Cizí neštěstí?
16. června 2016 v 12:03 | renuška | Jak to vidím ...Komentáře
Rozchod vždycky bolí. Ať je to z jakéhokoliv důvodu. Chce to čas na zklidnění. A jak píše Wendy, co tě nezabije, to Tě posílí. Vždy jsi o něco moudřejší do života. Drž se. ![]()
Možná, že někteří opravdu přejí jiným neštěstí, ale jen z toho důvodu, že sami šťastní nemohou být. Nikdy a s nikým. Prostě proto, že musí žít sami se sebou.
Renuško, držím palce.
Kdybys cítila potřebu vypovídat se někomu nezaujatému, jsem Ti kdykoliv k dispozici.
Mail mám na profilu, pokud vím.
Víš co bych na Tvém místě teď asi udělala já?
Upekla bych dort.
Životní dílo.
Symbol.
Vyřádila bych se na něm, dala do toho všecko.
A pak bych ho rozmáčkla. Hezky s gustem, protože když se to sere, tak ať to jde se vším všudy
A tím bych se rozloučila se vztekem, s bolestí, se slzami...
A i rozmáčklé dorty se dají jíst ![]()
Všechna slova jsou zbytečná...Jediný a osvědčený lék je ČAS...
Přesně jak píše Blanka, na všechno funguje čas...Renuško, je mně to moc líto....tak jak jsem ti psala...posílám objetí na dálku....
Pravou lásku nic,nic nerozdělí,tak to asi nebyla ta opravdu pravá,ale určitě tě čeká a nemine.Renuško,buď nad věcí a žij,máš pro koho.
Na tohle se nedá moc říkat, utěšování bolí snad dotyčného ještě víc než samotný rozchod. Znám to od dcery, která těch rozchodů zažila dost, ten první dokonce po dvanácti letech s přítelem. A říkat to bude dobrý, třeba se zas dáte dohromady? ne, slepovat jednou hluboce poškozený vztah většinou nekončí dobře. Ale jsou i takové, nic není zas tak úplně nemožné. Ano, láska bolí a někdy nestačí, někdy ji dává z hloubi srdce jen jeden a druhý ji bere jako samozřejmost. Ten většinou ale vyhrává. Rozchod ho pak bolí o dost míň. To znám zas od sebe, vždycky jsem ta, kdo dává a vždycky za to tvrdě platím. Držím ti palce, protože to bude běh na dlouhou trať, ale vím že ty to zvládneš, a na konec vyjdeš jako silný a sebevědomý vítěz. Ne nadarmo se říká že co tě nezabije, to tě posílí.....