close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Psavá

9. února 2016 v 20:25 | renuška |  Jak to vidím ...
Píšu ráda. Kdyby ne, asi by tenhle blog vůbec neexistoval, i když poslední dobou ho spíš zaplňuji fotkami než textem samotným. Kde jsou ty časy, kdy mi víc imponovaly verše nebo úvahy? Inspirace je přehršel, ale ne vše je veřejně publikovatelné a mnohé už si také nechávám sama pro sebe. Jeden můj úplně nejvíc nejmilejší člověk mi občas říká: "Piš, holoubku, piš ..." a já si donedávna myslela, jak mi lichotí, když mi říká "holoubku", dokud jsem nezjistila, že je to citace Cimrmana, která má pokračování "... nebo zcepeníš!" No ... to jsem si fandila! Ale chuť k psaní mi to nevzalo - naštěstí. Ráda se realizuji a vyjadřuji prostřednictvím tištěných slov a tuhle svou zálibu prezentuji nejen virtuálně, ale i v materiální podobě. Pravidelně přispívám do místního obecního zpravodaje, a to jak svými postřehy, tak hodnocením kulturního života v obci, když už ho mám na starosti. Současně s tím jsem ale stále věrná občasníku, který vydávají o dvě vesnice dál, tam, kde jsme dříve bydlívali. Pravda je, že najít obecné téma, které by nikoho nepohoršovalo, ale které by zároveň zaujalo, neopakovalo se po těch mnoha letech, které by čtenáře potěšilo a pobavilo, je stále horší. Ale vždycky naštěstí příjde tlak "zhora", který zní - "V pátek jdeme do tisku!" a já najednou mám o čem povídat. Takže asi bič na mě a ne holoubata :-).
Ovšem zcela dobrovolně jsem se v lednu pustila do krátkého dopisu e-mailu adresovaného vydavatelství jednoho naprosto úžasného časopisu "Marianne - Venkov & styl", který si moc ráda kupuji a který jsem se rozhodla předplatit své nejmilejší přítelkyni, paní Kateřině k vánocům coby jeden z dárků. Vím, že ona má podobný typ médií ráda, že se stejně jako já pokochá krásnými fotografiemi, milým čtením, různými nápady a odkazy, kterých je V&S plný. A protože odpočinek a "nohy na stole" jsou pro ni docela vzácností, věřím, že tenhle skromný dárek jí k tomu tak trochu dopomůže si občas "odfrknout". V podstatě takhle nějak, ale trochu víc vybraně jsem tedy psala do onoho vydavatelství, ze kterého se mi před nedávnem ozvali se slovy, že mé psaní je moc potěšilo a líbilo se jim, takže se rozhodli jej zařadit do obsahu únorového čísla mezi ostatní dopisy čtenářů. A ty, které zveřejní, také odmění, což jsem považovala za dodatečný dárek k vánocům zase já. Takže nezcepením, kdepak! Naopak si voňavou svíčku - výhru a dárek v jednom, teď doma náramně užívám a jsem ráda. Za vůni, za slova, za emoce, za milióny důvodů, proč píšu, za plno párů očí, pro které píšu a snad i za pár srdcí, kterým mé "výlevy" třeba i udělají radost.




A to je ona, ta voňavá po moři, ta laskavá s plamínkem, ta milá nečekaná maličkost, která mě tak potěšila. A kterou bych bez psaní prostě neměla, protože u nás zatím ještě naštěstí pečení holubi do huby jen tak zbůhdarma nelítaj :-).

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 9. února 2016 v 21:47 | Reagovat

Taky moc ráda píšu. Mám to už od mala. Nepsala jsem deníčky, ale nějaké dokumenty ke smyšlené vesničce, zdravotní papíry pro moje plyšáky, nebo pravidla k hrám, které jsem pochopitelně také sama vymyslela.

Dnes píšu pro jeden on-line magazín o bydlení, není to ale taková sranda, jak by se mohlo zdát. Člověk je strašně svázán tématem a nemá téměř žádný prostor ke kreativitě a vlastnímu smýšlení. Píšu texty k fotografiím realizací, je to už docela stereotyp. Na druhou stranu, člověka to hodně inspiruje a do budoucna, až si budu zařizovat vlastní, vím, kam se podívat.

Kvůli té nesvobodě jsem se nedávno k blogu opět vrátila, vrací mi to křídla. Ne, že bych měla psaní málo, ale takové to "moje" mi vážně chybělo. Kéž by zaměstnavatel platil za tohle ;-).

2 Bocian Bocian | E-mail | Web | 9. února 2016 v 22:56 | Reagovat

Mňa písanie príšerne baví. Dovolil by som si povedať, že to je zmysel môjho života. Stále však pátram po spôsobe, ako sa takouto vlastnou kreativitou uživiť.

