8. prosince 2015 v 16:08 | renuška
|
Konečně jsme se po roce zase dočkaly - já a mé tři drahé ženy jsme opět vyrazily na dámskou jízdu za adventem. Letos jsme z nabídky zvolily jedno z bližších míst - německý Budyšín (autobusem cesta trvala tři a půl hodiny se zastávkami a nabíráním ostatních spolucestujících, ve většině případů důchodců). Původně jsme měli ještě navštívit výrobnu vánočních hvězd, ale změna je život, takže jsme nakonec místo toho viděly další adventně naladěné městečko Zhořelec (Görlitz) a jako bonus krásný orloj v Kryštofově Údolí. Těmto dvěma zastávkám se ale budu věnovat příště - dnes se projdeme pro Budyšíně.
Je to jedno z pohraničních německosrbských (dost dobře se tu dá domluvit jak německy, tak polsky a třeba i názvy ulic apod. jsou v obou jazycích) městeček, jen pár desítek kilometrů od Liberce, se svou historií, která sahá hodně daleko, ovšem protože jsem při výkladu nedávala pozor, žádná moudra ode mě nečekejte. Mohu říct jen to, že Budyšín kdysi musel odolávat nájezdu Husitů, čemuž dobře posloužily hradby, jejichž část se dochovala i do dnešní doby. Zcela bez upozornění si ale člověk určitě všimne mnohých věží a věžiček, jež se nad malebným městečkem tyčí do nebe, které v první prosincovou sobotu bylo nádherně modré. No a poslední informací, kterou jsem zcela náhodou od průvodce (tato osoba by vydala na samostatný článek a bohužel pán byl spíš k smíchu než k vážnému vnímání) zaznamenala, bylo, že: "Pokud vítr neví, kudy kam, tak určitě bude foukat přes Budyšín." A větrno skutečně bylo, ale jen trochu. Nám to však nevadilo, protože vidina lahodného svařáčku a dalších teplých dobrot, na které jsme se těšily asi ze všeho nejvíc, nám nějaký chlad bohatě vynahrazovala.




Věže, kostely, hradby ... památky, které jsme si v rychlosti proběhly se zbytkem zájezdu - abychom ale za ty tři hodiny, které pro pobyt v Budyšíně byly vyhrazené, stihly i procházku a kochání se atmosférou vánoc, "trhly" jsme se a pospíchaly mezi stánky, za vůní lahůdek, za nabídkou všeho možného. A cestou jsem fotila a fotila a fotila ...
I když krámků a stánečků bylo ne zrovna přehršel, i tak jsme nevěděly, kam s očima. Tu více, tu méně vkusné dekorace, ne bezpodmíneně určené na vánoce, ale některé i na celý rok. Když si to tak shrnu, vlastně jsem si domů nepřivezla vůbec žádný suvenýr, dárečky jsem pojala ryze prakticky - aby byly užitečné, tedy k jídlu. Takže tradičně v kabele skončily pražené ořechy v cukru, po kterých se doma jen zaprášilo.
Tak to jsme my - čtyři cestovatelky, čtyři holky, co cestou do Budyšína svým smíchem asi trochu rušily ostatní účastníky zájezdu. To jsme totiž na rozdíl od návratu domů ještě nebyly utahané, uchozené, přejedené :-)
Svařáček, jedinečné langoše s kysanou smetanou a sušenou šunkou, megaobří klobásy, které pálily jako ďas, nevyfocené, ale absolutně TOPTOPTOP restované žampiony s cibulkou a pikantním kořením ... k autobusu jsme se valily jako žoci. Nacpané k prasknutí, ovšem chuťové pohárky si přišly na své. Ještě dlouho budeme na tuhle baštu vzpomínat - ostatně to je vždycky ten největší zážitek - gurmánský :-D.
Někde mají v ohrádce ovce, jinde kozy, v Budyšíně to byly (t)lamy :-D.
Překvapilo nás, že trhům nedominoval obří vánoční strom, ale jen takový prťavec. Místo něho na sebe pozornost strhával krásný barevný betlém. Možná, že kdybychom v tomto místě zůstaly až do setmění, psala bych teď jinak, ale protože během dne moc světýlek vidět není, tak i onen smrk vypadal jako nic, což se může po rozsvícení rázem změnit.
Shnu-li tento krátý výlet do pár slov - nebylo to špatné. Méně lidí, žádné tlačenice, ale také podstatně menší nabídka proti Drážďanům nebo i loňské Wroclawi. A hlavně, protože nás čekaly ještě dva přejezdy, které jsme měli stihnout, přišli jsme o onu, výše zmíněnou, světýlkovou podívanou, která je na tom vždycky to nejlepší. Když je tma, všude nad vámi blikají světelné řetězy, každý jeden stánek, výloha, krámek - všechno je nazdobené a svítí do prostoru. Tohle tady prostě nebylo. Výhoda menších davů lidstva to docela hodně vyrovnává, ale kdybych si měla vybrat, tak příště zase radši něco většího, kde to tím adventem prostě "voní" víc.
V Budyšíně jsem byla před lety s gymplem a moc se mi tam líbilo, i když jsem si rovněž vůbec nic a památku nepřivezla.
Jen taková malá, rýpavá, faktografická: vážně německoslezských? Vím, že se nachází v Sasku a je to součást Lužice...