3. prosince 2015 v 16:03 | renuška
|
Už dlouho jsem se nevěnovala knížkám, které tolik miluji. Není to proto, že bych nečetla, ba naopak, jakmile to jen trochu jde, uléhám do postele, často ve společnosti některého z kočičáků, abych se vrátila do světa fantazie, do nereality, do jinam. Naposledy jsem listovala těmito díly:
PAULO COELHO - Nevěra
Jméno autora už je mi známo delší dobu, přece jen se jedná o současného klasika, ale teprve před pár týdny jsem si v knihovně vypůjčila jedno z jeho děl. Atraktivní téma, o kterém jsem byla přesvědčená, že mě zaujme stejně jako oslavovaný spisovatel, ale vázlo to, vázlo. Příběh třicetileté novinářky, která byť má vše, utápí se v depresích, ze kterých jí dostane intimní vztah s bývalým spolužákem, se kterým si kdysi byli velice blízcí ... jako by si aférou s nynějším úspěšným politikem potřebovala dokončit nějaký svůj kus života, jako by věděla, že teprve pak bude "úplná", jako by chtěla naplnit svůj pohár zakázaného vzrušení po maximum ... teprve pak jí došlo, že vlastně má všechno, co mít lze a měla by být šťastná. Musí se to naučit, ale nejde to hned, ty cesty hledá všemožně a jejich cíl končí vždy v náruči zakázané lásky. Z ní pak vlastním rozhodnutím odchází zpátky domů ...
Když jsem si knížku půjčovala, byla jsem upozorněna, že ne každý Coelha pochopí, že ne každému sedne. O tom jsem se přesvědčila následně, kdy jsem útlou, ale těžkou četbu louskala jen proto, že mi byla ostuda to nedočíst do konce. Nešlo mi vcítit se do duše hrdinky, která mi ale svým rozpoložením nebyla cizí, což je paradox. Místo abych ji chápala, což by se možná v jiném podání dalo úplně lehce, nerozuměla jsem jí. Nechápala jsem její rozhodnutí, které mělo být klíčové, ale já to tam prostě nenašla. Neobjevila jsem to ťuknutí do čela bože já jsem kráva, nepřišla jsem na to, proč se chovala jak se chovala. Takže za mě za tři, což mě vzhledem tak velkému jménu hrozně mrzí ... ale prostě to nešlo.
MIGUEL ÁNGEL RUIZ - Čtyři dohodyTentokrát silně motivační záležitost, která se zakládá na moudrém učení starých Totléků, a v případě prozření, pochopení a přijetí čtyř dohod naším vlastním "zdomestikovaným" já slibuje absolutní životní štěstí a svobodu. Nebudu konkrétně popisovat jednotlivé oddíly, jen v bodech:
1) Nehřešte slovem
2) Neberte si nic osobně
3) Nevytvářejte si žádné doměnky
4) Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete
Relativně tenkou, avšak nesmírně bohatou knížku doporučuji číst s čistou hlavou, neunavenou po denní "šichtě", protože mnohé myšlenky potřebují svůj prostor, je třeba si je připustit, pochopit je, vzít je v úvahu - dávají vám maximálně jednoduchý návod, jak žít líp, ale přiznávám - snadnější je to číst, než podle toho začít fungovat. Jsme v podstatě už od dětství jakýmsi způsobem zkažení, tudíž je třeba na sobě začít pracovat ... pokud tedy chceme.
S dovolením bych si vypůjčila jednu nádhernou afirmaci, na kterou jsem narazila v části, kde se máme naučit smířit s Andělem smrti. Píše se tam, že pokud se s někým loučíme, ať už na pár hodin, dní, týdnů, měsíců, vždy bychom to měli udělat s láskou a úsměvem, hezky, mile, protože nikdy nevíme, jestli se ještě někdy uvidíme. Může se stát cokoliv a i když je to třeba pro nás bolestné uvědomění, tak fakt, že jsme se s dotyčným naposledy rozloučili nejlépe, jak jsme jen mohli, naší nebo té druhé straně pomůže s vyrovnáním se s absolutní ztrátou.
