14. prosince 2015 v 16:27 | renuška
|
Zastávka ve Zhořelci, nebo-li Görlitzu byla druhou návštěvou v rámci naší adventní dámské jízdy. Kdybych bývala byla napsala článek pěkně zčerstva, nemusela bych po týdnu lovit v paměti, jak to celé probíhalo, ačkoliv ono je to stejně všechno hodně podobné. Všude vůně dobrot, éterem se rozléhají koledy, stupňujícím se časem přibývá i lidí, toužících nasát tu správnou předvánoční atmosféru. Dvě hodiny jsme měly možnost s holkama procházet stánek po stánku a prohlížet si, očuchávat, ochutnávat, kochat se tím, co bylo k mání ...
Autobus nás vysadil cca půl kilometru od místa dění, u tzv. "tlusté věže", jak ji trefně charakterizoval pan průvodce. Teprve později jsme zjistili, že se jedná o muzeum. Pod "vysokou věží" s několika erby včetně toho "našeho", českého, jsme prošli v davu až k trhům, které nás vítaly mnohem okuliběji než v Budyšíně ...
Brána, umělé stromečky s megakoulemi, svíčky, hlahol ...
Ani tady nechyběly bohaté stánečky plné různorodého zboží, avšak i tady bez suvenýru odjíždíme domů. Ovšem nikoliv s prázdnou - u velice ochotného německého prodavače kupujeme poctivé domácí klobásky, které jsou hlavním darem/nedarem pro rodiče. Sortiment se na těchto trzích dost opakuje, takže bylo s podivem, že jsme třeba narazily s holkama i na stánky českých prodejců s rozpoznatelným zbožím.
Malému náměstí dominoval obrovský vánoční strom ověšený dárečky - takhle si představuji správně vyzdobené centrum - stromek, ozdoby, koledy, hromada světýlek, které musí za tmy vykouzlit úplně pohádkové prostředí. Díky těmto jednotlivým bodům Görlitz nad Budyšínem jednoznačně vede! Alespoň tedy z mého pohledu.
Ony slíbené dvě hodiny utekly jako voda, my ještě stále nabaštěné z Budyšína jsme ve Zhořelci ochutnaly jen jejich punč a víno, náměstí jsme prošly třikrát dokola a už abychom zase spěchaly za ostatními k autobusu. Čekala nás totiž ještě jedna zastávka, ale to už tady, v Čechách, ve vísce nesoucí malebný název "Kryštofovo údolí". Velká škoda, že organizátoři neobrátili časový sled výletů, protože právě tady bychom to radši viděly za dne než v noci - čekala nás totiž úchvatná podívaná nejen na obrovský betlém v přírodě, ale také na raritu - malý orloj, který v celou skutečně pouští apoštoly k oknům podívat se na svět. Protože jsme měli ale ještě dobrou třičtvrtě hodinku čas, mohli jsme houfně zajít do tzv. podstadového domku, kde probíhala výstava keramiky a jiných ručních prací, někdo zaskočil do cukrárny na dortík, zkrátka bylo štěstí, že jsme měli kam "utéct", protože se k večeru udělala opravdu lezavá a protivná zima doprovázená poměrně ostrým větrem, před kterým se zkrátka muselo někam schovat.

Širokorozsáhlý betlém, ke kterému se nesmělo, ale který v nasvícené černočerné tmě vypadal hodně efektně a poutal na první pohled.
Přišla osmnáctá hodina, orloj se spustil, reliéfní rytina se začala pohybovat, obě okénka se otevřela a do nich se jednotlivě přitáčeli podívat apoštolové.
Netuším, jak velké je ve skutečnosti Kryštofovo údolí, ovšem my jsme za tu hodinku, co jsme tu pobyly, žasly nad tím, že je na jednom místě v jedné možná docela obyčejné vesničce k vidění tolik unikátních věcí! Jsem si jistá, že tohle místo si zaslouží k návštěvě mnohem více času a prostoru - má totiž svým hostům skutečně co nabídnout.
.................................
Vyjížděli jsme ráno o půl šesté a večer o půl deváté už jsme byly ve zdraví a spokojené zpátky doma. Nachodily jsme nějakých pár kilometrů, snědly, co jsme chtěly, vypily lahodné nápoje na zahřátí, nasmály jsme se, až jsme se za břicho popadaly a i když nebyl sníh, tak i tu vánoční pohodu jsme snad do sebe trochu natáhly. Užily jsme si zkrátka ve čtyřech moc prima sobotní den a pokud nám hvězdy budou přát, zopakujeme si to za rok znovu. Ať žijí dámské jízdy za adventem! :-)
Český lev je na bráně, nebo věži, naprosto správně, neb Zhořelecko patřilo synovi Karla IV. z jeho posledního manželství s Eliškou Pomořanskou Janovi, známému pod jménem Jan Zhořelecký. Bohužel dopadl špatně, v mladém věku dost záhadně zemřel. Podezření padlo na jeho staršího bratra Zikmunda Lucemburského protože se bál že Jan, v Čechách mnohem oblíbenějšéí než Zikmund by mohl uchvátit českou královskou i říšskou korunu a jeho tím ohrozit a ohrozit tak i jeho aspirace na císaře.