18. listopadu 2015 v 16:39 | renuška
|
Na pořízení medvídka mývala máte ještě čas, daleko lepší a levnější je naložit auto plné klučičích puberťáků a vyvézt je do kina. Tedy až po té, co se svým vlastním "domácím" adolescentem to kino najdete, potažmo film, který je bude bavit, i když bude postrádat český dabing a místo něho nabízet poctivou angličtinu a české titulky. Pak pro jistotu místenky zarezervujete a kývnete na dopravu tam i zpátky, čímž završíte povinnosti organizátora a tichého společníka akce v jednom. Váš vlastní puberťák ještě doladí nástupní místa a časy pro další tři pasažéry, jejichž složení se ze dne na den změní ze tří chlapců a jedné slečny na čtyři pány a pak už jen čekáte na sobotu. Jenže ona to není obyčejná sobota, je to sobota oslavná a mejdanová, tudíž vy jako člověk, který v tu chvíli sedí jednou zadelí na více židlích, potěšíte svou přítomností na oslavě narozenin dalších příbuzných (viz minulý článek o folkloru a výronu), hlídáte si čas a v pravou chvíli vystřelíte, abyste posbírali kulturychtivé hochy a odvezli je včas na místo činu. A najednou to přijde - co budete dělat vy? Vrátíte se o patnáct kilometrů zpátky k mírně podnapilé společnosti? Nebo využijete blízkosti obydlí své babičky, ke které zpravidla jezdíte na návštěvy během dne a ne v osm večer? Za bé je správně - babi už mě čeká a spolu s ní i zbytek příbuzných, kterým naštěstí nevadím ani takhle pozdě v noci. Dáme čaj, dáme řeč, zajíme to Haribem a já zase startuju vůz a odebírám se pro "své" čtyři muže do centra kulturního dění. Ti nastupují vychechtaní, s krabicí popkornu, s hýkajícím, typicky přeskakujícím "zmamutovaným" hlasem do vozu a sdílí se mnou své dojmy. Smějí se tomu, že se deset minut smáli a já se směju s nimi. Protože oni jsou prostě legrační. A to už od začátku celé akce "Kino".
Protože se všichni známe už od jejich malička, tak spolu nemáme problém a jména schovaná do přezdívek "Krken", "Veverák", "Drda" a "Lánskej" rozeznávám líp než jejich, teď hodně si podobné hlasy. Zvědavě je vyzpovídám ohledně brzké životní změny - všechny čeká přestup na střední školy a mě zajímá, jaká povolání si pro sebe vybrali. Architekt, automechanik, "ajťák" a nakonec, když nastoupí i "Krken", potichu přizná, že toho cukráře už asi dělat nebude, prej radši automechanika. Taky??? Ostatním klukům se to nezdá, prý jim trhá partu, tak ho na dortaře možná ukecají a já mu to schvaluji. Péct dorty je prima :-). A pak se řeč najednou stočí jinam, k Francii, k atentátu, k ISIS - tyhle patnáctileté děti mě překvapují čím dál víc. Sledují politiku, mezi sebou to řeší, rozčilují se nad násilím a celou tou debilní a pitomou situací, která se teď děje. Vadí jim nejistota a strach z války. S tímhle tématem jsem tedy fakt nepočítala a jsem ráda, když se nakonec téma rozhovoru změní a oni zase pubertálně zahýkají tím svým mutujícím hlasem (a já se zase ztrácím, protože nevím, kdo z nich zrovna mluví). Cestou zpátky, ovlivněni strašidelým filmem, který shlédli, řeší, kdo koho znásilní cestou od silnice a proč - zda to bude úchylka nebo ta dvacka, co zbyla v peněžence z kapesného na vstupné do kina. Krken pádí domů a zbytek party se mu v autě řehtá, i když je mi jasné, že třeba Veverák je na koni, protože to má domů tři kroky, během kterých mu žádné nebezpečí nehrozí. A Lánskej to má na háku úplně, ten řeší spíš to, že si nemohl vzít svoje oblíbené kraťasy a musel - v listopadu!!! - jet v riflích, což ostatně šokuje i zbytek party. Nakonec zůstávám v autě se svým "Drdou" a odjíždíme konečně zpátky na oslavu, kde už se není moc s kým bavit - jejich řeč je totiž hodně vláčná stejně jako pohyby, takže se zdržujeme jen chvíli, nakládáme zbytek rodiny a odjíždíme domů.
Tam pak hodnotím tuhle vypečenou sobotní vyjížďku jako jedno z největších pobavení za poslední dobu a dopředu se hlásím, že příště zase pojedeme. Já jako řidič a kasička, ale i jako posluchač a divák zábavné společnosti, se kterou jsem ochotná sledovat i film, který mi vyberou. Kromě hororů beru vše. A možná, že i ten bych přežila, protože omládnout najednou o dvacet let a chechtat se hovadinám, které z kluků mnohdy vypadnou, ani nevědí jak, smát se jejich dobírání, vtípkům, postřehům, nezřízeným záchvatům smíchu, to je něco! Tady by i ten medvěd mýval měl co dělat, aby jim stačil :-). Vivat mládí, vivat puberťákům :-D
Já byla dnes s puberťákem podruhé pro občanku, první se mu ztratila i s peněženkou
A ano, užila jsem si skvělé odpoledne, plné puberťáckých vtípků a lidé nás nějak nedokázali brát jako matku se synem

Nevím, kdo z nás dvou je v pubertě víc