29. června 2016 v 10:06 | renuška
|
Už je to tady. Můj prvorozený končí devítileté studium na základní škole a čeká ho velká životní změna související s přestupem na školu střední a také přesun z venkovského prostředí do krajského města. Z domů na internát. Z maminkovské náruče za stoběstačností. Ne, že by z toho byl Ondra kdovíjak odvázaný, ba naopak - nadává, kudy chodí a vůbec se mu nelíbí, jaké změny ho čekají. Naštěstí má k dispozici zasloužené dva měsíce prázdnin, kdy si bude moct na nové události přivyknout a přijmout je, ostatně jinak to ani nejde. Bez překážek není posunu vpřed. Kdyby uvažoval jako já, uvědomil by si, že právě překonávání v tu chvíli nedosažitelných cílů ho nakonec dostalo až tam, kde je teď - z malého nevinného prvňáčka se vyklubal velice chytrý, inteligentní a šikovný kluk, který si vždy poradil se vším, co se po něm chtělo. Který se naučil tolerovat slabší spolužáky, který nestaví svou oblíbenost mezi kamarády na základech studijních úspěchů, ale kvůli tomu, jaký je. Fakt, že se celých devět let skvěle učil, je ohromné plus pro jeho sebevědomí a také motivace pro ostatní, že to jde. Když se chce. Ne každou jedničku měl zadarmo, ke konci školy se učíval, ale velkou výhodou mu vždy bylo to, že měl rozvinutý všeobecný zájem o historii, přírodu, svět ... plus logické myšlení a výsledkem je pak ohodnocení nejlepší z nejlepších. Ale především je to společenský kluk, který si našel pevné vazby v kolektivu a i když se navenek tváří jako drsňák, v duši pláče po tom, že se rozejdou a už nikdy spolu nestráví tolik času jako teď. Já ale věřím, že jejich partu jen tak nic neroztrhá a že pokud spolu budou jakkoliv v kontaktu, nikdy o sebe nepřijdou. Protože, jak oni sami o sobě tvrdí, JSOU BOŽÍ! A já to mohu klidně podepsat, protože oni jsou fakt skvělí.






Každý ročník devítky naší základky si nechává dělat společná trička s vlastním návrhem. Letos si Ondrova třída vybrala zelenou (což z fotek kvůli pozdnímu focení není moc poznat, ale je to opravdu pěkná poctivá zelená) s výstižným nápisem na přední straně. Do češtiny přeloženo zhruba tak, že "devátá štace kompletní" :-). Vzadu mají pak jmenný seznam a pro neznalce sitcomu "Jak jsem poznal vaši matku" doplním, že ta podobizna, kterou tam mají vytištěnou, je Barney Stinson - jeden z hrdinů a evidentně ten nejoblíbenější :-)
Právě jejich třídní triko mi bylo motivem, kterého jsem se při dekorování dortu držela - uvnitř jsem pro mlaďáky kombinovala vanilkový korpus s drcenými mandlemi, promazaný domácí jahodovou marmeládou, vanilkovým krémem a hromadou lesního ovoce. No a navrch pořádná placka zelené potahovky a pak už jen vykrajovat písmenka, tvořit slova, místo vyřezaných figurek naplocho 3D postavičky vytuněné špejlemi, mašle navíc a šlus. Dobré dvě a čtvrt hodiny mi utekly jako voda a já jsem byla ráda, že jsem dort stihla vyfotit zavčasu.
Bohužel mou radost pokazil sám Ondřej, který mi upřímně řekl, že kdyby ty figurky byly položené a ne takhle vymodelované, bylo by to mnohem lepší - v tu chvíli jsem byla zralá tak akorát k tomu ten pětikilový tác s dortem čapnout a mrsknout s ním na dvůr, ale pak jsem si řekla - kašli na to. Lepší upřímná a rovná kritika než pochlebování a skrývaná nespokojenost. Ondrovi to vzápětí asi došlo, že to trochu přepískl, i když se mnou mluvil slušně, takže pak o to ochotněji pózoval a přesvědčoval mě o tom, že dort bude mít ve třídě určitě úspěch. A ať už to neřeším. Že je krásnej. No tak jo. Protože on je fakt krásnej - a vůbec v kombinaci s Ondrou v třídním triku :-).
Dnes mají deváťáci večírek, kde se budou loučit s učitelským sborem a vlastně celou školou - a právě na tuhle příležitost jsem jim (ne)malý dárek připravila. Protože taková událost si ho prostě a jednoduše zaslouží neméně tak jako Ondrášek a jeho parta. Věřím, doufám, těším se, až mi pak Ondra doma poví, jak se překvapení líbilo a jak chutnalo. A že jim to jejich oficiální smutné rozloučení alespoň trochu osladilo.
Že Ti tak trošku závidím (a samozřejmě i přeju, ale jak nezávidět, když jsem střevo) ten dortovací talent, tak popravdě i za svojí slečinku trošku závidím Tvému Ondrovi...
Včera nešla slečinka s třídou na výlet, protože šla stejně jen půlka třídy a to ještě "samí kreténi, mami"...
Takhle rozhozenou devítku, ze které všichni vypadnou s radostí a pokud uroní slzu, tak jen samým blahem, jsem ještě neviděla...
Je hnusný přát někomu smutek z rozloučení, ale já ho Ondrovi fakt přeju. Přeju mu ty krásný vzpomínky, který bude mít a přeju mu přátele, co mu zůstanou kolikrát i na celý život.
A Tobě gratuluji k tak úžasnému synkovi
Jo a dort zase skvělý
Jako vždy 