24. června 2016 v 16:07 | renuška
|
Starají se o mě krásně obě dvě. Tu jednu znám už řadu let, tu druhou poslední rok a půl. Ta první o mě pečovala už kdysi dávno a já jsem se teď do její "náruče" vrátila znovu, abych se srovnala do latě. Ta druhá mi vstoupila do cesty díky mamce, která jejích služeb využívala už dřív a nemohla si je vynachválit. Obě jsou úžasné, nadané, empatické, skvělé, mají můj obdiv a dík za to, že jsou a že je mám. Moje Martiny ...
Martina "první"
Kdybyste ji potkali a měli na první pohled jedním slovem popsat, jak na vás působí, možná by se dost často opakovalo slovo "čarodějnice". Ale nikoliv hanlivě vyslovené, nýbrž s poklonou a úctou a snad i pokorou před vším, co z Martiny vyzařuje. Je to dáma s uhlově černými vlnitými vlasy, tmavou pletí, štíhlá jak laň, s jiskrou v oku a zvláštním pohledem, kterým vám vidí až úplně do toho nejniternějšího nitra vaší duše. Neschováte se před ní a dost možná je ona jedním z mála lidí, kterému jste ochotni ukázat svou opravdovou tvář, aniž byste se báli trapasu, zesměšnění, opovrhování. Ona to po vás totiž chce - vás samotné, projev vašich dobrých, ale i špatných vlastností, vaše nálady, dojmy, pocity. Pomáhá vám pochopit, proč vás okolnosti těší, proč vás trápí, co si příliš připouštíte a čemu se (ne)úmyslně vyhýbáte - to vše ve váš prospěch, i když to třeba nejsou zpočátku pozitivní zprávy. Postupně je/se ale vidíte ve stále lepším obraze a to, co vám zpočátku nesedlo, vás teď třeba mile překvapuje, protože už chápete. Ty souvislosti, bez kterých by nic nemělo ten správný význam.
Můžete jí říkat, že je to šarlatánka, kartářka ... dobrá, i ta čarodějnice. Já jí ale říkám "léčitelka". Protože ona opravdu léčí mou duši, pomáhá mi najít tu správnou cestu k objevení své přirozenosti, lehce a "stravitelně" mě vrací zpátky do mého opravdového života. Abych byla ještě přesnější, vracím se tam sama díky procitnutí, ke kterému mě pomaličku směruje a já pak ten obrovský objev "jen" realizuji. Nebudu konkrétní, ale když jsem počátkem března byla na první terapii, nevěřila bych, že za další tři měsíce ujdu takový kus a najdu ztracené ... Setkám se s tím, co má pro mě opravdovou a skutečnou cenu, setkám se sama se sebou a svými potřebami, a ano, i láskami. I když to teď, po odchodu Tomáše tak nevypadá, i tady je to o lásce a ne nikterak malé, ba naopak ... Vážím si toho a děkuji, protože vše, co se mi děje, je pro mé dobro a den co den se o tom ujišťuji, že je to skutečně tak.
Martina "druhá"
Jsem zastáncem toho, že každý člověk bez ohledu na pohlaví by se jednou za čas měl nechat hýčkat. Ne proto, že musí, když to dělají i druzí, ale jednoduše proto, že si to zaslouží. Všichni si ono rozmazlování představujeme asi jinak, pro mě je to masáž. Doteky, mačkání, hlazení rukou profesionála, který ví, co přesně každý můj sval potřebuje, každý nerv, každý kousek (tedy téměř :-D ) mého těla. A přesně takovým člověkem, který UMÍ, je moje "druhá" Martina. Nádherná vysoká brunetka s laskavým pohledem, s milým úsměvem a něžnou ženskou aurou, s těma nejšikovnějšíma rukama a smyslem pro intimní ticho a klid, který mi během její péče dopřává. Občas sice prohodíme pár slov, většinou však zůstávám ležet jen se svými myšlenkami a postupně se od nich vzdaluji a nechávám se unášet na vlně omamujících doteků, které lahodí mému tělu. Poslouchám éterickou hudbu, která krásně podtrhuje atmosféru relaxační hodiny a půl. Právě tak dlouho trvá hawajská masáž Lomi-Lomi společně s indickou masáží šíje a hlavy. Rozkoš. Extáze. Ráj.
Domů odcházím nerada, celá mastná a příjemně unavená, s kartičkou vyplněnou příštími návštěvami na téměř půl roku dopředu, protože Martina má svou klientelu slušně rozrostlou a nechávat objednání na poslední chvíli znamená čekat na um zlatých českých ručiček třeba i tři měsíce. A to já nechci. Přijít byť jen o jediný měsíc, kdy bych si nedopřála tenhle svůj osobní luxus.
Plně si uvědoumji, jaké štěstí mám v obou Martinách, v tom, že jsem je mohla potkat a svěřit se jim. Do péče, do rukou, naprosto se jim oddávám a ony mě léčí. Užívám si tyhle dary a přeji i vám, ať máte také ty "svoje" Martiny, nebo třeba Zdeny či Radky. To je úplně jedno, jak se jmenují. Zkrátka ať máte za kým jít, když potřebujete "uzdravit" :-)
PS: Jsem z Podkrkonoší, takže pokud mě čte někdo z této oblasti a měl by zájem o služby Martiny první či druhé, stačí mi napsat. Mileráda předám kontakt a garantuji, že nebudete litovat :-)
Moc krásně napsané, je to magická shoda jmen. :)