25. ledna 2016 v 16:18 | renuška
|
... jsem mohla být třeba na hasičském plese u nás v obci nebo na jiném hasičském plese v jiné obci nebo u televize společně s mými dvěma muži, ale já se rozhodla jinak. Jít se svým třetím mužem do kina, respektive mu dělat garde a taktéž jeho dalším třem kamarádům. Opět jsme totiž vyrazili do bijáku, ale já si tentokrát koupila vstupenku, popcorn a lahev s pitím také, protože jsem to měla v plánu. Protože jsem chtěla vidět nejnovější film jednoho z nejspecifikovanějších režisérů dnešní doby, pana Quentina Tarantina s hudbou Ennia Morriconeho -
"Osm hrozných" . Nejsem vyloženě fanouškem tohoto typu filmů, vlastně krváky nesnáším, ale ... tady se to musí brát s tak velkou rezervou, že si člověk v tom množství krve a rozkouskovaných mozků, usekaných paží a vyražených zubů prostě to násilí snad ani moc nepřipustí.
Oo QT jsem v podstatě viděla pořádně jen kdysi dávno "kilabila" a pak ještě "Nespoutaného Djanga", který mě určitě zaujal, ale už si moc nepamatuji, o čem to bylo. Jen vím, že tam bylo k vidění nadměrně velké množství krve a rozkouskovaných mozků, možná i usekané paže a docela určitě vyražené zuby. Prostě to bylo "kurvadrsný". Jako ti hrozní. I když z počátku to vypadalo jako docela dobrá klidná kovbojka s napětím, kde se nic zásadního dít nebude (přejdu-li pár ran jediné dámě na scéně, a to rovnou do nosánku a do papulky). Dívali jsme se s Ondrou po sobě a já si říkala, jestli ho to nebaví stejně jako mě. Jenže pak to přišlo. Akce nabrala na obrátkách a s ní začalo z osmi hrozných po jednom ubývat, a to rozhodně ne milosrdně. Dva byli otráveni kávou, tři byli zastřeleni (tedy ono jich bylo víc, ale ne všichni byli "ti hrozní", někteří se bohužel jen ocitli ve špatný čas na špatném místě) - někdy i pro jistotu více ranami, jen ať krev stříká !!!. Jen dva to všechno vydrželi, ale asi jen do titulků, protože ustřelená varlata nejen že bolí, ale asi to na kdovíjaké přežití není. No a jeden byl oběšen. Ostatně to byla fáze, kterou jsem na vlastní oči nesnesla a radši se dívala na podlahu posypanou vynikajícím popcornem za 69. Jinak jsem všech pět (nebo šest?) kapitol filmu zvládla bez újmy na zdraví a ve finále jsem se i docela pobavila. A taky ocenila vysvětlení v podobě posunutí děje zpátky v čase, kde je dodatečně divákovi vysvětleno, co se dělo před tím, než to celé začalo. Dává vám to smysl? Jestli ne, tak jděte do kina a pochopíte :-).
Jak už jsem psala v úvodu, podobný typ celovečeráků dvakrát moc nemusím, mám pak strach se jít i v noci vyčůrat nebo podívat z okna, když mě vzbudí škemrání našich kočičáků, navíc nejsem schopná ovlivnit, jestli se mi děj filmu nepromítne i do mých snů. Ale možná i tím, že jsem to všechno brala s nadsázkou a nehloubala nad tím, co jsem shlédla, jsem se před usnutím mohla zasnít úúúúúúúúúúúúúplně jinak. Takže se mi spalo přímo pohádkově a díky tomu mohu mileráda napsat, že to v sobotu večer vůbec hrozný nebylo :-).
Quentin Tarantino je prase, ale geniální a já ho žeru. Jestli ti přišlo, že byl Kill Bill a Django plný krve, tak to jsi nejspíš neviděla Planetu Teror. Tam není plno krve, tam to krví přetéká. Jeden z mých nejoblíbenějších
.