Stýská se mi ...
... po našich chvilkách,
co ztratily se v dávnočase
a já je v mlhách na vějičku
chytám.
Už mám na krajíčku.
... po těch vteřinách,
co vydechly ještě dřív, než se narodily,
jen okamrkem
lapit jsme je směli
ve dnech
po neděli.
... po láskyslovech
vyťukaných do éteru,
kdy všechno šlo ven,
ale zůstalo skryto
v duššuplíku.
Z toho líto.
... po strništi,
co brázdilo si po mé kůži,
bez map a kompasů samo,
kde se mu chtělo,
vousem tetovalo něžně
mé tělo.
... po tajemství
svázaném v okovech hříchu,
co pelichá jak pampeliška,
a chmýří lítá si
věrnosti
do kapsy.
... po snu,
co prý se vleče, ale neuteče,
jak bába Ponikelská
dobře ví,
žel čas náš je spíš
ztrátový.
... po kouzelném čarování,
kterým omámena
sotva jsem vnímala
realitu
a topit se chtěla
v hloubicitu.
... po motýlí honičce
pod žebřinami,
kdy vítězům i poraženým
jedna medaile je akorát.
A pusa k tomu
nastokrát.
Ještě víc a pořád málo - slov a řádků - a veršů na památku ...