Jste-li přístupní tomuto typu literatury a nečetli-li jste Čtyři dohody, zkuste je. Nabudí vás, otevřou oči, přimějí k jinému přístupu k sobě i okolí. Myslí to s vámi totiž jen a jen dobře.
ROBERT GALBRAITH - Hedvábník
... aneb J. K. Rowlling v kalhotech. Už její první příběh detektiva Cormorana Strika, vydaný pod mužským pseudonymem mě bavil, takže bylo jasné, že si mileráda vyčekám pomyslnou frontu, která se v místní knihovně na pořádně tlustý svazek stála. Soukromé očko tentokrát řeší opravdu nechutnou vraždu spíše méně než více oblíbeného, ale o to víc zvláštního spisovatele, a to za pomocí sympatické kolegyně Robin. Přiznávám, že kdyby Cormoran byl někde blíž, dost možná bych z něj byla ještě více unešená než když je "jenom" psaný. Sice je to válečný veterán s tělesným handicapem, ovšem jeho styl myšlení, odvaha, statečnost, paličatost, rozhodnost, logické uvažování, to všechno mu hraje do karet, abych ho mohla když ne milovat, tak alespoň obdivovat. Nerada bych prozrazovala děj, protože jakýkoliv náznak vám pomůže najít zloducha; poznamenám snad jen, že někdy bylo pro mě trochu složitější orientovat se ve jménech postav, jejich přezdívek v často zmiňované a velice důležité nepublikované knize zabitého pisálka "Bombyx mori" nebo i názvech ulic, takže jsem se musela vracet i o pár stovek stránek zpátky, ale i tak ... fakt to stálo za to! Do detailu zpracované charaktery, prostředí, jednotlivé pasáže i samotné názvy kapitol s odkazem na reálná díla, všechno krásně fungovalo a zapadalo do sebe. Tudíž fakt BOMBYX!
Autorka Harryho Pottera prostě nezklamala a poněvadž vím, že příští rok má vyjít další její "klučičí" román, už teďse na něj moc těším. Jen nesmím ztratit nit, protože i když jednotlivé svazky na sebe nenavazují, sem tam se najde zmínka o minulých případech a je třeba, aby byl čtenář v obraze.
**********************************************************************
Když jsem byla naposledy v knihovně, šla jsem tam s předsevzetím, že tentokrát si s sebou domů nic neodnesu, abych taky měla čas na něco jiného než na válení se v peřinách a pohlcení světem knih, ale ouvej - zase mi tři kousky učarovaly, z

nichž jeden okamžitě nahradil prázdné místo na nočním stolku. Zatím jsem z něj nepřečetla ani stránku, ale už teď vím, že to bude sladké brouzdání cizí fantazií, i když možná s příchutí hořkých životních kotrmelců. Však to brzy zjistím, otálet nemíním ani v čase předvánočním, ostatně odolejte tak líbivému titulu (zvláště, když je vám cukrařina tak blízko, jako je v poslední době mně :-) ) ...
A to je vše, tedy téměř. Ještě mě tak napadlo, že by se všem knihomolům či jejich příbuzným a známým mohlo něco malého milého hodit a to zvláště teď před vánoci. Ke knížkám totiž neodmyslitelně patří i záložky (zakládat jednotlivé stránky prázdným pytlíkem od bonbonů je opravdu nedůstojné :-D). Vím o jedné moc prima slečně, která se jejich výrobou zabývá a která vám určitě na vaše přání jakéhokoliv čtenářského pomocníka vyrobí - její práci najdete tady. Já jen prozradím, že se jedná o mou nejmilejší sestřenici Peťku, od které už dva kousky mám a viděla jsem i další její výtvory - všechny jsou moc povedené a nejen že se líbí, ale jsou i praktické. Jsem si jistá, že zaujmou i vás :-).
Na Hedvábníka se těším jako malá holka, až ho konečně dostanou do knihovny
A čtyři dohody jsou opravdu kvalitní čtivo, podle mě by se mělo zařadit na střední školu povinně :)