4. dubna 2016 v 12:00 | renuška
|
Posledně jsem slibovala, že se ještě jednou ohlédneme za mým prvodubnovovíkendovým pečením, takže tady je ta avízovaná mrňavost s krátkým příběhem - nejen že Eliška darovala svému Martinovi dort od renušky, ale sama také jeden dostala, a to zcela nečekaně, byť oprávněně. Čerstvá dvacítka si přece něco sladkého na zub zaslouží a když to můžu být já, která tvořím, dělá mi to radost. Elišku znám už totiž hodně let, vlastně skoro tak dlouho, jako je na světě můj Ondra, takže to vychází cca na patnáct roků. Její maminka je shodou okolností Ondráškovou učitelkou, maceška pak moje milovaná paní tričková Kateřina. A právě ta mě poprosila, abych Elis něco malého upekla, jenže termíny se nám tak dlouho hádaly, až to nakonec dopadlo tak, že malý dort je opravdu malý, protože bych prostě dva stejně velké v časovém presu nezvládla. Čeká mě totiž týden v Brně na výstavišti, tudíž program víkendu bylo třeba rozdělit na mnoho povinností, abych zaopatřila rodinu a mohla odjet s čistým svědomím, že je o ně postaráno.
Jak už jsem hlásila posledně, Elis nemusí ovoce, dává přednost čokoládě, takže jsem pracovala se stejným materiálem jako v případě fotbálkového moučníku, který značil kakaovooříškovoskořicový korpus s kousky kvalitní čokolády a čokoládový krém posypaný čokohoblinkami. A na vrch něco holčičího ...
Pracovala jsem v sobotu brzy ráno, takže následné focení probíhalo za svítání, což je patrné - bílá barva potahovky i zlatý prášek odráží čerstvé sluneční paprsky víc, než jsem čekala. A když se k tomu přidá ještě zlatý podnos, divím se, že vůbec ty fotky k něčemu vypadají. :-)
A stejně - ať si říká každý, co chce, ale já prostě ta srdéčka miluju. Jsou hotová "vcukuletu" a je to takové malé milé potěšení, které se dozajista sní na rozdíl od obřích dortů. Maličkost, titěrnost, prkotina ... prostě ideální prcek :-)
Ani nemám odvahu to sem psát, že výhledově se mi nic nerýsuje. Až na konci dubna bude slavit moje mamka, tam už mám představu jasnou, ale jinak ... jinak to vypadá na pohodové dva víkendy bez dortaření. I když možná, že až se vrátím z Brna, mohla bych těm svým chlapům udělat cvičně jeden ovocňák, ale to se ještě uvidí, jak moc budu hodná maminka :-). Tak zatím ahóóóóój a užívejte krásných jarních dnů ♥
Já už to snad ani nemůžu komentovat

Je luxusní