14. listopadu 2015 v 14:13 | renuška
|
Že tahle dvě slova nejdou dohromady? To byste se divili ... ale pěkně od začátku.
Slíbila jsem sweetweek, tak tady je završení třídortového sedmidenního maratonu. Před přibližně třemi hodinami jsem dodělala překvapení pro jakosnachu a jakosyna, kteří právě dnes oslavují svoje devětapadesátiny. Monice je krásných třicet, Markovi 29, a už loni ode mně dostali
dort, takže letos bylo jasné, že se budu opakovat. Poněvadž jsem neobdržela žádné instrukce ani tipy, jak hotový moučník ozdobit, vrátila jsem se ke kytičkám a holčičině a rozhodla se zkusit dekor alá folklor. Vzpomněla jsem si svou bílou, pestrými bavlnkami vyšívanou, halenku s naducanými rukávky, kterou jsem od rodičů dostala někdy v první třídě, a rozhodla se, že za pomocí silikonové formy na marcipán zkusím něco podobného přenést na bíle potažený dvoupatrový dort. Po
první zkušenosti s výše uvedeným pomocníkem už vím, že je lepší si ozdoby připravit den předem, protože je třeba potahovou hmotu vmáčknutou do jednotlivých formiček dát na chvíli zmrazit, aby šla pěkně vyklopit a struktura zůstala nepoškozená. Takže jsem vlastně měla v sobotu dopoledne o to jednodušší práci, jenže to jsem ještě netušila, že ... no o tom až později. Teď ale zpátky k sladkému dárku:




Uvnitř už to začíná být nuda - bílý klasický piškot, jemný banánovovanilkový krém, opět pro úspěch banány v čokoládě, pak zase krém, nakonec kakaový piškot. Srdíčko jen z klasického těsta plus náplň stejná jako spodní kulaťák. Monika mě prosila, ať dort není moc velký, tak doufám, že i když jsem použila maličko větší formu než u častějších menších kulatých dortíků, nebude se zlobit. Hostů na oslavu čekají víc než dost a já se nebojím, že by se kus placky nesnědlo. Hlavně, aby chutnala a líbila se - oslavenkyni i oslavenci :-).
A teď k tomu výronu, to je taky sranda. Honza se mi v pátek ze školy vrátil jako královna Koloběžka - obutý neobutý. Jednu škrpálu si nesl v ruce a místo chůze skákal po levé. Že prý hráli při tělocviku basketbal a jak se snažil chytit míč, vyskočil pro něj, ale nedopadl na chodidlo, nýbrž na jeho stranu, takže si samozřejmě vyvrkl kotník. Doma jsme ledovali, stahovali obinadlem, nechali odpočívat s nadějí, že je to jen malá bolístka a do probuzení bude zapomenutá, žel bohu v sobotu v osm ráno místo mých hrátek s dortem už jsme seděli v nemocnici na chirurgii a čekali, až nás pošlou na rentgen. Ten naštěstí vyloučil zlomeninu a potvrdil "jen" výron, takže to vypadá tak, že Jeník pajdá, pravačku schovanou v ortéze a pro "jistý krok" vyfasoval ještě berle (o kterých Ondra prohlásil, že jsou fakt hustý a že je to mrtě, protože je nemusíme vracet).

I když tenhle úraz není nic příjemného, jak znám Honzu, on si v tom to dobré najde - minimálně fakt, že bude za frajera ve škole a že ho holky budou obletovat. Ostatně toho si nešlo nevšimnout už v pátek, když jsem ho vyzvedávala ze školy, kde ho spolužačky utěšovaly a konejšily, což si Hanýsek vskutku užíval. Výron nevýron :-D.
Přicházejí dny, kdy budu ráda za každou volnou chvíli pro sebe, potažmo pro domácnost. Při pohledu do kalendáře mám teď dva týdny plné všeho možného - od zumby, přes zastupitelstvo a obecní akce až po pečení dortů a firemní mejdan a rande s mou nejmilejší kamarádkou Katkou. Vejde se mi tam i masáž a rodičovské sdružení a já doufám, že se najde chvilka i na renuščiny lásky. Pravdou je, že když si člověk dokáže zorganizovat svůj čas, až žasne, co toho stihne. Horší je, když se mu pak do toho namotá něco, s čím fakt nepočítal, což je třeba aktuálně návštěva nemocnice. Proto vám přeji, že ať už máte naplánováno cokoliv, ať to vždycky klapne přesně tak, jak si přejete, a pokud přijde nečekaná změna, tak ať z ní pro sebe vytěžíte co nejvíc. Protože ve finále všechno zlé je pro něco dobré, ať už se vám to líbí nebo ne.
Krásný folklorní prodloužený víkend bez výronů (kotníku) :-D
Dort je krásný, jako vždy

A marodovi přeju hodně trpělivosti a brzké uzdravení