19. května 2016 v 16:26 | renuška
|
Už dlouho jsem na blog nevložila žádný článek o milovaných knihách. Je to asi tím, že mám tolik dalších aktivit a zájmů, že prostě na čtení nezbývá čas a večer pak dochází k obvyklé situaci, že lehnu, čtu a najednu spím. Tímto pomalým tempem jsem tedy déle než měsíc věnovala pozornost jednomu z vypůjčených svazků z místní knihovny. Ten druhý, tedy vlastně první jsem měla přelouskaný hned a ten třetí, o který se dnes otřu jen slovem, mám zatím doma teprve připravený a teď už konečně na něj také dojde. Mezitím mám - byť toho rozhodně nejsem zastáncem - rozečtené ještě dva kousky - jeden na WC a druhý na nočním stolku. Na oba ale musím mít tu správnou náladu a dost času, že ano. Ale pěkně popořádku; představme si ony přečtené dvě knížky, o kterých je řeč:
Rozličné žánry, jiný způsob podání, společné mají dva body - obě jsou vypůjčené a obě napsal muž spisovatel. Jinak je to ale doslova a do písmene nebe a dudy :-)
STOLETÝ STAŘÍK, KTERÝ VYSKOČIL Z OKNA A ZMIZEL - Jonas Jonasson
Tolik jsem o ní četla, tolik jsem o ní slyšela, ale teprve teď jsem ji mohla číst. Vůbec jsem netušila, co mě čeká, neměla jsem ani tušení, jak bláznivou, neuvěřitelnou a skutečně poťouchlou cestu životem jednoho podivuhodného pána budu sledovat. Jak s údivem budu žasnout nad tím, jak to "ve skutečnosti" bylo třeba s výrobou atomové bomby, že hlavní hrdina byl kamarádem či naopak nepřítelem mnoha mocných prezidentů a vůdců, že tady prostě nic není nemožné a možné je vše, na co si sotva kdy pomyslíte. Úžasný citát Allanovy matky: "Bylo tak, jak bylo, je tak, jak je a bude tak, jak bude." vás provází celou knihou stejně jako zvláštní náhody, při kterých docela samozřejmě někdo přijde o život, druhý srdečně přijme do svého života dospělou slonici a třetí nemá problém se ve sto letech poprvé oženit a okusit tak fyzickou i duševní lásku úplně poprvé v životě. Všechno je tak absurdní, že to čtenáři přijde vlastně naprosto přirozené a v podstatě to všechno chápe a ještě se u toho chechtá na celé kolo, protože jinak to prostě u Stoletého staříka nejde.
Za mě tedy jednoznačně deset bodů z deseti a níž nejdu ani o píď. Už jen pro tu prdel :-D
MY DVA - Andy Jones
Duhový přebal a lákavý titulek knihy byly tím prvním, co mě upoutalo a přivedlo k tomu si neznámého spisovatele "půjčit" domů. Romantické příběhy mám ráda, tak proč nezkusit další? Jenže to jsem netušila, jak těžko se mi bude do románu "začítat", že první čtvrtinu budu "drtit" zuby nehty a doufat, že se to zlomí, což se naštěstí podařilo a ke konci už jsem jela bez přestávky. Vypravěčem je mužský hlavní hrdina Fisher pracující jako režisér (reklam), který se hned po prvním vášnivém seznámení s o deset let starší maskérkou Ivy dozví, že čekají rodinu. A pak to jde šupem - procházíte si s nimi znovu růst malých děťátek v mateřském bříšku, prožíváte euforii, těšíte se na porod, zamačkáváte slzu při velkém neštěstí a radujete se ze znovunalezení a pochopení lásky. Prostě se snadno zamilujete, abyste zjistili, že mnohem zásadnější je to, co přijde potom. Přesně tak, jak slibuje obálka knihy.
Zdlouhavý rozjezd a občasná marnost mě nutí dát jen sedm bodů z deseti, ale to neznačí, že knížka je zlá. Vůbec ne. Jen je třeba, aby k vám přišla v tu pravou chvíli.
A co dál? Jak jsem již psala v úvodu, doma se o mou pozornost perou:
Za vlastní bych ráda brzy pojala tituly:
- "PS" od Ani Geislerové
- "Syn" od Jo Nesba
- "Ve službách zla" od JKR alias Roberta Galbraitha
- "Bábovky" od Radky Třeštíkové
Číst tedy rozhodně budu dál. A psát pak taky, protože pravdou je, že i recenze a názory ostatních čtenářů pak ovlivňují to, po čem příště sáhnu, ať už přímo v knihkupectví nebo v půjčovně. A tajně doufám, že třeba na oplátku zase já nalákám vás ...
Sežeň si od Jonasona Analfabetku. To je ještě větší prča. Nesba teď čtu taky. Jo a kvete mi ta pivoň od tvé maminky
strašně mě to překvapilo, protože vím že pivoním po přesazení trvá tak rok i dva než začnou na novém místě kvést.