27. prosince 2015 v 22:24 | renuška
|
A je to tady zase - stejně jako každý rok se po uplynulém Štědrém dni rozvíří debaty o tom, jak to rychle uteklo, jak je ten čas pomíjivý, jak ono vánoční kouzlo, tak dlouho očekávané, zmizelo jako mávnutím čarovného proutku a dalo znovu prostor všedním dnům. Ještě, že jsou tu fotky, které nám mají připomínat, jaké to vlastně všechno bylo ...



Letos jsme se stromečkem měli docela starosti, protože ... když jsme s Tomem byli na "adventních líbánkách", ujal se aktivity Honzík s babičkou, kteří nám u místního zahradníka vybrali krásný stříbrný smrček. Jenže čím víc se blížil den D, tím víc se nám onen stromek zdál méně a méně pěkný, z jedné strany zcela bez větví, z druhé jich měl sice dost, ale tak zvláštně rostlé, že ani tisíc ozdob by to nespravilo. A i když je to vlastně jen sezónní záležitost, chtěla jsem, aby náš vánoční stromek byl prostě fešák. Takže jsme pět minut před dvanáctou 23. prosince zainvestovali a u prodejců pořídili přenádhernou kanadskou jedli, která nejen že je opravdu perfektně pravidelná, tak ale i voní, a to přímo dokonale. Zdobila se sama, za chvíli jsme měli s Honzou hotovo a mohli jsme se kochat ...

Všimla jsem si, že hodně lidí zdobí stromek už několik dní dopředu, my to necháváme až na předsváteční odpoledne, protože od něj už je opravdu jen kousek k té slavné chvíli, která pro mnohé začíná a končí u bohatě prostřeného stolu. U nás tradičně salát s řízkem a klobáskou, pod talířem nechybí korunka, na stole pak krajíc chleba a klíčky od domu a auta. A samozřejmě svíčka, jejíž plamínek k nám přivolal všechny ty, kteří s námi už vánoce nemohou slavit ♥.
Od té doby, naše rodina prošla zásadními životními změnami, máme po večeři vždy chvíli vyjít ven a tam si trochu vydechnout - dříve jsme pouštívali lampiony štěstí, poslední tři roky prskáme. Kluci už jsou velcí, takže naštěstí neprudí a dokáží svou trpělivost udržet na uzdě (i když Honza byl už tak natěšený na dárky, že snad i ty prskavky mu jiskřily víc než Ondrovi :-D ).
Nakonec jsme se ale všichni dočkali - nadílka byla víc než bohatá a jsem si jistá, že každý z nás byl nadmíru spokojen. Obzvláště pak kocour Viki, který v hromadě papírů a stuh vydržel vegetit docela dlouho - vlastně do té doby, dokud jsme nepořádek neuklidili a s tím my nikdy moc nechvátáme. Necháváme doznít atmosféru, čurbes nečurbes.
♥♥♥
Tak takové byly naše letošní vánoce - štědré, bohaté, spokojené. Stihli jsme už i pár návštěv, zpívání u stromečku ve vsi, kde jsme s kluky po téměř tři roky bydleli, dojedli jsme houbového kubu i bramborový salát, zprovoznili technické dárky, které potřebovaly uvést do chodu, dokonce došlo i na pár pohádek, za což jsem obzvlášť ráda. Protože nikdy nechutnají tak, jako o vánocích - stejně jako třeba cukroví, které jsem letos ošidila a nakonec omezila na várku nenazdobených perníčků a už spořádaných úlků. Ještě bych ráda alespoň jednu, ale raději více zdravotních procházek, abychom trochu "vysmrádli" a do nového roku vstoupili v rámci možností "čerství a šťavantí". A pak už to bude eňo ňuňo :-D
My taky omezili výrobu cukroví... ale i tak nám toho zbylo hodně
Jinak stromeček je nádherný... my ho máme vždycky co nejvíce barevný :)