24. října 2015 v 14:09 | renuška
|
... "oboupohlavní dort". Tak by se totiž dalo nazvat další sladké dílo, u kterého jsem strávila dobrých pět hodin práce. I když doba, kdy je těsto v troubě, se asi nepočítá, žejo? :-)
Radka je má známá z naší vesnice, ale také velká pomocnice, která vždy ochotně přijde, když pořádáme obecní kulturní akce. A navíc pokaždé, když zveřejním fotky nových dortů, hodnotí a komentuje, chválí a doufá, že se taky jednou dočká. Ta chvíle právě přišla a ačkoliv jsem netvořila přímo pro ni, nýbržto pro její ratolesti - šestiletou Anežku a tříletého Vojtu, vyjde to skoro nastejno. Ráďa mi nadiktovala přání svých dětí (tedy Áňa původně chtěla lva, ale měla i druhou variantu - motýly a kytky, což se mi v tu chvíli jevilo mnohem jednodušší, takže jsem její touhy opatrně přizpůsobila svým schopnostem, zatímco Vojta byl nenápadně přiveden svou maminkou k nápadu, že by rád dort s mašinkou). Navíc pak byla ještě pomyslná "zákaznická karta" doplněna bodem, který zněl: "Hlavně žádný ovoce, Renčo, vona mi to ta koza potom nechce jíst a hnípe se v tom." A tak jsme se domluvily s Radkou na tom, že udělám spíš takový těžší, zemitý dort. Byť bude lehký. Takže to dopadlo tak, že spodní vrstva klasika - vanilka, pak čokoládový krém posypaný vrstvou strouhané čokolády, na to kakaový piškot s trochou skořice a asi deckou kokosového likéru. A to celé úhledně zabalit, předat a nashledanou příště, madam :-).





Přiznávám, inspiraci jsem tentokrát hledala na netu, žel ... nenašla. Všude byla "Mašinka Tomáš", klasický vláček nikde. A tak jsem nakonec stejně modelovala podle sebe a bylo. Dva vagónky na lentilky celou soupravu doladily a já si říkala, že to nejhorší mám za sebou, poněvadž když holka dělá klučičí věci, nejde to moc dohromady. Pokud tedy není milovnicí technických záležitostí. A to já rozhodně nejsem - i když pracuji ve firmě, kde prodávají traktory a kombajny a oleje a díly a všechno takový. No nic. Kvítka jsou mi bližší a přišlo mi jako dobrý nápad "osázet" jimi dva protější rohy dost na to, aby na nich mohlo poletovat pár motýlů. Ovšem jakmile jsem začala vykrajovat a kytičkovat, čas se rozhodl letět závratnou rychlostí a mně jako by dílo vůbec nepřibývalo. Aby taky ano - titěrné kytičky moc plochy nezakryjí, je jich potřeba dost a dost, k tomu trsy travičky, no vyhrála jsem si slušně. Ale když jsem pak na hotové dílo koukala přísným okem kritika, usoudila jsem, že takhle je to asi OK. Kytky, motýli i vlak - všechno na svém místě, jména oslavenců taky, takže pro dnešek HOTOVO.
Ano, v pátek jsem skutečně coby cukrář/amatér měla svou práci zdárně za sebou, ovšem dnes, v sobotu - to je jiná. Na kuchyňské lince mi odpočívají dva upečené korpusy, chladí se mi pudink do krému a v hlavě už mi lítají úplně jiné nápady. Fantazie pracuje na plné obrátky, protože ji večer budu hodně moc potřebovat - čeká mě totiž tuze důležitý úkol. Náš Hanýsek bude zítra slavit své dvanáctiny a dort ode mě je úplnou samozřejmostí, bez které se oslava mého syna nemůže obejít. Představu už mám, realizace na sebe nedá dlouho čekat a jak to dopadne, to brzy uvidíte. Pro dnešek vám ale musí stačit můj dětsky barevný ... hermafrodit :-).
Lidičky zlatý, to koukáte, jakou to já mám šikovnou dcerunku, co? Po mě tohle nadání určitě nezdědila, já jsem spíš přes ty kytky, zvířátka a guláše. Byla jsem se u ní snad 10x podívat, jak se jí dílo daří a pokaždé jsem žasla, žasla a žasla.
A žasnout budou jistě i oslavenci, myslím, že hlavně Vojta ocení "šikanzén"
