21. listopadu 2015 v 16:45 | renuška
|
Heslo Policie ČR, pro kterou pracuje pán, jehož jsem v životě neviděla, ale pro kterého jsem měla za úkol vytvořit narozeninový dárek, který by tématicky odpovídal náplni jeho zaměstnání. Prý aby tam měl "devítku", že to bude stačit. A třeba ještě "želízka", hlavně ne věk a vůbec psaní. I když mě to svádělo, nakonec jsem vykrojená písmenka zamatlala zpátky do černé hroudy potahové hmoty, však ono se to bude hodit na jindy. Abych ještě vysvětlila souvislosti ... Vlaďka je sestra Mirky, která dostala od Tomášovy dcery, jejich sestřenice, Dominiky před pár týdny můj dort s motivem koně. V ten moment ji, teda Vlaďku, napadlo mě využít a požádat, zda bych malý kulaťák neupekla jejímu příteli k narozeninám. To jen pro vysvětlení, jak jsem se k policii dostala. Chápu, že jsem vám asi tím vysvětlením moc nepomohla, ale neřešte to. Prostě je to v rodině, no :-).
Když jsem si cvičně v hlavě sestavovala složení dortu, věděla jsem, že se pro tentokrát vrátím ke staré dobré klasice, takže samotné pečení a krémování nebyla taková potíž. Daleko větší průšvih nastal, když jsem začala dekorovat, poněvadž myslet si naivně, že znak PČR je jednoduchý jak facka, to je naprostá hovadina. Vykrajovat, seřezávat, opatrně aplikovat lepící se tenoučké plátky čerstvě obarvené potahovky, no doprdele ... fujtajbl. A to jsem původně měla obavy spíš o tu devítku, tedy policejní zbraň, a v podstatě i pouta nebyla pro mé představy nijak jednoduchým kouskem. Ale jak už to tak bývá, to jednoduché bývá nakonec mnohem složitější než to, čeho se poněkud bojíme. U modelování pistole jsem potřebovala mužskou asistenci, protože i když jsem obrázek měla vytištěný, převést ho do reálné formy tak, aby bylo poznat, co to doopravdy je, na to moje holčičí buňky nejsou až tak stavěné. Ještě, že je u nás doma přesila testosteronu, protože po jejich vydatných radách si teď troufám tvrdit, že to všechno matlámopatlámo zase tak hrozně nedopadlo :-D.




Znak, pistol, pouta. Tečka. Nic víc, nic míň, zelená lemovka pro dobarvení ladí s lístečky na policejním symbolu, díky ní není dort černošedobílý, ale má tam i kousek barevného akcentu. Opět jsem pracovala s jedlou stříbřenkou, to je úžasný pomocník. Stejně jako hustě protkávaný cedník, který umí udělat bezvadnou texturu - v tomto případě zdobení rukojeti zbraně. Při důkladném prohlížení najdete milion chyb, zvláště u vyřezané hvězdy, ale dělala jsem, co jsem mohla, abych se za svou práci nestyděla, tak mi snad některé nedostatky odpustíte (doufám, že vstřícný bude i budoucí majitel - tak trochu spoléhám na hru světel, protože dárek dostane až později v noci, takže třeba dřív než se dort dostane na denní světlo, bude ho půlka sněděná :-D). Jinak uvnitř tři vrstvy citronovovanilkového piškotu, po dlóóóuhé době borůvková marmeláda, vanilkový krém a čerstvé kiwi.
Já nevím, asi jsem blázen, protože nedokážu odmítat jakékoliv dortové výzvy - jednak nechci zklamat a druhak je pro mě každý nový dort obrovskou motivací a hnacím motorem, školou, kde se naučím zase něco víc. Teď ale potřebuji prázdniny jako sůl - pauzu, která se mi i docela hezky rýsuje; jestli se nestane něco nečekaného, měla bych další dortíky péct až těsně před vánoci - jeden pro kolegu, který bude mít doma čerstvě jednoletého synka, a pak pro neteř, která slaví jen o den později narozeniny. A mezi svátky pak před silvestrem možná budu tvořit pro dceru svého spolužáka Martina, ale to se ještě neví :-D. Co se ví ovšem určitě, tak to je fakt, že mě příští týden čeká spousta prima akcí, na které se potřebuji pořádně připravit - psychicky i fyzicky. A k tomu se nejlépe hodí odpočinek, kterému se jdu právě věnovat. Mám totiž rozečtenou úžasnou knížku o ještě úžasnějším detektivovi, který mě fakt baví. Kdo ví, jestli by mi dokázal pomáchat a chránit mě? Klidně bych si to od něj nechala líbit :-D.
Fůj, nejhorší blog na světě!!!
P.S.: Píšu líp!!!
P.P.S.: Otřesný dess!!!