1. června 2016 v 16:19 | renuška
|
Zásep a parapet okna do obýváku jsou u nás doma jediná dvě místa, která mohu celkem bez omezení krášlit zelení. O venkovní prostor se dělíme s rodiči, takže samozřejmě nepatří vše jen mně, ale to, co vám tu dnes ukážu, je jen a jen moje pýcha :-).
Psala jsem, že bez omezení, ale pro letošek jsem hodně ubrala na živé parádě na okna, protože naše kočky si milerády vyskakují a dívají se nám do bytu s tím, že je vůbec nezajímá, že přitom likvidují bohaté sazenice rozkvetlých letniček, které jsem si předchozí roky pořídila a hýčkala. Právě proto jsem se letos omezila jen na tři skromné květináčky a zbytek prostoru nechala domácím miláčkům. Protože co bych pro ně neudělala :-)
Nevzpomenu si sice hned na jméno kytičky, ale jednak jsem potřebovala tři sazenice a druhak jsem propadla v zahradnictví lásce na první pohled, máme letos na oknech právě tyto krasavice. No a mezi nimi onen prostor pro Mášu a Kikina.
Hned vedle okna do obýváku jsou prosklenné dveře, které používáme jen v jednom případě, a to - jak jinak - čekají-li na prahu ti naši dva chlupáči. To ale neznamená, že bych nevyužila prostoru, který se nabízí k dekoraci. Momentálně mi tam dokvétají sedmikrásky od nejmilejší přítelkyně, paní Kateřiny a s nimi tam drží stráž kopretina na kmínku. Nevím, proč, ale během dvou dní od focení mi začala příšerně žloutnout, takže prosím velice zdatné zahrádkářky - co s tím? Proč se to děje? Nějaká rada, pomoc, šance na záhranu?
Na jednom konci záspi - proti našim vchodovým dveřím do bytu, mám takové malé zátiší dřevin a jiné zeleně a taky ještě jednu kopretinu. Ta je trochu víc chráněná před přímým sluncem, tak možná to je ten důvod, že méně kvete, ale také nežloutne. Mám tohle místo moc ráda - jednak proto, že je to skutečně jediný prostor, který si můžu sama podle svého piplat a druhak není nic lepšího než navodit dobrý dojem už před vstupem do našeho bytečku.
Druhý konec záspi blíž k silnici je relaxační. S Tomášem mu říkáme "Na Růžku" a chodívali jsme si sem spolu vypít kafe a prostě pobýt. Povídat, být ticho, sledovat dění na silnici ... už brzy si tady budu odpočívat sama, sdílet jen své myšlenky a pocity, uzdravovat se. Ale jak znám mého Honzíka, dlouho mě o samotě nenechá - on je totiž nejen skvělý bavič, ale především úžasný společník, který se až neuvěřitelně umí trefit do nálady ♥
Všechny tyhle mé koutky už věrní návštěvníci mého blogu znají a vědí, že je mám ráda. Ty kousky mého domova, za které jsem stejně ráda jako za ty ostatní. Zatím jsem ještě pořád nepřišla na chuť být nějakou extra zahrádkářkou, takže si s tímhle málem v pohodě vystačím a úspěchem mi bude to, že kvítka nezahubím a udržím je při životě co možná nejdéle. Ať těší nejen oko mé a duši mou, ale i ostatních. Tak mi držte pěsti :-)
Ta žlutá kráska je gazánie. Miluje slunce a sucho protože pochází z Afriky, tuším z Jihoafrický republiky.