29. ledna 2016 v 9:18 | renuška
|
Vždycky jsem měla ze svých kluků radost a jsem si jistá, že to tak bude pořád. Jsem přece jejich máma. A taková máma, ta má plno příležitostí být na svoje ratolesti pyšná ... třeba když přijde pololetí a doma na stole se v deskách líně válí vysvědčení ...
Honzík má za sebou přestup z prvního do druhého stupně, čekalo ho plno změn jak v kantorech, tak v učebních předmětech, ve způsobu studia i logického uvažování. Honza ke své škodě není kdovíjakým čtenářem a milovníkem dokumentů a podobných informačních zdrojů, díky kterým by si rozšířil obzory a pomohl si tak k větším znalostem nabytým jinak než učením. Daleko radši se věnuje výzkumům a vyrábění různých laprcajků, vyrábí sáně z kartonové krabice, zamrazuje angličáky, tvoří nálevky pro šneka, jeho kufřík nářadí je často otevřený a obsah poházený po pokoji, protože pořád něco potřebuje. A ochotně vyjde vstříc, když něco potřebujeme my - zvláště dobře je zásoben lepícími páskami v několika barvách, které milerád půjčí :-). Fakt, že je schopný po "H" napsat měkké "I", to už je jaksi vedlejší. A protože jeho osobnost už za těch téměř třináct let znám víc než dobře, vím, že jeho průměrné výsledky ve škole rozhodně nejsou důkazem toho, že by byl průměrný i Honza sám. Naopak. Je to skvělý kluk, který si už umí postavit hlavu, ale který má pořád srdce na dlani, a to i když mi sděluje, že diktát tentokrát fakt nevyšel a on dostal za pět. Miluju ho víc než cokoliv jiného a to se nezmění.
Ondra je úplně jiná osobnost, je stále víc svůj, není jednoduché ho při něčem nachytat, protože velice dobře umí obhájit všechno, co (ne)dělá. Poslední dobou se nejvíc kolizí stává před zrcadlem, protože Ondřej o sebe začal velice pečovat, cvičí, hlídá si, co jí, stará se o svou vizáž. Tím pádem je zvláště po ránu v malé koupelně poněkud přeplněno a jeho čepýření mi už občas leze krkem :-). Jinak je to ale milionový kluk, který je konkrétně ve škole evidentně ve velké oblibě nejen u učitelů, ale i u spolužáků a vůbec nevadí, že je to premiant třídy, kterého by třeba v jiné skupině, v jiném prostředí ze svého středu kolektiv vyřadil. Tady je to naopak, díkybohu! Dá se s ním mluvit o čemkoliv, protože má svůj názor, který se rozhodně nedá považovat za hloupý. Mnohdy mám pocit, že už mu dávno nestačím a když pak třeba peču dorty, tak právě Ondrovo hodnocení je pro mě hodně důležité, protože vím, že on mi prostě med kolem huby mazat nebude. Miluju ho víc než cokoliv jiného a to se nezmění.


Ondrovo vysvědčení byla pro mě ta nejsladší tečka na konci prvního měsíce roku 2016. Tím, že letos končí povinnou základní docházku a připravuje se na přestup na střední školu, jsou jeho známky ještě důležitější, protože se k nim bude přihlížet při přijímacích zkouškách. Ondra zabojoval a tam, kde to trochu vázlo, tedy v češtině, dokázal maximum a povýšil své vysvědčení na nejlepší možné. Vyrazil tím dech nejen nám, ale i sám sobě, i když si to - tvrďák - na první pohled moc nepřipouští. Ale jsem si jistá, že ve skrytu duše má ze svých výsledků ohromnou radost. Jak o sobě sám říká, je to přísný perfekcionista, a třeba i právě proto se mu povedlo všechno do detailu. Na jedničku.
PS: A dnes samozřejmě pohár a dobrý pití za odměnu ♥
Páne jo, tady je někdo šikovný