6. listopadu 2015 v 16:06 | renuška
|
No jo, posledně to bylo o absenci smíchu, ale dnes bych to ráda obrátila, protože včera, VČERA ho bylo tolik, až mě břicho bolelo. Navíc se to v tu chvíli, v ty chvíle vůbec, ale VŮBEC nehodilo, a tím spíš jsem do toho stavu, kdy se zuby nehty snažíte nepropuknout v hurónský chechot, upadala. Totiž ... po roce jsme opět v maličko jiné sestavě zavítali na ochutnávku vín do místního podniku. Protože už jsme z většiny protřelí, bylo tam jen dvou lidí, kteří naše "způsoby" neznali, ale docela rychle se nám přizpůsobili. Prvně bylo třeba seznámit je s formulářem, který sloužil nejen jako přehled podávaných vzorků vína, ale měl tam i kolonky pro naše poznámky, které si s holkama vždy poctivě a důležitě píšeme. A to od začátku akce až do konce, každá podle svého, ale přece si koukáme přes rameno a smějeme se postřehům té druhé. Tentokrát náš dívčí ochutnávající sněm okořenili ještě dva pánové (z čehož jsem měla docela strach, že naruší tu naši holčičí symbiózu, což se nakonec ukázalo jako nesmysl - naopak ještě slušně přiložili pod kotel nezřízeného veselí). I oni si zapisovali a každý vzorek s námi společně hodnotili "znalským" okem a zajídali stejně jako my škvarkovou pomazánkou a kousky sýra a uzeniny. Naštěstí se talíře pečlivě doplňovaly, takže udržovaly naši hladinku v klidu - popíjet na prázdný žaludek totiž nikdy nevěstí nic dobrého. Což ovšem neznamená, že to ovlivnilo naši náladu - ta rostla a bujela ještě za neovíněného stavu, natož pak pak. Asi jsme se nechovali nikterak vybraně, jak se na slušně vychované lidi v nóbl podniku sluší a patří, ale nešlo to zastavit. Sám someliér občas přísně mrknul naším směrem, ale já se pro jistotu dívala na své poznámky, abych nemusela studem klopit oči a zpytovat svědomí. Nakonec svůj výklad popohnal, pochopil, že potřebujeme i čas k diskusi, a odebral se k volnému programu stejně jako my. Dobré srdce ale měl, donesl nám ještě zbytky dvou láhví z deseti, které zůstaly nerozlité. Asi tušil, že se o ně spolehlivě postaráme, to nám nedělá žádný problém. Mnohem větší potíže jsme dříve měly s tím, že jsme NUTNĚ potřebovaly já, Katka nebo i jiné dámy dokoupit nejméně jednu "sedmičku" na stůl, protože ty "drtky" nám jaksi nestačily. Tentokrát jsme si daly předem zákaz, že prostě ne. Dopijem a jdem. Takže jsme dopili, celá ta naše sedmička účastníků, a šli. Domů. Opět v podroušeném stavu, což se na čtvrtek moc nehodí, když máte v pátek ráno vstávat do práce. Tudíž jsem pochopitelně dnes po celý den taková "na vlnkách", ale za ten zážitek to fakt stálo. Ostatně abyste mi věřili, mám zde důkaz, jak pečlivá a důkladná jsem při včerejší ochutnávce byla:

Kromě toho, že mi mizerně psala tužka, je z tabulky patrné, že jsme konzumovali deset vzorků vín, po pěti bílého, po pěti červeného, všechna zahraniční, různých cenových relací, a ač psali, že jsou všechna suchá, pravda to nebyla. Můj favorit č. 1 bylo vynikající Chardonnay, u kterého mám poznámku, že je to víno jemně perlivé, polosladké, moc dobré, na konci sladký ocas a hřeje.
Možná by vás mohlo zajímat, proč ty podpisy - to jsme v čase určeném na volnou zábavu řešili, jaké máme podpisy, zda nám je naše ratolesti mohou "kopírovat" do svých úkolníčků a žákovských :-D.
Z druhé strany papíru, ten už tady ukazovat nebudu, mám ale ještě další poznámky. Vyprávěly se totiž vtipy a já, na tohle trochu trdlo, jsem si pro jistotu napsala pár hesel, abych je pak mohla říkat dál. Abyste nebyli ošizeni, vybrala jsem na závěr dnešního článku jeden i pro vás, tak snad ho nespletu:
Sedí bača v salaši a přijde za ním děvčica ze vsi. On si ju prohlíží a povídá:
"Hej, těbe to ale dněs pristaně, pekné vlásky máš, zakrůcané. A ty oči, ty oči jaké máš! Jáj, a ta halenečka, móc ti sluší, móc. Šak pristaně ti to dněs velmi. Sa mi páčiš, moc páčiš. A ta sukýnka, hmmm, a co ty topánky červené? Krásně sa ti hodí, moc ti to pristaně, jáj!"
A ona na to: "Hej bačo, jen řekni, šak bys mě chcel jebať!"
A bača: "Jáj, aj můdrá si ...."
Veselý víkend a vínu zdar :-D :-D :-D!
Ten vtip nemá chybu!