3 stuprum stuprum | Web | 9. února 2016 v 23:15 | Reagovat

Kdo píše, stravuje svou dušičku. :)

4 Adéla Adéla | Web | 10. února 2016 v 7:11 | Reagovat

Tak to jsme dvě. Já si píši různé deníčky a postřehy hned od té doby co jsem se naučila prvních pár písmenek. A předtím jsem si vymýšlela svou vlastní abecedu.

5 Janinka Janinka | E-mail | Web | 10. února 2016 v 8:33 | Reagovat

Kromě patlání a všelijakého tvoření miluju psaní i veršování. Vůbec si nedovedu představit, že bych bez toho mohla tady existovat :-).
Dáreček ti přeji z celého srdce, zasloužíš si ho! :-)

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 10. února 2016 v 8:53 | Reagovat

Taky jsem měla ze začátku hodně ukecaný blog. Když si někdy na začátky zajedu tak si říkám že to snad psal úplně někdo jiný. a skoro každé TT jsem napsala dost dlouhý článek, psala jsem o všem možném kolem mě, básnila, dařily se povídky..... Jenže najednou, ani nevím jak se tohle všechno začalo vypařovat a nastoupila obrazová část. Dneska vymyslet básničku je tvrdá dřina ač dřív to šlo jak po másle a mám jich na jednu knihu. A to nemluvím o TT. 8-O

7 MirekČ MirekČ | Web | 10. února 2016 v 11:21 | Reagovat

Ani se nedivím, že se jim tvoje psaní líbí.Já dodnes s nostalgií vzpomínám na "Renuštiny mezírky". ;-)  :-D

8 Blanka Blanka | E-mail | Web | 10. února 2016 v 11:34 | Reagovat

Reni,věřím,že dáreček potěšil a že si teďka svícení užíváš o sto šest.U mne se víc fotí a tvoří,než píše.Častokrát jsem v reálném životě velice překvapená,kdo všechno na můj blog dochází a musím přiznat,že mi to hodně svazuje křídla,zavírá pusu a rozmazává písmenka :-D  :-x

9 renuška renuška | E-mail | Web | 10. února 2016 v 11:58 | Reagovat

[1]:bohužel, já i při psaní blogu ta svázaná křídla mám, protože i kdybych nakrásně chtěla, něco se sem prostě napsat nedá ... a tak si to vpisuji do paměti a doufám, že na to nikdy nezapomenu :-)

[2]:Pokud máš pocit, že to na uživení se je, tak za tím jdi! Držím pěsti!

[3]:Ale to pochopí jen ten, kdo píše - kdysi mi jedna madam sdělila, že jsem labilní a ubohá, když píšu na internet a vedu si blog ... prý kolem sebe nemám nikoho, komu bych svoje dojmy mohla sdělit. A to je právě ten případ ...

[4]:Tak pokračuj dál! :-)

[5]:Janinko, děkuju. Mám pocit, že toho máme společného čím dál tím víc. Počínaje babičkami Květuškami a konče našimi zálibami :-)

[6]:Nikdy to nesmí být dřina, jak se tak stane, nemá cenu dělat cokoliv - myslím ze své vlastní vůle. Než se nutit ke psaní, tak radši nepsat vůbec - výsledek se totiž pak vždycky projeví.

[7]:Jéžišmarjá, to už je dávno, viď, Mirku? To bylo někdy v roce 2010??? Zkusím najít ...

[8]:Blani, bereš mi slova - taky to tak mám. Jsou čtenáři a čtenáři - někteří si chodí počíst a pobavit se, jiní slídí a špehují, co je u mě nového. Takže asi tak. Ale psát určitě nepřestaneme, viď? :-)

10 renuška renuška | E-mail | Web | 10. února 2016 v 12:03 | Reagovat

[7]:Mirku, našla jsem je - ty svoje mezery. Tak tentokrát speciálně pro tebe, i když už je to šest let stará fotka :-)
http://reenade.blog.cz/1004/renusciny-mezirky-podruhe

11 anchovickal anchovickal | Web | 10. února 2016 v 23:44 | Reagovat

Krásné svíčky.

12 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 11. února 2016 v 8:42 | Reagovat

Renuško, to je krásné a dárek tě musel moc potěšit. Já na to psaní moc nejsem, ale ráda si u tebe čtu, i když ne vždycky všechno stíhám a pak to doháním. :)

13 renuška renuška | E-mail | Web | 11. února 2016 v 12:03 | Reagovat

[11]:Mám z nich radost.

[12]:Heli, jsem za tvou návštěvu pokaždé moc ráda, zvláště proto, že vím, jak velkou krásnou konkurenci mám a které se nikdy nevyrovnám a ani nechci. Pusu Ele :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama