16. prosince 2015 v 16:05 | renuška
|
Již pátým rokem odjíždíme před vánocema s nejkrásnějším traktoristou na víkend pryč z domů, pryč od starostí, vstříc novým místům, kterých je v naší krásné zemi požehnaně a která si bezpochyby zaslouží naši pozornost. Letos padl los na Orlické hory a okolí, kam jsem se chtěla podívat už víckrát, ale vždycky přišlo něco, co tuto oblast odsunulo stranou. Tentokrát jsme ale dostali takový tip, že nebylo možné odmítnout, ba naopak. Rezervace pobytu byla téměř okamžitá, ovšem já nechci předbíhat. První článek našeho třídenního tripu bych totiž ráda věnovala dvěma muzeím, která jsme jedenáctého v pátek navštívili.
Tím prvním, který patřil na seznam míst, na která určitě musíme zajít, bylo staré známé
"Třebechovické muzeum betlémů" s nejznámějším pohyblivým betlémem u nás, s Proboštovým. Tento je bohužel již delší čas v rekonstrukci, takže bylo možné místo velké podívané na vyřezávané figurky v akci sledovat jen torzo ohromného díla, o které se nyní pečlivě starají restaurátoři, aby mu znovu vdechli život. I tak jsme ale nevěděli, kam dřív s očima, protože expozice nabízela velké množství podobně orientovaných děl různých autorů, různého stáří, různých druhů. Někde byli jen Tři králové, jinde venkov nebo naopak exotické kraje. Jeden truhlář, ale třeba i malíř, švec, mladík i stařík pracoval se dřevem, další s překližkou, třetí třeba jen s kartonem ... Pestrost nad pestrost, radost pohledět a klobouk dolů před šikovností těch, kteří se výrobě betlému věnovali a věnují.





Fotit se smělo jen v prvním patře muzea, většina exponátů byla za sklem, takže fotek je poskrovnu a navíc s odleskem skleněné clony, ale i tak je snad zřetelná ona rozmanitost každého jednoho kousku. Nás ovšem uchvátil nejvíc betlém "Africký" - jednoduché linie, místo ovcí nosorožec se žirafou, místo rydla soustruh. Fakt mě to bavilo :-).
Druhou zastávkou na cestě k cíli pak bylo další muzeum, tentokrát
"Muzeum řemesel" v Letohradě. Na rozdíl od toho Třebechovického, kde jsem byla jako malá se školou a přivezla odtud mamce "krásné" naušnice z blýskavých kamínků, tzv. klipsny, tak do Letohradu jsem se nikdy nepodívala. Protože jsem ale vyslechla spoustu ohlasů a pozitivních recenzí, bylo jasné, že si sem zajedeme a omrkneme, jaká řemesla kdy v Čechách byla provozována. A že jich bylo, to jsme se přesvědčili v krásné budově, pravděpodobně bývalém statku, který našel naprosto úžasné a stylové využití. Bohatá sbírka rozdělená na různé druhy řemesel, k tomu doplnění dalšími betlémy, tři patra plná pokladů, po kterých by teď mnohý milovník starých časů rád sáhl a vystavil si je doma na polici. Muzeum patřilo i přes atraktivní nabídku jen nám, nebyli jsme tedy rušeni a mohli si v klidu prohlížet kdejaký kousek, diskutovat, častokrát až příliš vesele :-). Moc jsme si to tu užili a i když se nesmělo fotit, vzpomínku v podobě magnetu s obrázkem muzea jsme si nakonec domů odvezli. Čím jsme ovšem byli zklamáni na nejvyšší možnou míru, byla přilehlá restaurace, kde jsme se stavili na malou svačinku a na kávu. Interiér byl přímo ukázkový, ovšem obsluha značně podprůměrná a stejně tak i jídlo, které jsme vraceli. Asi nás to mělo "trknout" už při vchodu do prostoru, který zapáchal toaletami, nebo třemi servírkami, které i přes to, že měly obsloužit pouhopouhých šest hostů, raději vysedávaly u baru a dělaly, jako že nic. Takže budete-li mít cestu do Letohradu, tak do muzea určitě, ale najíst se radši běžte jinam!


... a necháte-li auto stát na náměstí a stihnete časy adventní, určitě se zastavte u betléma, který je zde postaven :-)
I když jsme měli ještě docela dost času zamířit třeba do Vamberku do "Muzea krajek", rozhodli jsme se, že pro ten den bylo cestování až až. Navíc už jsme se moc těšili tam, kde jsme měli po tři dny a dvě noci bydlet. O tom vám ale budu povídat a psát zase až příště :-).
To jsi se pohybovala v našem okolí