4. března 2016 v 16:56 | renuška
|
Původně jsem si myslela, že vám napíšu fejetonek o tom, jak uspořádat vesnickou tancovačku. Jsem ale tak trochu sklerotik, poněvadž podobnému tématu jsem se věnovala již
loni. Což ale neznamená, že bych vám tentokrát neměla co napsat - ba naopak. Zvláště jedna vypečená perlička stojí za zveřejnění, ale začnu asi typicky plesově - protože když ples, tak tanec, když tanec, tak sál, když sál, tak výzdoba, když výzdoba, tak paráda, když paráda, tak show, když show, tak zábava, když zábava, tak hra, když hra, tak tombola ... To všechno jsme tu měli a bylo to parádní :-)

Sál máme v místním penzionu úžasný, je to velice kultivované a důstojné zázemí, ideální právě pro tyto akce. Majitelé nám vycházejí vstříc bezplatným pronájmem a skvělými službami, my jim na oplátku pomáháme k větším tržbám, k věhlasu, k solidní reklamě. Děláme si tak dobře navzájem a já jsem si jistá, že dobře bylo i každé dámě, která dorazila na obecní tancovačku - dostala totiž od nás milou pozornost a věřte mi, tento nápad se těšil velkému úspěchu. Primule byly stejně milým překvapením jako loni svícínky. Za rok to vidím na dobrou čokoládu, tak doufám, že do té doby nezapomenu :-).

Co se nadmíru povedlo, byla světelná show, která prostě neměla chybu. Skupina "tanečníků" ASCARYA umí pracovat nejen se světly, ale i s ohněm, ostatně právě tak jsem je viděla poprvé a byla jsem moc ráda, že nabízejí program nejen pro otevřený prostor, ale i pro uzavřené sály. Myslím, že jejich možná desetiminutové představení všem hostům vyrazilo dech - já sama jsem pak u mikrofonu měla co dělat, abych dojetím mohla mluvit.
Jojo, bavili jsme se skvěle, celá ta naše Hujerovic banda :-D
Co se ale fakt povedlo, byla situace, kterou i kdybych nakrásně chtěla, tak prostě nevymyslím. Takhle si s člověkem totiž umí hrát jen osud omámemý štěstěnou nebo já nevím, čím ... Zkrátka, měli jsme slosovatelné vstupenky o tři poukazy na jarní zájezd do divadla s naší obcí. Aby bylo na první pohled zřejmé, že nic není zmanipulované, rozhodila jsem za záda tři míčky do různých směrů a požádala tři takto náhodně vybrané lidi, kteří balonky chytili, aby přišli k podiu - právě oni měli losovat následné výherce. Už s podivem bylo, že míček lapili kromě jednoho muže moje švagrová a člen naší Hujerovic rodiny - viz pán s červenou kravatou na fotce. Roman je srandista na druhou, nikdy se s ním nenudíte, vlastně ho už i trochu znáte
odtud. Při losování to dopadlo tak, že:
se majitelem poukazu č. 1 stala jedna cizí dáma
ruka mé švagřice vytáhla číslo, které měla na vstupence moje mamka - její jakotchyně
a Roman? Roman si pro jistotu z klobouku vylosoval sám sebe. Smích, který nebral konce, se Romča rozhodl zakončit gestem, že on coby pražák postoupí svou výhru dál, znovu sáhl do klobouku a vylosoval ... mého taťku. Už jsem si myslela, že se hanbou propadnu, protože to FAKT NEBYLO ZFALŠOVANÉ ANI ZMANIPULOVANÉ!!!!! Rovnou jsem tento "tah sportky" neuznala a prohlásila ho neplatným a tak teprve napotřetí se poslední poukaz č. 3 dostal ke svému právoplatnému majiteli.
... a to jsem na začátku plesu jedněm hostům tvrdila, že se nemají čeho bát, že se situace, která se odehrála o pár týdnů dříve na jednom městském bálu, u nás rozhodně nebude opakovat. Tam totiž spadlo auto a welness pobyt "náhodou" do klína lidem z přízně organizátorů ...
Na závěr mé plesové reportáže jsem si ale nechala třešínku, která co do sladkosti a líbeznosti nemá konkurence. V čase krášlících příprav, chystání garderóby, foukání vlasů a lakování nehtů jsem prohodila k mladšímu Honzovi jen tak mimochodem slova, že:
"Tak, a teď se jdu malovat, ať jsem krásná."
A Honzík mi na to odpověděl: "Nemusíš, máš přirozenou krásu ..."
Tím mě dostal a já ještě nenalíčená ho opusinkovala, až se cukal. Miláček můj ♥. Kéžby mu tahle galantnost a pozornost k ženám vydržela napořád - měl by u nich víc než významné plus :-).
Světelná show by se mě také líbila, ve tmě to tvoří jistě skvělou atmosféru a celkové prostředí podle fotek na mě působí moc hezky. :)