dobře rozválet. Samotná dekorace proběhla tak nějak sama a najednou to bylo. Ten osmikilový macek, který putoval za úžasnou dámou, která je babičkou další úžasné dámy, paní Kateřiny ♥.




A to je on - starorůžový, holčičí, decentní, s hromadou kytek, s mašlí jako hrom, s obdivem a úctou pečený dort. Spodní patro je už takovou starou známou kombinací vanilkového korpusu i krému ve dvou vrstvách společně s ovocem - borůvky/rybíz/maliny. Horní kulaťáček jsem pak vyráběla z lískooříškového těsta slepeného krémem caffé latté posypaným drcenou čokoládou. Ať si každý vybere, co mu víc šmakuje - jeden radši lehčí svěží dortík, druhý zase hutnější ... tady bylo od každého kousek a jak pak Katka psala, chutnalo všechno všem a tak to má být. A mně se ulevilo, protože jsem se bála, aby rybíz nebyl moc trpký a přece jen ta zrníčka ... evidentně nikomu nevadil a já jsem o to radši, protože ještě nejméně na dva dortíky mám tuhle zahradní směs připravenou :-).
Co se týká práce se živými květinami, je to radost s nimi dělat - doslova a do písmene vám práce kvete pod rukama a z nijakého výtvoru se stává pan dort, rozhodně ne ledajaký. Věděla jsem přesně, jak chci zdobit, zápichů na jednotlivé kvítky jsem měla také dost, stejně tak organzu, opravdu se mi čančalo hezky.
A pořád není sladkým článkům konec. Právě teď mi v kuchyni voní čerstvě upečený piškot, v lednici se chladí banány v čokoládě ... víc vám ale povím až příště. A taky ukážu. Mohla bych teď péct do nekonečna, jen dnes jsem musela odmítnout další dvě známé, protože prostě nemám čas. Takže když teď napíšu, že se k dortování vrátím až koncem sprna, bude to pravda pravdoucí. Ovšem musím se pochlubit, protožéééé ... dostala jsem poprvé v životě nabídku péct svatební dort!!! Páni! To je výzva, s prominutím, jako "prase", a já jí budu čelit v září. Do té doby snad ještě něco natrénuji a vykoukám a i kdyby ne, věřím, že nezklamu. Udělám pro to totiž maximum (tedy totéž, co pokaždé, když peču :-) ).
No páni, ten je nádherný.
Myslím, že svatební dort upečeš naprosto úžasný, protože už tento nemá chybu!!