close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jaký si to uděláš, ...

12. května 2016 v 16:51 | renuška |  Jak to vidím ...

... takový to máš.

Není možné na někoho druhého svádět náš život, jsme to jen my sami, kdo si určujeme, co, kdy a jak budeme dělat, vnímat, řešit, cítit. Kdo má v rukou opratě, kterými toho svého jedinečného bělouše buď pobízí k jízdě kupředu, nebo mu dovolí stát a pást se či se s ním dokonce obrátí a vrací se zpět. Jen kdyby to bylo tak jednoduché, jak jednoduše se o tom píše.
Desítky afirmací a myšlenek denně se na nás hrnou ze všech koutů - média se předhánějí v tom, které nás bude líp motivovat ke zkvalitnění našeho bytí, my to poslušně čteme, kýveme hlavou, že teda tohle je fakt pravda a že tohle je přesně to, co jsem potřeboval(a) slyšet/číst a že teď už konečně podle toho začnu fungovat. Jenže základ je si to uvědomit i vnitřně a skutečně přijmout pravdu, která bývá kolikrát víc bolestnější než facka přes tvář. Přesně takovou pravdou se teď zabývám i já a trvalo mi hodně dlouho ji nejen navenek odkývat, ale i vzít opravdu vážně. Čekalo mě důležité rozhodnutí, které znamená velkou změnu nejen pro mě, ale i pro mé okolí. Je to, řekla bych, jeden z těch zásadních zlomů v životě, které člověk buď slepě obejde nebo je udělá. A já jsem ten zásah, byť to bolí jako čert, prostě dala. Musela jsem ... kvůli sobě i kvůli ostatním. Není to snadné, byť je to otázka pár slov, které se ale tak těžko říkají, až se tomu nechce věřit. Obsahu i aktu samotnému. Že k tomu vůbec došlo, proč teď, proč vůbec. Když se kdysi daly věci do pohybu, nepředpokládala jsem, že vysněné perpetum mobile najednou přestane jít. Že se porouchá a opravovat ho donekonečna bude znamenat jen další a další poruchy, které i přes náplast budou pořád bolet, ačkoliv vidět je bude téměř nemožné. Že vše dobré s sebou nese i špatné a že to špatné nemusí někdy být pro nás zlé v tom smyslu, aby nám to ublížilo, ale aby nám to otevřelo oči a my pochopili, co děláme ke své škodě a jak bychom to dělat měli, aby to bylo v náš prospěch. Proto mám teď v rukou ony pomyslné opratě, abych jimi konečně pořádně a rozhodně práskla a začala už poněkolikáté jinak. Poučena, že dosud jsem se k mnohému stavěla sice čelem, ale na prdel jsem stejně dostala jen proto, že jsem víc brala ohledy na druhé než na sebe. Nejde být pořád tahounem - sluncem a dobíječem, protože když není zpětná vazba, i ta nejenergičtější zásobárna jednou se jednou vyčerpá. Já jsem teď žalostným zbytkem toho, čím jsem kdysi byla a potřebuji se dostat zpátky "na vrchol", aniž bych se musela ohlížet zpátky a tím se dobrovolně vzdávala své jedinečnosti a naděje.
Vím, že jsem na dobré cestě, která je teď - pravda - dlážděna slzami, bolestí, nostalgií, melancholií, úzkostí, možná i obavami z budoucna, ačkoliv jsem jistojistě přesvědčena o tom, že bude, BUDE LÍP. Bez toho všeho bych se ale jen těžko dostala do cíle, který je - tuším - už v dohledu a nevypadá vůbec marně. Jen nesmím zapomenout, že za vytyčenou metou čeká další start se zatím tajnou trasou, po které bych ráda běhala jiná. Lepší, znalejší, sebemilující ... Renuška s velkým R. A kdo půjde se mnou, ať jde stejným směrem, rychlostí i způsobem, tedy tak, aby naše kroky harmonizovaly a hrály nám pěkně do noty. Protože jen tak to bude přesně takové, jaké jsem si to chtěla udělat. Jaké jsem to chtěla a chci mít.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | 12. května 2016 v 18:51 | Reagovat

To zní sice optimisticky, ale je i cítit velký smutek a rozčarování. Myslím, že tě hodně chápu, sama mám takové rozčarování z člověka o kterém jsem si myslela jak mu rozumím ..... a při tom mi šest let pomáhal přežívat .....

