Teorie zubních kartáčků
9. června 2016 v 16:24 | renuška | Jak to vidím ...Komentáře
Krásně poetický melancholický článek.
Snad si kartáčky k sobě najdou cestu. Třeba jiné, třeba jinak, ale správně.
A proč to....?
Když jsem tu četla tu story, jak jste se našli, zamilovali, scházeli, sestěhovali... Jak je možné, že je toho zas tak najednou konec? Co se pošramotilo?
To už spolu vážně dva lidé, kteří se milují, po několika letech náhle nejsou schopni spolu žít...?
Je mi z toho smutno...
Všechno zlé je pro něco dobré,třeba začít znovu a líp a jinak.Věřím,že budou kartáčky brzy zase v uspokojivém počtu.
Reni,moc hezky napsané a s grácií.A věřím,že s tou to VŠECHNO i ustojíš.Ty jsi tak pozitivní člověk a i když teď ti není zrovna do smíchu,tak to překonáš.Než se trápit ve vztahu,ve kterém se nám přestalo líbit je lepší to rozseknout a jít dál jinak.Navíc ti doma zůstanou dva skvělí kluci,kteří tě určitě podrží a rozesmějí ![]()
[5]:Kdeže, rozvedená už jsem přes pět let
[6]:Kdo bez chyby, ať hodí kamenem ...
[7]:I mně je smutno ...
[8]:Tak to taky říkám a zatím to vždy platilo, Maru :-*
[9]:Blani, je to tak. Kluci jsou úžasní společníci a parťáci a jsem si jistá, že i ve třech se to dobře táhne
. Navíc je to jen otázka času - vyléčit duši, srdce, sebe je prostě potřeba teď víc než cokoliv jiného a pak přijde to, co přijít má ...
Reni, co na to říct? Na jednu stranu chápu, že to bolí, na druhou stranu když už to musí být, tak to chce rychlý řez. K čemu je dobré do oddalování?
Já vím, to se to radí, když se to týká někoho jiného, ale Bůh ví, jak by to bylo, kdybych byla v tvojí kůži?
Takže držím palečky.... ať je slziček co nejméně, ať jsou očistné a pak s úsměvem vstříc novým zítřkům.
Co se dá dělat, změna je život. Přeju kartáčkům, ať tento neutišený stav netrvá dlouho.