







Mňa písanie príšerne baví. Dovolil by som si povedať, že to je zmysel môjho života. Stále však pátram po spôsobe, ako sa takouto vlastnou kreativitou uživiť.
Tak to jsme dvě. Já si píši různé deníčky a postřehy hned od té doby co jsem se naučila prvních pár písmenek. A předtím jsem si vymýšlela svou vlastní abecedu.
Kromě patlání a všelijakého tvoření miluju psaní i veršování. Vůbec si nedovedu představit, že bych bez toho mohla tady existovat
.
Dáreček ti přeji z celého srdce, zasloužíš si ho! ![]()
Taky jsem měla ze začátku hodně ukecaný blog. Když si někdy na začátky zajedu tak si říkám že to snad psal úplně někdo jiný. a skoro každé TT jsem napsala dost dlouhý článek, psala jsem o všem možném kolem mě, básnila, dařily se povídky..... Jenže najednou, ani nevím jak se tohle všechno začalo vypařovat a nastoupila obrazová část. Dneska vymyslet básničku je tvrdá dřina ač dřív to šlo jak po másle a mám jich na jednu knihu. A to nemluvím o TT. ![]()
Ani se nedivím, že se jim tvoje psaní líbí.Já dodnes s nostalgií vzpomínám na "Renuštiny mezírky".
![]()
Reni,věřím,že dáreček potěšil a že si teďka svícení užíváš o sto šest.U mne se víc fotí a tvoří,než píše.Častokrát jsem v reálném životě velice překvapená,kdo všechno na můj blog dochází a musím přiznat,že mi to hodně svazuje křídla,zavírá pusu a rozmazává písmenka
![]()
[1]:bohužel, já i při psaní blogu ta svázaná křídla mám, protože i kdybych nakrásně chtěla, něco se sem prostě napsat nedá ... a tak si to vpisuji do paměti a doufám, že na to nikdy nezapomenu
[2]:Pokud máš pocit, že to na uživení se je, tak za tím jdi! Držím pěsti!
[3]:Ale to pochopí jen ten, kdo píše - kdysi mi jedna madam sdělila, že jsem labilní a ubohá, když píšu na internet a vedu si blog ... prý kolem sebe nemám nikoho, komu bych svoje dojmy mohla sdělit. A to je právě ten případ ...
[4]:Tak pokračuj dál!
[5]:Janinko, děkuju. Mám pocit, že toho máme společného čím dál tím víc. Počínaje babičkami Květuškami a konče našimi zálibami
[6]:Nikdy to nesmí být dřina, jak se tak stane, nemá cenu dělat cokoliv - myslím ze své vlastní vůle. Než se nutit ke psaní, tak radši nepsat vůbec - výsledek se totiž pak vždycky projeví.
[7]:Jéžišmarjá, to už je dávno, viď, Mirku? To bylo někdy v roce 2010
Zkusím najít ...
[8]:Blani, bereš mi slova - taky to tak mám. Jsou čtenáři a čtenáři - někteří si chodí počíst a pobavit se, jiní slídí a špehují, co je u mě nového. Takže asi tak. Ale psát určitě nepřestaneme, viď? ![]()
[7]:Mirku, našla jsem je - ty svoje mezery. Tak tentokrát speciálně pro tebe, i když už je to šest let stará fotka
http://reenade.blog.cz/1004/renusciny-mezirky-podruhe
Renuško, to je krásné a dárek tě musel moc potěšit. Já na to psaní moc nejsem, ale ráda si u tebe čtu, i když ne vždycky všechno stíhám a pak to doháním. :)
Taky moc ráda píšu. Mám to už od mala. Nepsala jsem deníčky, ale nějaké dokumenty ke smyšlené vesničce, zdravotní papíry pro moje plyšáky, nebo pravidla k hrám, které jsem pochopitelně také sama vymyslela.
Dnes píšu pro jeden on-line magazín o bydlení, není to ale taková sranda, jak by se mohlo zdát. Člověk je strašně svázán tématem a nemá téměř žádný prostor ke kreativitě a vlastnímu smýšlení. Píšu texty k fotografiím realizací, je to už docela stereotyp. Na druhou stranu, člověka to hodně inspiruje a do budoucna, až si budu zařizovat vlastní, vím, kam se podívat.
Kvůli té nesvobodě jsem se nedávno k blogu opět vrátila, vrací mi to křídla. Ne, že bych měla psaní málo, ale takové to "moje" mi vážně chybělo. Kéž by zaměstnavatel platil za tohle
.