31. ledna 2016 v 17:20 | renuška
|
Loni to byla v lednu právě Eva, která víceméně odstartovala moje pečení na rok 2015. Její přání bylo "jednoduché" - upéct dort pro jejího, tehdy ročního synka Míšu, nejlépe s motivem
Alzáka. Zpětně hodnotím svoje dílo tak, že z čeho jsem tenkrát měla obavy, tentokrát bych měla v cukuletu hotové. Kdoví, jak se na podobnou zkušenost budu dívat o 365 dní později oproti dortu, který jsem měla tvořit tento víkend pro už dvouletého syna mé spolužačky. Opět jsem dostala zadání a opět z něj šla do kolen, protože jsem měla za úkol udělat dortík s pohádkovým kocourem Tomem, kterého má Míša moc rád coby plyšovou hračku, je to jeho kamarád na život a na smrt a prý bez něj neudělá ani krok. Ještě že tu myš jsem modelovat nemusela - vzhledem k mému odporu vůči těmto potvorám to bylo takové malé potěšení na jinak hodně velké výzvě, o které jsem ještě ráno v den dekorování nebyla přesvědčená, že ji zvládnu. Jenže když už něco slíbím, musím prostě v sobě sebrat veškerou odvahu a zodpovědnost, protože nemám ráda, když někoho zklamu - zvláště pak malého prcka, který navíc v době svých narozenin musí procházet léčbou "šesté nemoci" a radostí, které odvedou jeho pozornost od protivné choroby, je docela málo. A tak jsem se do toho pustila ...




Dort neměl být žádný drobeček, takže už od začátku bylo rozhodnuto, že použiji větší kulatou formu. Na tu jsem původně chtěla vyříznou jen kocouří hlavu podle předlohy, kterou bych si vytiskla. Eva se ale tak dlouho přimlouvala za figurku, až jsem kývla a tím si nad sebou podepsala ortel, že buď a nebo. Utěšovala jsem se tím, že když už jsem zvládla vymodelovat medvěda, kočku taky dokážu, jenže ... kocour Tom je tak specifický, jeho výraz v obličeji tak profláklý, že vytvořit ho pomocí potahovky se na první pohled nezdá tak těžké, ovšem na ten druhý ... a třetí ... a čtvrtý. No fuška to byla! Tělíčko a ocas, to šlo hravě, kdežto hlava ... hodně mi pomáhali domácí rádci, bez nich bych byla asi ještě míň spokojená než s nimi. A ani tak to za moc nestálo. Ještě, že uvnitř dortu jsem mohla mile překvapit - kombinace bílého piškotu provoněného citronem, vanilkového krému a borůvek s malinami je jedna z nejlepších, která zatím chutnala každému.
Dort jsem předala, popovídaly jsme, a od té doby jsem už jen čekala na reakci, které jsem se dočkala v tomto znění:
Moje "dvorni dortarka" opet nezklamala a dalsi vyzvu dala min.na 100%! ;-) Muzu Te,Renco, uklidnit-Misa cici Toma ihned poznal a mel z nej opravdu radost! :-D Chutove taky bomba... Sama jsem zvedava,s jakou dalsi "jobovkou" te oslovim priste...! :-P Takze jeste jednou DIKY! ;-)
A tak jsem ve finále hodně moc spokojená. Protože co je platné, že se líbí dort třeba vám samotným, ale obdarovanému nikoliv? Daleko lepší je ta druhá varianta, totiž že sebekriticky a přísně hodnotíte svoje dílo, ale okolí a samotný oslavenec jsou z toho nadšení. To mě vždycky ohromně povzbudí a pochopitelně i potěší. Jupíjej!
A takhle to vypadalo u nás v pergole v sobotu dopoledne, kdy ještě všechny čtyři moučníky byly pěkně pohromadě. Dokud bude venku chladno, je právě venkovní kryté posezení ideální chladničkou; zvláště pak, mám-li toho vytvořeného více. :-)
PS: Pokud vás to moje žvanění a focení sladkostí ještě baví, tak vězte, že příští víkend dortuji zase - čeká mě srdcový dvoupatráček pro jednu devadesátiletou paní, tak mi držte pěsti, ať mi jde práce pěkně od ruky. Protože takovéhle jubileum si zaslouží opravdu luxusní kousek. Děkuji předem! :-)
Máš už dlouho můj obdiv, škoda že nebydlíš blíž