2 Blanka Blanka | E-mail | Web | 12. května 2016 v 20:07 | Reagovat

Myslím,že to u tebe zavání velkými změnami.A je to dobře...pokud se člověk cítí nespokojený,ať se svým okolím,nebo se sebou je nejlepší změna.Uchopit to jinak,lépe k spokojenosti a k dobru věci.
Reni,přeju jen to dobré !!!

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 13. května 2016 v 8:06 | Reagovat

Literární postava - stoletý stařík - říkával rád jedno moudro své matky - bylo jak bylo, je jak je a bude jak bude :-). To za prvé. A a za druhé - posílám ti spoustu sluníčka, které tu dnes ještě navzdory předpovědím pěkně šajnuje, aby ti alespoň trochu dobilo vyčerpanou zásobárnu.

Bude líp. Bude. Musí! :-)

4 Mi-lada Mi-lada | 13. května 2016 v 10:50 | Reagovat

Ach Reni...jestli más chuť napiš mi do emailu, jestli ne, věz, že na tebe myslím.

5 renuška renuška | E-mail | Web | 13. května 2016 v 11:09 | Reagovat

[1]:Vendy, ono je to spíš o pochopení sama sebe a o tom, co vlastně já chci udělat nejlepšího pro sebe a ne pro jiné. Konečně!

[2]:Blani, moc ti děkuju :-* Ne nadarmo se říká že "Změna je život" ... Díky ♥

[3]:Jo, staříka miluju a tenhle citát, ten je dokonalý! A sakra pravdivý. Janinko, paprsky z Jablonce došly až ke mně, děkuju za ně :-*
PS: Líp už je jen proto, že jsem se rozhodla jednat! :-)

[4]:Mil, jsi poklad. Napíšu a posílám pusu a dík :-*

6 Lenka Lenka | 14. května 2016 v 8:08 | Reagovat

NTNSPT? Renuško, jestli to chápu dobře, moc mě to mrzí, protože si dobře pamatuju, jak se Ti tehdy - kolik je to let? - ten sen splnil, jak jsi byla šťastná... a neměl mít tak brzký konec! :-( Každopádně, pokud to nefungovalo, určitě jsi udělala dobře! A snad Tě čeká za tím pomyslným kopcem, který teď musíš přefunět, něco nejen od samého začátku podobně okouzlujícího, ale do budoucna i plně funkčního! ;-) Kéž by! :-)

7 renuška renuška | E-mail | Web | 16. května 2016 v 9:13 | Reagovat

[6]: Leni, děkuji za krásná slova. Je to všechno příšerně bolestivé a složité, ale jsou životní etapy, které ani jiné být neumí. Jednou si prostě procházím a věř mi, kdybych se mohla probudit o pár týdnů později a bylo by vše už za mnou, vůbec bych se nezlobila. Ale "kdyby" neexistuje. Takže emoce šponuju na maximum a dovoluji si omývat se tak moc, jak moc je to potřeba. Ale určitě se nemíním přelít, abych pak shnila. Všechno mě tak mrzí, ale jak říká moje sestřička - SHOW MUST GO ON. A tak teda jo ...

8 Lenka Lenka | 16. května 2016 v 18:33 | Reagovat

Renuško, tyhle bolestivé životní etapy jsou důležité, abychom si pak více vážili takového toho obyčejného štěstí. Ale vzhledem k tomu, že máš za sebou nejen tuhle jednu zkušenost, už by sis zasloužila, aby Tě do budoucna čekalo jen to štěstí. Teď asi musíš řešit i nějaké praktické věci a hlavně si to vyřešit sama v sobě, tak snad tahle etapa nebude trvat příliš dlouho. Ale s klukama máte před sebou prázdniny, tak je toho určitě dost, na co se můžeš těšit! ;-) A na nějaké to dobrodružství jen pro Tebe určitě taky dojde! :-) Tak to teď koukej co nejrychleji přežít! A pak už si jen užívat!!! ;-)

9 renuška renuška | E-mail | Web | 19. května 2016 v 12:20 | Reagovat

[8]: ♥♥♥ Děkuju ♥♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama